Everywhere I go - 3. část

7. září 2014 v 10:00 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové








"Jsme v háji, Harry… Absolutně v háji! Co budeme dělat?"

"Přestaň panikařit, Rone. Draco…-"

"Draco? DRACO?! Ten na nás kašle, Harry. Copak jsi ho neslyšel?! To kvůli němu jsme tady v tom sklepení. Bez hůlek!! Malfoy na nás kašle, přidal se k Ty-víš-komu. Tak už se prober, Harry! S ním počítat nemůžeme…" Ron začal vyšilovat a máchat kolem sebe zběsile rukama, jako kdyby měl hlavní projev v místnosti plné poslanců. Ale i přes všechna ta slova Harry věřil, že nemá pravdu. Nechtěl uvěřit tomu, že by ho Draco přes všechny své sliby takto zradil.

Ronův výstup přerušilo tiché zavrzání zrezivělých dveří od sklepení a tlumené kroky po schodech. Všichni tři stáli napnutí jako struny na jednom místě, téměř neschopni dýchat. Zvuky kroků sílily a zrychlovaly se. Ron se ohlédl na svého přítele, ale ten nehnutě pozoroval poslední schod, a zatímco zatínal ruce v pěst, v duchu se modlil.

"Už jsi to beze mě nemohl vydržet, Pottere?" tmavou místností ve sklepení se k Harrymu donesl tichý, ale přesto pobavený hlas, když ony tiché kroky skončily u posledního schodu. "Ty si prostě budeš dělat pořád, co chceš." dopověděl Draco svou myšlenku, když právě odemykal další zrezivělá vrátka. Ozvalo se zaskřípání, a jakmile Draco vešel do místnosti, Harry mu bezmyšlenkovitě skočil kolem krku.

"Draco…" hlesl Harry do blonďáčkova ramene, o které se opřel čelem. Zavřel pevně oči a potlačoval příval slz štěstí. Nemohl uvěřit, že ho má konečně znovu u sebe.

"Harry…" blonďáček mu oslovení i objetí opětoval a okamžik po tom se jejich rty spojily v dlouhém polibku. Konečně. Po takové době mohl Harry cítit jeho silné objetí, teplé a opečovávané rty na těch svých, vůni a teplo. Tohle všechno mu nikdo jiný dát nemohl.

Tuto radostnou chvilku přerušilo nervózní a zároveň pobouřené odkašlání.

"No fajn, taky tě rád vidím, Malfoyi. Mohl bys nám laskavě pomoct se odsud dostat, když už jsme tady kvůli tobě?!" zavrčel Ron pobouřeně a i přes to šero v místnosti šlo poznat, jak probodával Zmijozela pohledem. Draco se tiše zasmál, svého milého pustil a rozepnul si sako.

"Kdybyste nebyli tak neopatrní, vůbec byste tu nemuseli být. Není to moje vina, Weasley, tak na mě laskavě přestaň vrčet, nebo tě tu nechám na pospas pavoukům…" zavrčel Draco rejpavě na odpověď, zatímco Ron sebou nepřirozeně trhnul a raději už byl potichu.

"Co máš v plánu?" pronesl Harry otázku a zvědavě a s obdivem svého přítele sledoval.

"Ti nahoře čekají, až se ukáže vaše pravá podoba. Kdyby se ale dozvěděli, že jsi opravdový Harry Potter a že jsem jim lhal, odnesli byste si to nejen vy, ale i já…" Draco šeptem osvětlil situaci a z kapsy ve svém saku vytáhnul šest malých ampulek. Ve třech z nich byl nemile vyhlížející lektvar, ve zbylých třech pár vlasů - hnědé, zrzavé a růžové.

"Tahle dávka mnoholičného lektvaru vydrží zhruba na deset minut, musíme si hodně pospíšit…"

"Čí jsou to vlasy?" ozvala se Hermiona, chápajíc Dracův plán.

"Remuse Lupina, Tonksové a Billa Weasleyho. Jejich chování byste mohli zvládnout napodobit…" odpověděl Draco zamyšleně a pokrčil zlehka rameny.

"Kdes vzal jejich vlasy, Malfoyi?!" vyštěkl Ron a založil si ruce na hrudi, stále probodávajíc blonďáčka pohledem.

"Pošuk mi je dal před začátkem prázdnin. Předpokládal, že byste se mohli někdy do takovéto situace dostat a dal jsem mu neporušitelný slib, že vás z takové, opravdu prekérní, situace dostanu." pronesl Draco pobouřeně a do ampulek s lektvarem přidal vlasy Ronova bratra, jejich dávného učitele obrany proti černé magii a své sestřenice, se kterou jeho rodina, bohužel, nechtěla mít nic společného.

"Ale Pošuk je mrtvý, jak ti máme věřit?" přerušil ho Ron opětovaně.

"U Merlina, Weasley. Neporušitelný slib platí i po smrti jednoho z těch, kdo ho uzavřeli. A pokud nevěříš mě, věř Harrymu… U Merlina, on to ještě všechno pokazí …" Harry tomu všemu jenom pobaveně přihlížel. I přes to, že on Draca miloval a bezmezně mu věřil, jeho nejlepší přátelé ho stále nesnášeli a nevěřili mu.

Ampulky v Dracově levé ruce začaly po přidání poslední přísady pobublávat. Bylo hotovo a Harry, i Ron s Hermionou, byli připraveni lektvar vypít.

"Počkej!" Draco Harryho přerušil právě ve chvíli, kdy se ampulka přibližovala k jeho rtům. Sehnul se a prudce a svého přítele políbil. Harry zavřel oči a spokojeně vydechnul. Dracův polibek byl tak dokonalý a tak naléhavý zároveň. Jako kdyby měl být jejich poslední.

"Nechci se loučit s Lupinem, teď už můžeš." Draco i Harry se tiše zasmáli, jakmile se jejich rty rozpojili a Dracovy rty opět nahradila ampulka. Harry lektvar konečně vypil, ampulku upustil na zem a čekal na konečnou proměnu.

Jakmile před Dracem spočinuli Lupin, Tonksová a Bill Weasley, zhluboka se nadechnul. Opět sáhnul do vnitřní kapsy svého saka, která se zdála být hodně hluboká, vytáhl z ní stříbrnou minci a podal ji Hermioně. Nebyl to galeon, jak si Hermiona zprvu myslela. Na jedné ze stran mince byl vyražen erb rodu Malfoyů a na druhé straně had obtočený kolem větve stromu.

"Vezmi si to. V našem sídle se nedá volně přemisťovat, je to tu hodně zabezpečené kouzly. Ale pokud máš tuto minci, budete se moci přemístit z obývacího pokoje bez problémů." prohlásil Draco tichým hlasem, téměř šeptem, a Hermiona chápavě přikývla.

"Tady máte hůlky. Harry, ty si vezmi mou." pokračoval tiše, rozdal jim hůlky a připravoval se na to, že jim vylíčí svůj plán.

"Harry, nepochybuji, že bys nedokázal to, co po tobě teď budu chtít... Chytni mi ruce za zády, klidně i bolestivě a drž mi hůlku u spánku. Rodiče budou zřejmě vyšilovat, ale ty trvej na tom, ať vás pustí a vyhrožuj jim tím, že mi ublížíš, pokud vám to neumožní… Netvař se takhle, je to nutné, abyste se odtud dostali. Přemisťovat se s pomocí té mince dá pouze z obývacího pokoje. Navíc to musí vypadat tak, že jste se na mě spiknuli a okradli mě o hůlku a o tuhle minci… Pak mě odstrč a přeneste se pryč a ať už vás tu víckrát nevidím. Víckrát už mé lži nezaberou a nebudu mít vám jak pomoci." objasnil Draco únikový plán a všichni, až na Harryho, přikývli. Tento nápad se mu ani trochu nezamlouval. Předpokládal, že pokud se mají odtud dostat, tak všichni čtyři.

"Nemáme času nazbyt, rychle!" přikázal Draco akorát ve chvíli, kdy Harry otevíral ústa s tím, aby řekl něco na protest. Jejich pohledy se naposledy střetly. Draco moc dobře chápal, co ten zoufalý výraz jeho přítele znamenal, ale jiná možnost neexistovala. Byl tajným špehem Fénixova řádu a nesměl se ze sídla svého rodu hnout. Nesměl vzbudit žádné, byť jen sebemenší podezření. Nehledě na to, že se celé ty dlouhé měsíce snažil skrývat své pravé city, které k Harrymu choval a nechtěl, aby to všechno najednou přišlo v niveč. A věřte, že ukrývat své myšlenky před nitrozpytem, který Pán zla ovládal na vysoké úrovni, nebylo nic snadného. Ale dařilo se, zatím.
"Prosím…" prohlásil Draco zoufale a s přivřenýma očima na svého přítele pohleděl. Harryho to stálo velké úsilí, když se sebezapřením uchopil obě Dracova zápěstí do jedné ruky a přitiskl mu je bolestivě k zádům. Blonďáček nevydal ani ten nejmenší zvuk, který by vyjadřoval bolest, ale Harry mu i přes to velmi nerad ubližoval. Dracovu vlastní hůlku mu přiložil ke spánku a cítil, jak mu hůlka v dlani vzdoruje. Zřejmě i jí se příčilo obrátit se proti vlastnímu majiteli, ale jinou možnost neměli.

Všichni čtyři začali stoupat po schodech.

"Miluju tě…" zašeptal blonďáček tichounce cestou do obývacího pokoje. Harry, jakožto Lupin, se pousmál a na chvíli zapomněl, v jak špatné situaci se nacházejí.

"Také tě miluji…" oplatil mu šeptem.

***

Dveře obývacího pokoje se s hlasitou ránou rozletěly a všichni obyvatelé Malfoy Manor stočili zrak tím směrem. Narcissa Malfoyová upustila zděšením vázu s čerstvými květinami, Lucius Malfoy se zvedl s nepříčetností v tváři z křesla a Bellatrix, sedící na okenním parapetu, ohrnula horní ret. Lapkové, jak se zdálo, byli již dávno pryč.

"Co má tohle znamenat?!" zakřičel v nepříčetnosti Lucius Malfoy při pohledu na bolestný výraz ve tváři svého syna, kterého Harry opravdu hrubě držel za ruce a mířil mu hůlkou na spánek. Lucius sáhl do kapsy pro svou hůlku, ale jeho reflexy byly tak pomalé, díky množství alkoholu, které požil, že ho Ron stačil v mžiku oka odzbrojit.

"Luciusi!" ozval se hlasitý výkřik Narcissy Malfoyové, když ono odzbrojující kouzlo jejího manžela odhodilo pár metrů vzad, až narazil do zdi.

"Co po nás chcete?!" křikla najednou na Harryho přestrojeného za Lupina, když viděla, že její manžel je při smyslech a snaží se vyškrábat na nohy. V její tváři bylo vidět to naprosté zoufalství, které Dracovi lámalo srdce, ale nebylo jiného úniku. Odpusť mi, matko…

Následovalo další odzbrojovací kouzlo, které pro změnu vyslala Harmiona, jakožto Tonksová a odzbrojila jím Dracovu matku, která se strachovala natolik, než aby byla schopná včas zareagovat a její kouzlo odrazit.

"Pustě nás!" zahlásil Harry hrubým hlasem, kterým se snažil napodobit Lupina a Dracovu ruku více stiskl, aby ho donutil hlasitěji vypísknout bolestí. "Jinak se mu stane něco mnohem horšího." Harry začal vyhrožovat tak, jak mu Draco poradil. Narcissa pohlédla na svého muže, poté na svou sestru, která s ničím takovým ale nesouhlasila. Místo toho vytáhla pohotově svou hůlku a začala vysílat jedno kouzlo za druhým a Ron s Hermionou je jen tak tak stačili odrážet.

"Zavolej ho, okamžitě! Zavolej Pána zla, Luciusi!" Bellatrix začala vřískat na celý pokoj a všechna svá kouzla se snažila mířit k Harrymu a to i přes to, že stále držel jejího synovce v zajetí.
přestaň! Okamžitě s tím přestaň, Bello!" rozkřičela se Narcissa v čisté zoufalosti. Držel jejího syna a její vlastní sestra na něj i přes to útočila. Co kdyby se mu něco stalo? Její syn pro ní byl vším a kdyby se mu něco stalo, neodpustila by si, že ho nedokázala ochránit. A ještě ke všemu před její vlastní sestrou.

"Dělej, Luciusi!!" ale Bellatrix neposlouchala. Naopak, vřeštěla ještě více nahlas na svého švagra. Její křik byl nepříjemný a ohlušující.

V pokoji nastal naprostý zmatek. Bellatrix se snažila Harryho všemožně zasáhnout nějakým ze svých kouzel, ale Hermiona s Ronem ho prozatím úspěšně ochraňovali. Harry držel Draca v náručí, už ne hrubě, ale ochranářsky a krčili spolu v rohu místnosti, když na ně začaly padat kusy zdí, poškozené kouzly. Dracova matka lamentovala a propadla úzkostnému pláči, zatímco Lucius vypadal, že bude každou chvíli zvracet.

"Je to Potter! Luciusi, okamžitě zavolej Pána zla!" zavřeštěla Bellatrix znovu, ale Lucius nevypadal, že by se k něčemu měl. Bolestně se držel za břicho a byl bledší, mnohem bledší než obvykle. Draco pohlédl na chlapce, kterému se již pomalu vracela jeho podoba.

"Lektvar přestává působit. Musíte okamžitě vypadnout!!" zanaléhal Draco směrem k Harrymu, který přikývnul na souhlas. Ne se vším však Harry souhlasil a měl v hlavě svůj vlastní plán. Snad mi to odpustíš, princi…

"Hermiono!" křikl najednou Harry. Hermiona v pochopení popadla Rona za rameno, ten chytil Harryho ruku a Draco čekal na okamžik, kdy ho Harry podle plánu odstrčí. Ale to se nestalo. Svět se s nimi začal prudce otáčet. Poslední, co Draco zahlédl, byl ustaraný pohled jeho matky, která usedavě plakal. Poté se kolem rozhostila tma, když Draco zavřel oči. Chvíli se zdálo, že ten nepříjemný pocit pod pupíkem nikdy neskončí, ale rázem vše ustalo a následoval tvrdý dopad na pěkně tvrdou zem.

***

Ron nepříjemně dopadl na záda a praštil se do temene hlavy. Z bolesti ho ale vytrhly Hermioniny teplé a měkké rty, které se při dopadu jenom omylem dotkly těch jeho. Oba zůstali jako omámení, Ron překvapeně mrkal a Hermiona se nesměle červenala. Málem se již políbili znovu a vědomě, ale z této příjemné chvilky je vytrhl nepříčetný řev.

"Ty jsi totální kretén, Harry Pottere!" tichem okolní krajiny se linul hlasitý výkřik Draca Malfoye a vrátil se k nim ozvěnou. Když Ron s Hermionou vzhlédli a podívali se tím směrem, Draco akorát seděl obkročmo na stehnech svého přítele, který bezvládně ležel na zádech a nechal do své hrudi bušit pěstmi.

"Proč jsi to udělal? Víš, jaké nám teď hrozí nebezpečí?! Celé ty dlouhé měsíce jsem se snažil držet v tajnosti před tím slizounem, co k tobě cítím a ty si nakráčíš k nám domů a uneseš mě?! Jsi normální?! Jsi totální idiot!" Draco nepříčetně vřískal a mlátil svého přítele pěstmi do hrudi. Ne hrubě, ale tak, aby dodával svým slovům patřičný důraz.

Ať už této situaci přihlížel kdokoliv, musela mu připadat krajně vtipná. Draco sice vřískal jako o život a máchal kolem sebe rukama, jako nervózní ženská v přechodu, ale právě to dělalo tuto situaci komickou. Miloval Harryho nadevše a i přesto nadával jako smyslů zbavený. Dokonce si utrhl trs trávy a po Harrym jí mrsknul. Harry do této chvíle neřekl ani slovo, ale usmíval se, i když Draco vyváděl.

"Proč se tak usmíváš, ty idiote?" ozval se znovu Draco, jako kdyby ho ten úsměv ještě více rozčiloval a nasupeně a zprudka vydechl, přičemž si založil ruce na hrudi. Na jednu stranu ano, rozčiloval ho ten pitomý úsměv. Na tu druhou ale musel uznat, jak moc se mu po tom úsměvu stýskalo. Harry měl k úsměvu dobrý důvod. Po těch dlouhých měsících konečně věděl, že je jeho přítel na živu a co víc, je plný energie na to, aby do něj bušil a chrlil na něj jednu urážku za druhou. U Merlina, jak moc jsi mi chyběl, Draco
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AlexaP AlexaP | E-mail | 29. října 2014 v 19:01 | Reagovat

Ahoj :-) Tvoj blog je uplne TOP a tie poviedky? Ach, paneboževja jednoducho milujem Drarry :-) Ty dvaja sú spolu dokonalí. Dva protiklady, dobro a zlo, najväčší rivali :-D Na tvoj blog som narazila máhodou, ale odteraz ho budem pravidelne navštevovať. Sľubujem! :-D Teším sa na novú časť a dúfam, že dokončíš aj druhú kapitolovku My sweet prince :3 Inak aj to video som videla :-D Hm...nakoniec, jedna tvoja jednorázovka sa mi šialene páči :-) Prstýnek... Píš ďalej, drarry autorov nikdy nie je dosť a ešte takých dobrých aká si ty :-D Držím palce pri písaní :-D

2 Katty Katty | Web | 31. října 2014 v 18:34 | Reagovat

[1]: Pane jo, děkuju moc O.O .. Už jsem myslela, že s tím psaním přestanu, ale když už mám nějakého čtenáře, tak se do toho asi zase pustím :-) My sweet prince zřejmě nedokončím, je to už dlouho co jsem tu kapitolovku rozepsala.. ale kdo ví, třeba jednou možná :-) ..A vážně děkuju moc!!! :-)

3 maddiecoma maddiecoma | Web | 14. října 2015 v 19:54 | Reagovat

To je naprosto super!!! Měla bys psát dál... Hrozně dobře se to čte, i když normálně se mi Drarry nezamlouvá... Je to prostě super... Prosím pokračuj!!! :-D

4 market market | 28. října 2015 v 8:55 | Reagovat

Nádherné, moc se těším na pokračování :-)

5 zuzla0007 zuzla0007 | E-mail | 28. února 2018 v 16:49 | Reagovat

mooooooooooooooc krásné :-) :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama