Září 2014

Everywhere I go - 3. část

7. září 2014 v 10:00 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové








"Jsme v háji, Harry… Absolutně v háji! Co budeme dělat?"

"Přestaň panikařit, Rone. Draco…-"

"Draco? DRACO?! Ten na nás kašle, Harry. Copak jsi ho neslyšel?! To kvůli němu jsme tady v tom sklepení. Bez hůlek!! Malfoy na nás kašle, přidal se k Ty-víš-komu. Tak už se prober, Harry! S ním počítat nemůžeme…" Ron začal vyšilovat a máchat kolem sebe zběsile rukama, jako kdyby měl hlavní projev v místnosti plné poslanců. Ale i přes všechna ta slova Harry věřil, že nemá pravdu. Nechtěl uvěřit tomu, že by ho Draco přes všechny své sliby takto zradil.

Ronův výstup přerušilo tiché zavrzání zrezivělých dveří od sklepení a tlumené kroky po schodech. Všichni tři stáli napnutí jako struny na jednom místě, téměř neschopni dýchat. Zvuky kroků sílily a zrychlovaly se. Ron se ohlédl na svého přítele, ale ten nehnutě pozoroval poslední schod, a zatímco zatínal ruce v pěst, v duchu se modlil.

"Už jsi to beze mě nemohl vydržet, Pottere?" tmavou místností ve sklepení se k Harrymu donesl tichý, ale přesto pobavený hlas, když ony tiché kroky skončily u posledního schodu. "Ty si prostě budeš dělat pořád, co chceš." dopověděl Draco svou myšlenku, když právě odemykal další zrezivělá vrátka. Ozvalo se zaskřípání, a jakmile Draco vešel do místnosti, Harry mu bezmyšlenkovitě skočil kolem krku.

"Draco…" hlesl Harry do blonďáčkova ramene, o které se opřel čelem. Zavřel pevně oči a potlačoval příval slz štěstí. Nemohl uvěřit, že ho má konečně znovu u sebe.

"Harry…" blonďáček mu oslovení i objetí opětoval a okamžik po tom se jejich rty spojily v dlouhém polibku. Konečně. Po takové době mohl Harry cítit jeho silné objetí, teplé a opečovávané rty na těch svých, vůni a teplo. Tohle všechno mu nikdo jiný dát nemohl.

Tuto radostnou chvilku přerušilo nervózní a zároveň pobouřené odkašlání.

"No fajn, taky tě rád vidím, Malfoyi. Mohl bys nám laskavě pomoct se odsud dostat, když už jsme tady kvůli tobě?!" zavrčel Ron pobouřeně a i přes to šero v místnosti šlo poznat, jak probodával Zmijozela pohledem. Draco se tiše zasmál, svého milého pustil a rozepnul si sako.

"Kdybyste nebyli tak neopatrní, vůbec byste tu nemuseli být. Není to moje vina, Weasley, tak na mě laskavě přestaň vrčet, nebo tě tu nechám na pospas pavoukům…" zavrčel Draco rejpavě na odpověď, zatímco Ron sebou nepřirozeně trhnul a raději už byl potichu.

"Co máš v plánu?" pronesl Harry otázku a zvědavě a s obdivem svého přítele sledoval.

"Ti nahoře čekají, až se ukáže vaše pravá podoba. Kdyby se ale dozvěděli, že jsi opravdový Harry Potter a že jsem jim lhal, odnesli byste si to nejen vy, ale i já…" Draco šeptem osvětlil situaci a z kapsy ve svém saku vytáhnul šest malých ampulek. Ve třech z nich byl nemile vyhlížející lektvar, ve zbylých třech pár vlasů - hnědé, zrzavé a růžové.

"Tahle dávka mnoholičného lektvaru vydrží zhruba na deset minut, musíme si hodně pospíšit…"

"Čí jsou to vlasy?" ozvala se Hermiona, chápajíc Dracův plán.

"Remuse Lupina, Tonksové a Billa Weasleyho. Jejich chování byste mohli zvládnout napodobit…" odpověděl Draco zamyšleně a pokrčil zlehka rameny.

"Kdes vzal jejich vlasy, Malfoyi?!" vyštěkl Ron a založil si ruce na hrudi, stále probodávajíc blonďáčka pohledem.

"Pošuk mi je dal před začátkem prázdnin. Předpokládal, že byste se mohli někdy do takovéto situace dostat a dal jsem mu neporušitelný slib, že vás z takové, opravdu prekérní, situace dostanu." pronesl Draco pobouřeně a do ampulek s lektvarem přidal vlasy Ronova bratra, jejich dávného učitele obrany proti černé magii a své sestřenice, se kterou jeho rodina, bohužel, nechtěla mít nic společného.

"Ale Pošuk je mrtvý, jak ti máme věřit?" přerušil ho Ron opětovaně.

"U Merlina, Weasley. Neporušitelný slib platí i po smrti jednoho z těch, kdo ho uzavřeli. A pokud nevěříš mě, věř Harrymu… U Merlina, on to ještě všechno pokazí …" Harry tomu všemu jenom pobaveně přihlížel. I přes to, že on Draca miloval a bezmezně mu věřil, jeho nejlepší přátelé ho stále nesnášeli a nevěřili mu.

Ampulky v Dracově levé ruce začaly po přidání poslední přísady pobublávat. Bylo hotovo a Harry, i Ron s Hermionou, byli připraveni lektvar vypít.

"Počkej!" Draco Harryho přerušil právě ve chvíli, kdy se ampulka přibližovala k jeho rtům. Sehnul se a prudce a svého přítele políbil. Harry zavřel oči a spokojeně vydechnul. Dracův polibek byl tak dokonalý a tak naléhavý zároveň. Jako kdyby měl být jejich poslední.

"Nechci se loučit s Lupinem, teď už můžeš." Draco i Harry se tiše zasmáli, jakmile se jejich rty rozpojili a Dracovy rty opět nahradila ampulka. Harry lektvar konečně vypil, ampulku upustil na zem a čekal na konečnou proměnu.

Jakmile před Dracem spočinuli Lupin, Tonksová a Bill Weasley, zhluboka se nadechnul. Opět sáhnul do vnitřní kapsy svého saka, která se zdála být hodně hluboká, vytáhl z ní stříbrnou minci a podal ji Hermioně. Nebyl to galeon, jak si Hermiona zprvu myslela. Na jedné ze stran mince byl vyražen erb rodu Malfoyů a na druhé straně had obtočený kolem větve stromu.

"Vezmi si to. V našem sídle se nedá volně přemisťovat, je to tu hodně zabezpečené kouzly. Ale pokud máš tuto minci, budete se moci přemístit z obývacího pokoje bez problémů." prohlásil Draco tichým hlasem, téměř šeptem, a Hermiona chápavě přikývla.

"Tady máte hůlky. Harry, ty si vezmi mou." pokračoval tiše, rozdal jim hůlky a připravoval se na to, že jim vylíčí svůj plán.

"Harry, nepochybuji, že bys nedokázal to, co po tobě teď budu chtít... Chytni mi ruce za zády, klidně i bolestivě a drž mi hůlku u spánku. Rodiče budou zřejmě vyšilovat, ale ty trvej na tom, ať vás pustí a vyhrožuj jim tím, že mi ublížíš, pokud vám to neumožní… Netvař se takhle, je to nutné, abyste se odtud dostali. Přemisťovat se s pomocí té mince dá pouze z obývacího pokoje. Navíc to musí vypadat tak, že jste se na mě spiknuli a okradli mě o hůlku a o tuhle minci… Pak mě odstrč a přeneste se pryč a ať už vás tu víckrát nevidím. Víckrát už mé lži nezaberou a nebudu mít vám jak pomoci." objasnil Draco únikový plán a všichni, až na Harryho, přikývli. Tento nápad se mu ani trochu nezamlouval. Předpokládal, že pokud se mají odtud dostat, tak všichni čtyři.

"Nemáme času nazbyt, rychle!" přikázal Draco akorát ve chvíli, kdy Harry otevíral ústa s tím, aby řekl něco na protest. Jejich pohledy se naposledy střetly. Draco moc dobře chápal, co ten zoufalý výraz jeho přítele znamenal, ale jiná možnost neexistovala. Byl tajným špehem Fénixova řádu a nesměl se ze sídla svého rodu hnout. Nesměl vzbudit žádné, byť jen sebemenší podezření. Nehledě na to, že se celé ty dlouhé měsíce snažil skrývat své pravé city, které k Harrymu choval a nechtěl, aby to všechno najednou přišlo v niveč. A věřte, že ukrývat své myšlenky před nitrozpytem, který Pán zla ovládal na vysoké úrovni, nebylo nic snadného. Ale dařilo se, zatím.
"Prosím…" prohlásil Draco zoufale a s přivřenýma očima na svého přítele pohleděl. Harryho to stálo velké úsilí, když se sebezapřením uchopil obě Dracova zápěstí do jedné ruky a přitiskl mu je bolestivě k zádům. Blonďáček nevydal ani ten nejmenší zvuk, který by vyjadřoval bolest, ale Harry mu i přes to velmi nerad ubližoval. Dracovu vlastní hůlku mu přiložil ke spánku a cítil, jak mu hůlka v dlani vzdoruje. Zřejmě i jí se příčilo obrátit se proti vlastnímu majiteli, ale jinou možnost neměli.

Všichni čtyři začali stoupat po schodech.

"Miluju tě…" zašeptal blonďáček tichounce cestou do obývacího pokoje. Harry, jakožto Lupin, se pousmál a na chvíli zapomněl, v jak špatné situaci se nacházejí.

"Také tě miluji…" oplatil mu šeptem.

***

Dveře obývacího pokoje se s hlasitou ránou rozletěly a všichni obyvatelé Malfoy Manor stočili zrak tím směrem. Narcissa Malfoyová upustila zděšením vázu s čerstvými květinami, Lucius Malfoy se zvedl s nepříčetností v tváři z křesla a Bellatrix, sedící na okenním parapetu, ohrnula horní ret. Lapkové, jak se zdálo, byli již dávno pryč.

"Co má tohle znamenat?!" zakřičel v nepříčetnosti Lucius Malfoy při pohledu na bolestný výraz ve tváři svého syna, kterého Harry opravdu hrubě držel za ruce a mířil mu hůlkou na spánek. Lucius sáhl do kapsy pro svou hůlku, ale jeho reflexy byly tak pomalé, díky množství alkoholu, které požil, že ho Ron stačil v mžiku oka odzbrojit.

"Luciusi!" ozval se hlasitý výkřik Narcissy Malfoyové, když ono odzbrojující kouzlo jejího manžela odhodilo pár metrů vzad, až narazil do zdi.

"Co po nás chcete?!" křikla najednou na Harryho přestrojeného za Lupina, když viděla, že její manžel je při smyslech a snaží se vyškrábat na nohy. V její tváři bylo vidět to naprosté zoufalství, které Dracovi lámalo srdce, ale nebylo jiného úniku. Odpusť mi, matko…

Následovalo další odzbrojovací kouzlo, které pro změnu vyslala Harmiona, jakožto Tonksová a odzbrojila jím Dracovu matku, která se strachovala natolik, než aby byla schopná včas zareagovat a její kouzlo odrazit.

"Pustě nás!" zahlásil Harry hrubým hlasem, kterým se snažil napodobit Lupina a Dracovu ruku více stiskl, aby ho donutil hlasitěji vypísknout bolestí. "Jinak se mu stane něco mnohem horšího." Harry začal vyhrožovat tak, jak mu Draco poradil. Narcissa pohlédla na svého muže, poté na svou sestru, která s ničím takovým ale nesouhlasila. Místo toho vytáhla pohotově svou hůlku a začala vysílat jedno kouzlo za druhým a Ron s Hermionou je jen tak tak stačili odrážet.

"Zavolej ho, okamžitě! Zavolej Pána zla, Luciusi!" Bellatrix začala vřískat na celý pokoj a všechna svá kouzla se snažila mířit k Harrymu a to i přes to, že stále držel jejího synovce v zajetí.
přestaň! Okamžitě s tím přestaň, Bello!" rozkřičela se Narcissa v čisté zoufalosti. Držel jejího syna a její vlastní sestra na něj i přes to útočila. Co kdyby se mu něco stalo? Její syn pro ní byl vším a kdyby se mu něco stalo, neodpustila by si, že ho nedokázala ochránit. A ještě ke všemu před její vlastní sestrou.

"Dělej, Luciusi!!" ale Bellatrix neposlouchala. Naopak, vřeštěla ještě více nahlas na svého švagra. Její křik byl nepříjemný a ohlušující.

V pokoji nastal naprostý zmatek. Bellatrix se snažila Harryho všemožně zasáhnout nějakým ze svých kouzel, ale Hermiona s Ronem ho prozatím úspěšně ochraňovali. Harry držel Draca v náručí, už ne hrubě, ale ochranářsky a krčili spolu v rohu místnosti, když na ně začaly padat kusy zdí, poškozené kouzly. Dracova matka lamentovala a propadla úzkostnému pláči, zatímco Lucius vypadal, že bude každou chvíli zvracet.

"Je to Potter! Luciusi, okamžitě zavolej Pána zla!" zavřeštěla Bellatrix znovu, ale Lucius nevypadal, že by se k něčemu měl. Bolestně se držel za břicho a byl bledší, mnohem bledší než obvykle. Draco pohlédl na chlapce, kterému se již pomalu vracela jeho podoba.

"Lektvar přestává působit. Musíte okamžitě vypadnout!!" zanaléhal Draco směrem k Harrymu, který přikývnul na souhlas. Ne se vším však Harry souhlasil a měl v hlavě svůj vlastní plán. Snad mi to odpustíš, princi…

"Hermiono!" křikl najednou Harry. Hermiona v pochopení popadla Rona za rameno, ten chytil Harryho ruku a Draco čekal na okamžik, kdy ho Harry podle plánu odstrčí. Ale to se nestalo. Svět se s nimi začal prudce otáčet. Poslední, co Draco zahlédl, byl ustaraný pohled jeho matky, která usedavě plakal. Poté se kolem rozhostila tma, když Draco zavřel oči. Chvíli se zdálo, že ten nepříjemný pocit pod pupíkem nikdy neskončí, ale rázem vše ustalo a následoval tvrdý dopad na pěkně tvrdou zem.

***

Ron nepříjemně dopadl na záda a praštil se do temene hlavy. Z bolesti ho ale vytrhly Hermioniny teplé a měkké rty, které se při dopadu jenom omylem dotkly těch jeho. Oba zůstali jako omámení, Ron překvapeně mrkal a Hermiona se nesměle červenala. Málem se již políbili znovu a vědomě, ale z této příjemné chvilky je vytrhl nepříčetný řev.

"Ty jsi totální kretén, Harry Pottere!" tichem okolní krajiny se linul hlasitý výkřik Draca Malfoye a vrátil se k nim ozvěnou. Když Ron s Hermionou vzhlédli a podívali se tím směrem, Draco akorát seděl obkročmo na stehnech svého přítele, který bezvládně ležel na zádech a nechal do své hrudi bušit pěstmi.

"Proč jsi to udělal? Víš, jaké nám teď hrozí nebezpečí?! Celé ty dlouhé měsíce jsem se snažil držet v tajnosti před tím slizounem, co k tobě cítím a ty si nakráčíš k nám domů a uneseš mě?! Jsi normální?! Jsi totální idiot!" Draco nepříčetně vřískal a mlátil svého přítele pěstmi do hrudi. Ne hrubě, ale tak, aby dodával svým slovům patřičný důraz.

Ať už této situaci přihlížel kdokoliv, musela mu připadat krajně vtipná. Draco sice vřískal jako o život a máchal kolem sebe rukama, jako nervózní ženská v přechodu, ale právě to dělalo tuto situaci komickou. Miloval Harryho nadevše a i přesto nadával jako smyslů zbavený. Dokonce si utrhl trs trávy a po Harrym jí mrsknul. Harry do této chvíle neřekl ani slovo, ale usmíval se, i když Draco vyváděl.

"Proč se tak usmíváš, ty idiote?" ozval se znovu Draco, jako kdyby ho ten úsměv ještě více rozčiloval a nasupeně a zprudka vydechl, přičemž si založil ruce na hrudi. Na jednu stranu ano, rozčiloval ho ten pitomý úsměv. Na tu druhou ale musel uznat, jak moc se mu po tom úsměvu stýskalo. Harry měl k úsměvu dobrý důvod. Po těch dlouhých měsících konečně věděl, že je jeho přítel na živu a co víc, je plný energie na to, aby do něj bušil a chrlil na něj jednu urážku za druhou. U Merlina, jak moc jsi mi chyběl, Draco

Everywhere I go - 2. část

6. září 2014 v 19:07 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové






Je zle, je zle… Opakovala si Hermiona v duchu, sledovala vyděšeně oba své přátele a zatímco Ron vypadal stejně zděšeně jako ona, Harry vypadal smířeně s tím, co mělo následovat.

Kráčeli tiše. Jeden z lapků držel Harryho ruku bolestivě za zády, aby se mu nepokusil utéct. Od úst jim šly obláčky páry, chladný únorový vítr je štípal do tváří. Obzvláště Harryho, jelikož jeho tvář nyní hyzdila nejen žihadlová kletba, ale i čtyři hluboké šrámy, které mu způsobil Šedohřbet svými drápy.

"Vítejte ve Wiltshiru. Pořádně se tu rozhlédněte, jisto jistě je to to poslední, co uvidíte." zahlásil jeden z lapků, když kráčeli dlouhou ulicí, a hlasitě se zasmál. Harryho ten smích rozčiloval, ale neřekl ani slovo. Věděl, že by to celou situaci jenom zhoršilo. Pouze zatínal ruce v pěst.

Uplynulo deset minut. Před jejich zraky se rozhostilo obrovské panství, tak nádherný dům Harry v životě neviděl. Byl tím tak ohromený, že na chvíli zapomněl, do jaké situace se s přáteli dostal. A to jeho vinou.

Lapkové je provedli branou, táhli je zahradou, která i v zimních měsících vypadala úchvatně. Ozdobné a upravované keře, fontány, sochy. A Harryho i přes to všechno zaujalo něco úplně jiného.

Harry se rozhlížel, jakoby po něčem pátral. Čím více se blížili ke dveřím domu, tím lépe k němu doléhaly líbezné tóny, velice známé melodie, hrané na piáno a vycházející z jednoho z pootevřených oken. Srdce mu poskočilo radostí. Ty jemné tóny měly na jeho duši i srdce ozdravný efekt, hladily ho a naplňovaly pocitem štěstí, jaký nepocítil již velmi dlouho. Zavřel oči a představoval si ty zručné prsty, jak kloužou po klávesách piána. Vnímal, jak tóny úderů do kláves sílily, klesaly, zrychlovaly se a zase se zpomalovaly. Znovu začal vzpomínat. Draco…

"Moc do toho tlučeš." zasmál se Draco stojící nad Harrym, jenž ho poprosil o pár lekcí hraní na piáno.

"Víš moc dobře, že pro to nemám takový cit, jako ty." odpověděl mu Nebelvír s lehce pobaveným hlasem, když právě zmáčkl klávesu tak silně, až piáno vydalo nelibý zvuk. Blonďáček protočil oči v sloup, nahnul se k tmavovlasému chlapci, položil jeho ruce do základní polohy a svými prsty naváděl ty jeho. Jeho dotyk byl tak jemný, téměř nepatrný. Jejich prsty společně klouzaly po klávesách, ale Harry, místo toho, aby dával pozor na své ruce, sledoval po očku soustředěný výraz svého přítele. Téměř ani nemrkal, jak hlídal své i Harryho prsty. Oddechoval klidně a tiše do jeho ouška, což Harryho nutilo se nepatrně chvět, až mu začalo příjemně mravenčit v podbříšku. Rty měl naprosto v klidu, bez žádného úšklebku a lehce oschlé. Nevnímal na sobě pohled svého přítele, soustředil se pouze na hudbu.
"Zase špatně, Pottere. Dávej trošku pozor, nechci tě to učit zbytečně." zabručel Zmijozel. Harry opět udělal chybu, a jelikož Draco nebyl trpělivým učitelem, rozčilovalo ho to. Potter se usmál. Místo toho, aby se opravil, se natočil ke svému příteli a bez jediného slova přitiskl své rty na ty jeho.

Harry vypadal jako omámený. Byl úplně mimo realitu, že si ani nevšiml, že už se dávno nacházejí ve vstupní hale onoho domu. Hermioně to dělalo starosti, ale nemohla s tím nic dělat. Harryho z přemýšlení probral až bolestivý dopad na kolena a donutil ho vzhlédnout od země. Nacházeli se už v jiné místnosti, která vypadala stejně velkolepě, jako celý dům i zahrada. Nábytek zdobený stříbrem, obrovské vázy s čerstvými květinami, nádherné koberce, obrazy po stěnách… Ale jeho zaujalo pouze obrovské bílé piáno uprostřed místnosti a osoba sedící za ním - Draco.

Spadl mu obrovský kámen ze srdce. Po takové době ho konečně viděl - živého a zdravého. Jako obvykle, když hrál na piáno, jeho pohled byl soustředěný. Sotva vnímal, co se dělo kolem něj. Jeho zkušené prsty klouzaly svižně po klávesách, oči se pohybovaly ve směru pohybu rukou. Oddechoval klidně, téměř nemrkal a plně se soustředil.

"Kdo je to?" líbezné tóny, které Draco hrál, byly přerušeny hlasitým výkřikem Bellatrix Lestrangeové. Až teď si Harry uvědomil, kolik lidí, mimo něj a Draca, se v místnosti nachází. Jeho přátelé, čtyři lapkové, Lucius Malfoy, Narcissa Malfoyová, již zmíněná Bellatrix a Červíček. Ten zrádce…

"Harry Potter, madam. Našli jsme ho na severu Anglie, schovával se s těma dvěma ve stanu." zahlásil jeden z lapků, který z těch všech vypadal nejtupěji, s chrochtavým smíchem. Draco poprvé za tu dobu, při zaslechnutí jména "Harry Potter", zvedl zrak od piána, ale hrát nepřestal. Jeho stříbrné oči se setkaly s těmi Harryho, ale přesto na sobě nedal znát jedinou známku radosti. Vlastně jakékoliv emoce. Jeho tvář byla absolutně bez výrazu, z čehož Harryho mrazilo v zádech a na sucho polknul.

"Harry Potter? Tenhle ohava? Děláte si z nás srandu?!" ozval se další hlasitý a naštvaný výkřik. Tóny piána konečně utichly a všichni stočili svůj pohled k Bellatrix.

"Jistěže je to on, podívejte se na tu jizvu!" zachraptěl jeden z lapků, uchopil neohrabaně Harryho za bradu a z čela mu odhrnul pár pramínků vlasů, které jeho jizvu, sotva viditelnou - díky oné žihadlové kletbě-, bezpečně ukrývaly.

"Má tu tvář tak znetvořenou, že tam žádná jizva nejde vidět. Děláte z nás blázny?!" zavřeštěla Bellatrix znovu a rozmáchla rukama. V jedné svírajíc svou hůlku, druhou nervózně ukazujíc na Harryho a jeho přátele.

"To bychom si nedovolili, madam." všichni čtyři lapkové upřeli provinile pohled k podlaze. Byli si tak jistí, že je to on. Že je to Harry Potter. Chlapec, na kterého byla vypsána vysoká odměna a chlapec, který se před časem vypařil jako pára nad hrncem a nikdo neměl ponětí, kam.

Nedalo se popřít, že tento kluk byl Potterovi více než podobný, ale ani Bellatrix, ani rodina Malfoyových si už nemohli dovolit šlápnout vedle. Pán zla je potrestal už mnohokrát, díky jejich omylům - zvláště co se Luciuse týče. Chtěli si být jistí, že je to skutečně kluk, kterého Pán zla tak vehementně hledá po celé Británii. Nemohli si dovolit další omyl, mělo by to pro jejich rodinu katastrofální následky. Ale mnohem horší následky by to mělo, kdyby toho kluka nechali jít a nakonec se ukázalo, že to doopravdy Harry Potter byl.

"Draco! Pojď sem!" Bellatrix obrátila pohled ke svému synovci. Tvářila se přísně, ale přesto naléhavě. Potřebovala i jeho úsudek. Bez něj by, jisto jistě, nedokázala dojít ke správnému rozhodnutí.

Draco se jako na povel, zpražený přísným pohledem své tety, zvedl od piána, zamířil k ní a s tichým povzdechnutím se zahleděl na tu trojici zoufalců. Bellatrix umístila svou ledovou dlaň na rameno vysokého, štíhlého a mladého muže a naléhavě na něj pohlédla.

"Je to Harry Potter, zlato? Znáš ho lépe než kdokoliv z nás. Podívej se na něj pozorně, dej si na čas a rozhodni." zapředla Bellatrix a pohladila svého synovce po zádech, zatímco on střelil očima po Harrym. Jejich pohledy se znovu střetly, ale ani v jednom z nich nebyly poznat žádné emoce. Jako kdyby se oba dívali na absolutně neznámou osobu. Draco se k Harrymu nahnul, zadíval se do jeho očí z blízka a jenom Harry mohl postřehnout, jak se mu v nich na vteřinu zablesklo. Co toto zablesknutí značilo, už ale věděl pouze Draco.

Mladý Malfoy dlouhou chvíli předstíral přemýšlení, až se s povzdechem narovnal a ironicky se zasmál.
"Pardon? Tohle že má být Potter? I já bych jeho roli sehrál líp. Jasně, je mu podobný, kdyby neměl tak zohavenou tvář, ale v očích nemá absolutně žádný výraz. Kdyby to byl pravý Potter, probodával by mě pohledem, i za cenu toho, že se prozradí. Jsem jeden z těch, které k smrti nenávidí. Nedokázal by se mi dívat takto přímo do očí bez jediné emoce." odfrknul si Draco a založil si ruce na hrudi.

"Jestli jste čekali, že za tohohle chudáka vás Pán zla odmění, tak je mi vás vcelku líto… Tohle Potter není…" pokračoval mladý Malfoy ve svém přesvědčování směrem k lapkům, kteří tam Harryho a jeho přátele přivedli. Poté se podíval na svou matku, jenž mu věřila každé slovo. I jeho otec vypadal přesvědčeně. Byl to přeci jeho oddaný syn, který Pottera vídal ve škole celých šest let, musel ho znát dobře. Bellatrix byla přesvědčená už od začátku, že by se Potter nenechal zajmout takto snadno, proto i ona lži svého synovce okamžitě uvěřila. Harry, ačkoliv na sobě nedával znát ani tu nejmenší emoci, byl ohromený tím, jaký vliv má Draco na svou rodinu, když chce. Vždycky bude tím zpropadeným a prolhaným Zmijozelem… pomyslel si Harry a kousnul se nepatrně do spodního rtu, aby potlačil úsměv, který se dral na jeho rty.

"JISTĚ ŽE TO JE HARRY POTTER! TEN KLUK LŽE!" rozkřikl se jeden z lapků a ukázal v zoufalém gestu na Draca, který se samolibě usmíval a kroutil hlavou.

"Jak se opovažuješ nazývat mého syna lhářem?!" poprvé za tu dobu se i Lucius Malfoy, který vypadal jinak, než si ho Harry pamatoval, přidal do rozhovoru a hned také zvýšil hlas. Vypadal příšerně, podle Harryho úsudku. Jeho oči byly rudé únavou, pod očima viditelné kruhy, tváře propadlé, vlasy neopečovávané a táhl z něho alkohol. Troska… prolétlo Harrymu hlavou, ale když pohlédl na Narcissu i na Draca, musel uznat, že oni nevypadali o moc lépe. Přestože o svůj zevnějšek, na rozdíl od Luciuse, dbali, únava na nich byla dosti patrná a strach s obavami se na nich také velmi podepsali.

"V tom případě, jak chcete vysvětlit to, že TIHLE TŘI vypadají přesně jako TIHLE TŘI na tomto plakátu?" zavrčel Fenrir Šedohřebet, vyndávajíc z kapsy pláště plakát s podobiznami zlatého tria, na které je vypsaná velmi vysoká odměna.

"Nenapadlo vás, že pravý Potter může mít prostě jenom něco za lubem? Nenapadlo vás, že mohl nechat tyhle tři, aby odvedli pozornost většiny smrtijedů, případně i Pána zla, jinam, zatímco on se bude snažit ho porazit?" do rozhovoru se opět vložil Draco, než stačil kdokoliv něco říct. Začal přecházet s hraným přemýšlením po obývacím pokoji Malfoy Manor a poklepával si bříškem ukazováčku na rty. Sakra dobrej herec…

"Pokud vím, je pár způsobů, jak vzít na sebe podobu někoho jiného. Co třeba mnoholičný lektvar? V kombinaci se žihadlovou kletbou by to mohlo zabrat hodiny, než bychom přišli na jejich pravou identitu. Hodiny navíc pro Pottera. Přemýšlejte o tom. Potter není takovej pitomec, aby se nechal zajmout a už vůbec ne takhle snadno!" pokračoval dál ve své lži a všichni v místnosti se zatvářili uznale. Něco na tom bylo, to se nedalo popřít.

"Každopádně bych rád zjistil, koho sem Potter takhle vyslal. Navrhoval bych je na pár hodin zavřít do sklepa, dokud účinky všech těch kouzel nevyprchají. Po pár hodinách se uvidí, jestli je to doopravdy Potter a pokud ne, jeho kumpáni nám snadno vlétli do pasti a budeme z nich moct dostat informace o tom, kde se Potter nachází." pokrčil ležérně rameny a všiml si, že jeho tetě se tento nápad více než zamlouvá. Ve tváři svého otce mohl vyčíst nadšení a hrdost, ale v matčině tváři vyčetl pouze obavy. Spoustu obav.
Nastalo ticho, jak si všichni zúčastnění srovnávali Dracova slova v hlavě. Draco střelil očima po Harrym, poté po Grangerové a nakonec po Weasleym. Všichni tři byli bledí hrůzou, ale jediný Harry se dokázal na Draca podívat. Jediný Harry mu věřil a doufal, že tyhle lži je dostanou z téhle kaše, kterou jim Harry sám navařil.

"Myslím, že Draco má pravdu. Nestane se nic, pokud počkáme pár hodin. Červíčku! Odveď ty tři do sklepa!" zahlásila Bellatrix chladým hlasem a jak nařídila, tak červíček udělal. Popadl všechny tři, provedl je delší chodbou, dolů po schodech… Co nevidět se za nimi zavřely a zamkly dveře sklepení.