Everywhere I go - 1. část

23. srpna 2014 v 11:57 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové







Od onoho dne, kdy naposledy společně obědval s Weasleyovými, uběhly již dva měsíce. Harry každým dnem upadal do větší a větší deprese a už si nevěděl rady. Na krku nosil přívěsek Salazara Zmijozela, o kterém věděl, že je jedním z viteálů, ale nedokázal ho zničit. Nevěděl jak. O Dracovi stále neměl ani jednu jedinou zprávu. Dokonce i v novinách se o něm a jeho rodině přestalo psát a šance, že by byl zmíněn v kouzelnickém rádiu, které pravidelně poslouchal Ron, byla nulová.

Harry mlčky ležel na své posteli v kouzelnickém stanu, který Hermiona před odchodem z Doupěte sbalila do své kabelky. Za to jí Harry obdivoval, myslela na všechno a to za každých okolností.
Hrudník černovlasého chlapce se v pravidelném tempu nadzvedával a opět klesal. Dýchal klidně a tiše. Levou rukou měl podloženou hlavu, která ho posledních pár dní nepřetržitě bolela. Oči měl lehce přivřené a bezduše se díval do plátěného stropu nad sebou.

Ve skutečnosti byl opět ponořený do svých myšlenek. Nevěděl, co dál s nalezeným viteálem, který získal jenom díky svému nehoráznému štěstí, a tak si krátil volný čas vzpomínáním na svého milého.

**"Bradavice, Brada-Bradavice, naučte nás více…" zpíval si Draco tiše pro sebe hymnu Bradavic, zatímco přejížděl špičkou ukazováčku po Harryho bříšku a záměrně ho lechtal.

"Myslel jsem, že tuhle písničku nesnášíš." zasmál se Harry a prohrábnul prsty platinové vlásky svého milence.

"Taky že jo, ale je to tak pitomá melodie, že jí nedokážu vyhnat z hlavy. Nelíbí se ti snad, jak zpívám?" obořil se hned blonďáček a zvedl hlavu, kterou měl doteď položenou na hrudi tmavovlasého chlapce.

"No, vlastně…"

"Harry Pottere, jak se opovažuješ? Můj zpěv se vyrovná zpěvu mořských panen!"

"To jo. Sice zpíváš jako siréna… ale požární, lásko." rejpnul si Harry i přes to, že zpěv jeho přítele ve skutečnosti nebyl tak hrozný, jak ho právě vylíčil. Draco mu za to uštědřil pohlavek a ne příliš milý pohled. Nasupeně se vyhoupnul do sedu, přičemž mu spadla deka do klína a odkryla tím jeho nahou hruď, záda a část zadečku. Harry se pousmál, taktéž se na své posteli posadil a objal svého přítele zezadu kolem pasu.

"Zlobíš se, lásko?" zapředl Harry tichým hlasem do jeho ouška, i když věděl, že tato jeho zlost je pouze hraná.

"To si sakra piš, že se zlobím." zabručel Draco na odpověď, ale koutky jeho úst se najednou začaly zvedat ve spokojeném úsměvu, když ho Harry začal omluvně líbat na krku a udobřovat si ho tím.**

Harry se pro sebe začal culit nad touto vzpomínkou. Tolik krásného spolu s Dracem zažili… a teď to bylo pryč.

Sblížili se spolu za velmi zvláštních podmínek.

Stalo se to v pátém ročníku. Toho večera se Harry vytratil z hradu a jednou z tajných chodeb a pomocí Pobertova plánku se dostal do Prasinek ke Třem košťatům. K jeho překvapení se tam potkal s Malfoyem, který, očividně, to přehnal s alkoholem a polonahý tančil na jednom ze stolů. Harry se k němu na jeho žádost připojil, napili se spolu - spíše se tedy opili - a Draco Harryho sbalil na svůj "malfoyovský šarm". Ráno se probudili vedle sebe v jakémsi kumbálu, oba nazí, s kocovinou a zašpinění od něčeho, co rozhodně nevypadalo bílý jako jogurt. Snažili se to brát jako hloupý úlet z opilosti a také se dohodli, že na to zapomenou a nikdy se to nikdo nedozví. Ale jak čas plynul, Draco si uvědomoval, že se do Harryho vlastně zamiloval. A protože to byl Malfoy, ušil si na Harryho pěknou boudu.

Jak nad tím Harry přemýšlel a vzpomínal, začal se pro sebe tiše chechtat, až se postel, na které ležel, začala otřásat.

Dva měsíce po onom úletu, si ho blonďáček odchytnul na jedné z chodeb a oznámil mu, že je těhotný. Harry si nejprve samozřejmě myslel, že si dělá legraci, ale Malfoy byl vždy ve lhaní mistr. Když Harrymu navykládal spoustu lží o tom, že kombinace lektvaru na uklidnění nervů (který údajně ten večer požil) a ohnivé whisky, dokáže zapříčinit to, aby muž otěhotněl, s Harrym to seklo a probral se až druhý den na ošetřovně.

"Idiot." šeptl si Harry při té vzpomínce pro sebe a znovu se zasmál. Ale co jiného by se od Malfoye dalo čekat. Avšak pravdou bylo, že tímto Draco upoutal Harryho pozornost a on o něm od té doby začal smýšlet úplně jinak. Když to vzal ze všech stran… Vlastně měl Malfoy docela smysl pro humor, i když tím drastickým způsobem.

"Čemupak se směješ?" optala se nesmělým hlasem Hermiona, která se akorát vrátila z lesa, kde se společně s Ronem snažila najít pár jedlých hub. Zbytečně.

"Vzpomněl jsem si na Draca. Pitomec…" zašeptal Harry lehce chraplavým hlasem, na posteli se posadil a vřele se na svou nejlepší kamarádku usmál. Bylo to vůbec poprvé za dva měsíce, co se Harry konečně usmál. Hermioně poskočilo srdce radostí, bylo tak příjemné vidět ten jeho roztomilý úsměv, který i jí okamžitě zvednul náladu po neúspěšném hledání hub.

"Chybí ti, viď?" Hermiona se posadila vedle Harryho a složila si ruce do klína. Postel se pod nimi zhoupla a Harry přikývnul, načež si vysloužil konejšivé pohlazení po zádech.

Hermiona o něm a o Dracovi mluvila velmi nerada. Již od prvního setkání se Zmijozelem věděla, že ho nikdy nebude mít v lásce. A to se také vyplnilo. Urážel ji téměř při každém jejich střetu, ve druhém ročníku jí přikouzlil obří syslí zuby a jeho dobrá kamarádka, Pansy Parkinsonová, jí podkopávala nohy na chodbách. Za to jisto jistě také mohl on. Ale dokud Malfoy dělal Harryho šťastným, což dělal, dal se ten jejich vztah akceptovat.

"Víš, Harry…" začala tichým hlasem Hermiona po krátké odmlce a upřela svůj pohled do země. Harry naproti tomu pohled od podlahy zvedl a upřel ho na svou nejlepší přítelkyni, které padaly neupravené kudrnaté vlasy do tváře.

"Malfoye jsem nikdy neměla ráda a zřejmě se to ani nezmění… Ale jemu se podařilo to, co se Ronovi a mě nepodařilo během posledních dvou měsíců, a to jenom prostřednictvím vzpomínky. Rozesmál tě…"

V ten okamžik do stanu vstoupil Ron. Hermiona se odmlčela, zvedla pohled od země a podívala se s povzdechem na rudovlasého chlapce. Harry beze slov vstal, prošel kolem svého nejlepšího přítele a vyšel ven ze stanu na čerstvý vzduch. Potřeboval být zase chvilku sám.

Za ty dva měsíce se velmi ochladilo. Studený vzduch štípal chlapce do tváří, v tenkém svetru se třásl zimou a od úst mu šel obláček páry. Začal se pomalým krokem procházet po okolí a dával si velký pozor na to, aby nepřekročil hranici ochranných kouzel. Hermiona měla pravdu. Jediné, co Harrymu dokázalo vyloudit alespoň nepatrný úsměv v těchto časech, byl Draco.

Tak moc si přál vědět, kde právě teď je. S kým je. Co dělá. Zdali je v pořádku, nebo mu hrozí nějaké nebezpečí. Nevěděl nic… A ničilo ho to.

***

Nastala zima a proběhlo pár příjemných změn. Přívěsek Salazara Zmijozela byl zničen. Harry se svými přáteli dokonce získali předmět, kterým může zničit i zbylé viteály - Nebelvírův meč - a díky tomu také byli o kus blíže ke konci války.

Tmavovlasý chlapec seděl schoulený v klubíčku ve své posteli ve stanu, třásl se zimou a poslouchal, stejně jako Ron s Hermionou, kouzelnické rádio a doufal v nějakou pozitivní zprávu. Na seznamu jmen hledaných, či zemřelých kouzelníků, se díky bohu často neobjevovala jména, která Harry znal. To byla snad jediná pozitivní věc na dnešním hlášení.

I přes to, že dnešní seznam jmen byl o dost kratší než obvykle, z dalších zpráv bylo jasné, že Voldemort získává větší a větší sílu. Ovládl celé Ministerstvo kouzel. Jak se mu to vůbec povedlo? Kdo mohl něco takového dopustit? Harry byl rozčílený. Jeho jizva pobolívala čím dál častěji a čím dál víc intenzivně, což ho patřičně děsilo.

"Myslíte, že to ví?" ozval se po chvilce tichý hlas Rona Weasleyho, který narušil nepříjemné ticho, doposud doprovázené šuměním rádia.

"Co?" na jeho otázku, která prozatím nedávala smysl, se jako první ozvala Hermiona. Harrymu nebylo vůbec do řeči a tak mlčky přihlížel rozhovoru jeho přátel.

"Mám na mysli… Jestli Ty-víš-kdo ví o tom, že jsou to kousky jeho duše. Jestli si je nějak vědom toho, že je postupně ničíme. Jestli třeba slábne…?" po této otázce následovalo dlouhé ticho. Hermiona nevěděla, jak odpovědět a Harry se k žádným slovům dlouho neměl.

"Samozřejmě, že to ví. Ty viteály nevytvořil náhodou…" začal Harry chraplavým hlasem, jak od rána nepromluvil ani slovo.

"… a mám pocit, že Voldemort je spíše více agresivní a nebezpečný, od té doby, co jsme zničili ten přívěsek." dokončil Harry větu a v Ronovi opět nepřirozeně škublo.

"HARRY!" ozval se výkřik, až z toho on i Hermiona nadskočili.

"Říkal jsem ti, že to jméno je tabu! Takhle nás lapkové najdou! Musím... musíme rychle obnovit všechna bezpečnostní kouzla a…" Ron začal vyšilovat a panikařit, zatímco Harry s Hermionou netušili, co se děje. Jeho výstup ale přerušila hlasitá rána, vycházející z venku.

"Pozdě…" doplnil Ron a podíval se naléhavě na Hermionu, která byla strnulá šokem. Hned se ale probrala z přemýšlení, natáhla ruku se svou hůlkou proti Harrymu a vyslala proti němu žihadlovou kletbu. Pokud nic, dá jim to alespoň trošku více času.

"Vylezte okamžitě z toho stanu, víme, že tam jste!" ozval se zvenku hrubý a hluboce položený hlas, až Harryho zamrazilo v zádech. Cítil, jak mu zběsile otéká celý obličej, jak se jeho ruce chvějí a nebyl schopný slova.

"Okamžitě!!" ozvaly se dva další hlasy najednou. Kolik tam těch lapků bylo?

Než byl Harry schopný cokoliv postřehnout, už stál se svými přáteli svázaný venku před stanem a tři lapkové prohledávali jejich stan, zatímco Fenrir Šedohřbet je venku hlídal a hladově je pozoroval, kroužil kolem nich jako žralok kolem své bezbranné kořisti.

"Copak vám nikdo neřekl, že jméno Pána zla, se vyhlásilo jako tabu? Musíte mít sakra velkou odvahu, když ho říkáte nahlas… Kdo z vás ho vyřknul?" zatímco kolem nich kroužil, pokládal jim otázky krajně pobaveným hlasem.

"Já." Harry po dlouhé chvíli promluvil. Všechen strach ho jakoby opustil a ovládal ho opět vztek, stejně jako ve chvíli, kdy poslouchal hlášení z rádia. Jeho hlas byl odhodlaný, odvážný a zněl agresivně.

"Ty?" vyprsknul Šedohřbet smíchy, postavil se před chlapce se zohavenou tváří a dával mu tím najevo svou nadřazenost. Na Pottera to nezabralo. Díval se s nenávistí v očích do těch jeho a odfrknul si. Za to si vysloužil ránu vlkodlačí tlapou do tváře. Fenrirovy dlouhé a ostré nehty se zaryly do Harryho kůže a zanechaly za sebou čtyři podlouhlé šrámy.

Hermiona sebou polekaně cukla… A jakmile se díky té ráně odkryla Harryho jizva na čele, věděla, že je zle.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama