Srpen 2014

Everywhere I go - 1. část

23. srpna 2014 v 11:57 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové







Od onoho dne, kdy naposledy společně obědval s Weasleyovými, uběhly již dva měsíce. Harry každým dnem upadal do větší a větší deprese a už si nevěděl rady. Na krku nosil přívěsek Salazara Zmijozela, o kterém věděl, že je jedním z viteálů, ale nedokázal ho zničit. Nevěděl jak. O Dracovi stále neměl ani jednu jedinou zprávu. Dokonce i v novinách se o něm a jeho rodině přestalo psát a šance, že by byl zmíněn v kouzelnickém rádiu, které pravidelně poslouchal Ron, byla nulová.

Harry mlčky ležel na své posteli v kouzelnickém stanu, který Hermiona před odchodem z Doupěte sbalila do své kabelky. Za to jí Harry obdivoval, myslela na všechno a to za každých okolností.
Hrudník černovlasého chlapce se v pravidelném tempu nadzvedával a opět klesal. Dýchal klidně a tiše. Levou rukou měl podloženou hlavu, která ho posledních pár dní nepřetržitě bolela. Oči měl lehce přivřené a bezduše se díval do plátěného stropu nad sebou.

Ve skutečnosti byl opět ponořený do svých myšlenek. Nevěděl, co dál s nalezeným viteálem, který získal jenom díky svému nehoráznému štěstí, a tak si krátil volný čas vzpomínáním na svého milého.

**"Bradavice, Brada-Bradavice, naučte nás více…" zpíval si Draco tiše pro sebe hymnu Bradavic, zatímco přejížděl špičkou ukazováčku po Harryho bříšku a záměrně ho lechtal.

"Myslel jsem, že tuhle písničku nesnášíš." zasmál se Harry a prohrábnul prsty platinové vlásky svého milence.

"Taky že jo, ale je to tak pitomá melodie, že jí nedokážu vyhnat z hlavy. Nelíbí se ti snad, jak zpívám?" obořil se hned blonďáček a zvedl hlavu, kterou měl doteď položenou na hrudi tmavovlasého chlapce.

"No, vlastně…"

"Harry Pottere, jak se opovažuješ? Můj zpěv se vyrovná zpěvu mořských panen!"

"To jo. Sice zpíváš jako siréna… ale požární, lásko." rejpnul si Harry i přes to, že zpěv jeho přítele ve skutečnosti nebyl tak hrozný, jak ho právě vylíčil. Draco mu za to uštědřil pohlavek a ne příliš milý pohled. Nasupeně se vyhoupnul do sedu, přičemž mu spadla deka do klína a odkryla tím jeho nahou hruď, záda a část zadečku. Harry se pousmál, taktéž se na své posteli posadil a objal svého přítele zezadu kolem pasu.

"Zlobíš se, lásko?" zapředl Harry tichým hlasem do jeho ouška, i když věděl, že tato jeho zlost je pouze hraná.

"To si sakra piš, že se zlobím." zabručel Draco na odpověď, ale koutky jeho úst se najednou začaly zvedat ve spokojeném úsměvu, když ho Harry začal omluvně líbat na krku a udobřovat si ho tím.**

Harry se pro sebe začal culit nad touto vzpomínkou. Tolik krásného spolu s Dracem zažili… a teď to bylo pryč.

Sblížili se spolu za velmi zvláštních podmínek.

Stalo se to v pátém ročníku. Toho večera se Harry vytratil z hradu a jednou z tajných chodeb a pomocí Pobertova plánku se dostal do Prasinek ke Třem košťatům. K jeho překvapení se tam potkal s Malfoyem, který, očividně, to přehnal s alkoholem a polonahý tančil na jednom ze stolů. Harry se k němu na jeho žádost připojil, napili se spolu - spíše se tedy opili - a Draco Harryho sbalil na svůj "malfoyovský šarm". Ráno se probudili vedle sebe v jakémsi kumbálu, oba nazí, s kocovinou a zašpinění od něčeho, co rozhodně nevypadalo bílý jako jogurt. Snažili se to brát jako hloupý úlet z opilosti a také se dohodli, že na to zapomenou a nikdy se to nikdo nedozví. Ale jak čas plynul, Draco si uvědomoval, že se do Harryho vlastně zamiloval. A protože to byl Malfoy, ušil si na Harryho pěknou boudu.

Jak nad tím Harry přemýšlel a vzpomínal, začal se pro sebe tiše chechtat, až se postel, na které ležel, začala otřásat.

Dva měsíce po onom úletu, si ho blonďáček odchytnul na jedné z chodeb a oznámil mu, že je těhotný. Harry si nejprve samozřejmě myslel, že si dělá legraci, ale Malfoy byl vždy ve lhaní mistr. Když Harrymu navykládal spoustu lží o tom, že kombinace lektvaru na uklidnění nervů (který údajně ten večer požil) a ohnivé whisky, dokáže zapříčinit to, aby muž otěhotněl, s Harrym to seklo a probral se až druhý den na ošetřovně.

"Idiot." šeptl si Harry při té vzpomínce pro sebe a znovu se zasmál. Ale co jiného by se od Malfoye dalo čekat. Avšak pravdou bylo, že tímto Draco upoutal Harryho pozornost a on o něm od té doby začal smýšlet úplně jinak. Když to vzal ze všech stran… Vlastně měl Malfoy docela smysl pro humor, i když tím drastickým způsobem.

"Čemupak se směješ?" optala se nesmělým hlasem Hermiona, která se akorát vrátila z lesa, kde se společně s Ronem snažila najít pár jedlých hub. Zbytečně.

"Vzpomněl jsem si na Draca. Pitomec…" zašeptal Harry lehce chraplavým hlasem, na posteli se posadil a vřele se na svou nejlepší kamarádku usmál. Bylo to vůbec poprvé za dva měsíce, co se Harry konečně usmál. Hermioně poskočilo srdce radostí, bylo tak příjemné vidět ten jeho roztomilý úsměv, který i jí okamžitě zvednul náladu po neúspěšném hledání hub.

"Chybí ti, viď?" Hermiona se posadila vedle Harryho a složila si ruce do klína. Postel se pod nimi zhoupla a Harry přikývnul, načež si vysloužil konejšivé pohlazení po zádech.

Hermiona o něm a o Dracovi mluvila velmi nerada. Již od prvního setkání se Zmijozelem věděla, že ho nikdy nebude mít v lásce. A to se také vyplnilo. Urážel ji téměř při každém jejich střetu, ve druhém ročníku jí přikouzlil obří syslí zuby a jeho dobrá kamarádka, Pansy Parkinsonová, jí podkopávala nohy na chodbách. Za to jisto jistě také mohl on. Ale dokud Malfoy dělal Harryho šťastným, což dělal, dal se ten jejich vztah akceptovat.

"Víš, Harry…" začala tichým hlasem Hermiona po krátké odmlce a upřela svůj pohled do země. Harry naproti tomu pohled od podlahy zvedl a upřel ho na svou nejlepší přítelkyni, které padaly neupravené kudrnaté vlasy do tváře.

"Malfoye jsem nikdy neměla ráda a zřejmě se to ani nezmění… Ale jemu se podařilo to, co se Ronovi a mě nepodařilo během posledních dvou měsíců, a to jenom prostřednictvím vzpomínky. Rozesmál tě…"

V ten okamžik do stanu vstoupil Ron. Hermiona se odmlčela, zvedla pohled od země a podívala se s povzdechem na rudovlasého chlapce. Harry beze slov vstal, prošel kolem svého nejlepšího přítele a vyšel ven ze stanu na čerstvý vzduch. Potřeboval být zase chvilku sám.

Za ty dva měsíce se velmi ochladilo. Studený vzduch štípal chlapce do tváří, v tenkém svetru se třásl zimou a od úst mu šel obláček páry. Začal se pomalým krokem procházet po okolí a dával si velký pozor na to, aby nepřekročil hranici ochranných kouzel. Hermiona měla pravdu. Jediné, co Harrymu dokázalo vyloudit alespoň nepatrný úsměv v těchto časech, byl Draco.

Tak moc si přál vědět, kde právě teď je. S kým je. Co dělá. Zdali je v pořádku, nebo mu hrozí nějaké nebezpečí. Nevěděl nic… A ničilo ho to.

***

Nastala zima a proběhlo pár příjemných změn. Přívěsek Salazara Zmijozela byl zničen. Harry se svými přáteli dokonce získali předmět, kterým může zničit i zbylé viteály - Nebelvírův meč - a díky tomu také byli o kus blíže ke konci války.

Tmavovlasý chlapec seděl schoulený v klubíčku ve své posteli ve stanu, třásl se zimou a poslouchal, stejně jako Ron s Hermionou, kouzelnické rádio a doufal v nějakou pozitivní zprávu. Na seznamu jmen hledaných, či zemřelých kouzelníků, se díky bohu často neobjevovala jména, která Harry znal. To byla snad jediná pozitivní věc na dnešním hlášení.

I přes to, že dnešní seznam jmen byl o dost kratší než obvykle, z dalších zpráv bylo jasné, že Voldemort získává větší a větší sílu. Ovládl celé Ministerstvo kouzel. Jak se mu to vůbec povedlo? Kdo mohl něco takového dopustit? Harry byl rozčílený. Jeho jizva pobolívala čím dál častěji a čím dál víc intenzivně, což ho patřičně děsilo.

"Myslíte, že to ví?" ozval se po chvilce tichý hlas Rona Weasleyho, který narušil nepříjemné ticho, doposud doprovázené šuměním rádia.

"Co?" na jeho otázku, která prozatím nedávala smysl, se jako první ozvala Hermiona. Harrymu nebylo vůbec do řeči a tak mlčky přihlížel rozhovoru jeho přátel.

"Mám na mysli… Jestli Ty-víš-kdo ví o tom, že jsou to kousky jeho duše. Jestli si je nějak vědom toho, že je postupně ničíme. Jestli třeba slábne…?" po této otázce následovalo dlouhé ticho. Hermiona nevěděla, jak odpovědět a Harry se k žádným slovům dlouho neměl.

"Samozřejmě, že to ví. Ty viteály nevytvořil náhodou…" začal Harry chraplavým hlasem, jak od rána nepromluvil ani slovo.

"… a mám pocit, že Voldemort je spíše více agresivní a nebezpečný, od té doby, co jsme zničili ten přívěsek." dokončil Harry větu a v Ronovi opět nepřirozeně škublo.

"HARRY!" ozval se výkřik, až z toho on i Hermiona nadskočili.

"Říkal jsem ti, že to jméno je tabu! Takhle nás lapkové najdou! Musím... musíme rychle obnovit všechna bezpečnostní kouzla a…" Ron začal vyšilovat a panikařit, zatímco Harry s Hermionou netušili, co se děje. Jeho výstup ale přerušila hlasitá rána, vycházející z venku.

"Pozdě…" doplnil Ron a podíval se naléhavě na Hermionu, která byla strnulá šokem. Hned se ale probrala z přemýšlení, natáhla ruku se svou hůlkou proti Harrymu a vyslala proti němu žihadlovou kletbu. Pokud nic, dá jim to alespoň trošku více času.

"Vylezte okamžitě z toho stanu, víme, že tam jste!" ozval se zvenku hrubý a hluboce položený hlas, až Harryho zamrazilo v zádech. Cítil, jak mu zběsile otéká celý obličej, jak se jeho ruce chvějí a nebyl schopný slova.

"Okamžitě!!" ozvaly se dva další hlasy najednou. Kolik tam těch lapků bylo?

Než byl Harry schopný cokoliv postřehnout, už stál se svými přáteli svázaný venku před stanem a tři lapkové prohledávali jejich stan, zatímco Fenrir Šedohřbet je venku hlídal a hladově je pozoroval, kroužil kolem nich jako žralok kolem své bezbranné kořisti.

"Copak vám nikdo neřekl, že jméno Pána zla, se vyhlásilo jako tabu? Musíte mít sakra velkou odvahu, když ho říkáte nahlas… Kdo z vás ho vyřknul?" zatímco kolem nich kroužil, pokládal jim otázky krajně pobaveným hlasem.

"Já." Harry po dlouhé chvíli promluvil. Všechen strach ho jakoby opustil a ovládal ho opět vztek, stejně jako ve chvíli, kdy poslouchal hlášení z rádia. Jeho hlas byl odhodlaný, odvážný a zněl agresivně.

"Ty?" vyprsknul Šedohřbet smíchy, postavil se před chlapce se zohavenou tváří a dával mu tím najevo svou nadřazenost. Na Pottera to nezabralo. Díval se s nenávistí v očích do těch jeho a odfrknul si. Za to si vysloužil ránu vlkodlačí tlapou do tváře. Fenrirovy dlouhé a ostré nehty se zaryly do Harryho kůže a zanechaly za sebou čtyři podlouhlé šrámy.

Hermiona sebou polekaně cukla… A jakmile se díky té ráně odkryla Harryho jizva na čele, věděla, že je zle.

Everywhere I go - prolog

22. srpna 2014 v 17:52 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové






"Ty někam jdeš?" pronesl Ron do tiché, studené a pochmurné noci. Následoval svého nejlepšího přítele ven z Doupěte, a když už se zdálo, že nemá v plánu se vrátit, oslovil ho. Harry Potter se zarazil na místě a zklamáním přivřel oči. Velice se snažil, aby při svém odchodu nebyl nikým přistižen. Chtěl zmizet sám, nepozorován a bez rozloučení, které by jisto jistě velmi bolelo.

"Neviděl jsem ho tři měsíce, Rone." odpověděl Harry polohlasně. Hlas se mu třásl a byl zastřešený strachem a steskem. Pomalu se otočil na místě ke svému rudovlasému příteli, odtrhl zrak od země a zadíval se do jeho očí. "Mám o něj strach…" dokončil svou myšlenku a odmlčel se. Letní noční vánek si pohrával s jeho vlasy, padaly mu do tváře a on si ze všeho nejvíc přál, aby tu u něj byla jedna dotyčná osoba, aby mu neposlušné vlasy zastrčila za ucho a do něj mu šeptala slova útěchy. Místo toho se ale dočkal pouze lítostivého pohledu svého kamaráda, který, popravdě řečeno, nevěděl, co v tuto chvíli říct.

Ron Weasley byl zklamaný sám sebou. Ani po dlouhé odmlce nenacházel slova, která by jeho příteli mohla pomoci. A když už se nadechoval s prvními slovy, která mu přišla na jazyk, Harry ho přerušil.

"Celé noci zírám tupě do stropu, strachem nedokážu zamhouřit oči. Nebojím se Vol…"

"Neříkej to jméno!" Harryho myšlenka byla přerušena a on byl nucen na pár vteřin se odmlčet. Ron se toho jména bál, byl na to navyklý již od narození a při každém jeho vyslovení sebou nepřirozeně škubnul.

"… nebojím se ho ani z poloviny tak, jako se bojím toho, že se jemu něco stane." Harry dokončil svou větu. Na slovo "jemu" vkladl veliký důraz. Následovala další pauza v jejich rozhovoru, kdy si Ron pečlivě promýšlel každé slovo tak, aby jeho příteli nebylo ještě více ublíženo. Černovlasý chlapec před ním stál a vzhlížel k němu s pohledem, kterým ho prosil, aby ho nechal jít. V ruce žmoulal nervozitou kapesník a do očí se mu hrnuly slzy ze zoufalství.

"Ale on to takhle přeci chtěl… Draco. Nechtěl, abys ho vyhledával, Harry. Je to nebezpečné, mohl bys spadnout do nepříjemné pasti. Sám Draco ti to přeci říkal, proč ho tedy nechceš poslechnout?" zanaléhal Ron a přistoupil ke svému příteli blíže.

"Nemůžu. Musím za ním. Musím ho vidět. Musím vědět, že je v pořádku." i Harry naléhal a po tváři se mu svezla jedna samotou zahořklá slza.

"Ne dnes. Nahrával bys mu do karet. Počkej s tím pár dní." prohlásil Ron již tichým a klidným hlasem a svého kamaráda konejšivě objal. Po další chvíli přemlouvání se spolu nakonec vrátili do Doupěte. Každý do své postele, ale ani jeden z nich již oči nezamhouřil.

Harry se ponořil hluboko do svých myšlenek. Vzpomínal na doby, kdy mohl být pouze s Dracem, kdy spolu byli šťastní a neměli téměř žádné starosti. Vzpomínal na ty jeho ostré rysy, na jeho zářivý úsměv, na jeho arogantní pohled, když ho někdo urazil. Vzpomínal na to, jak roztomile krčil nos nad věcmi, které se mu ani trochu nezamlouvaly. Byl to pitomec, který dbal o svůj zevnějšek více než o cokoliv jiného. Ale byl to pitomec, do kterého se Harry zamiloval. Chyběl mu. Chyběly mu ty jeho ladné pohyby, jeho tichý, ale přesto ostrý hlas. Chyběl mu chlad jeho dlaní, ten pevný stisk, bledá sametová pleť a ty měkké rty, které mu věnovaly horké a sladké polibky… A tohle všechno rozbila ta proklatá válka. Dříve si Harry myslel, že Malfoye nenáviděl. Ale pravdou bylo, že jediný, koho doopravdy a ze srdce nenáviděl, byl Voldemort. Již před lety rozbil Harrymu jedno silné pouto - s jeho rodiči - a teď se o to pokoušel znovu.

Zatímco Ron ležel ve své posteli a bedlivě ho pozoroval, aby se náhodou znovu někam nevytratil, Harry si před očima živě vybavoval Dracovu usmívající se tvář. V zoufalém gestu si mnul oči, jako kdyby se chtěl snažit potlačit další příliv slz, které se mu draly do očí. Teprve až krátce nad ránem byli oba schopní konečně usnout.

Když tmavovlasý chlapec otevřel oči, pokoj již zaplavovalo příjemné teplo a světlo slunečních paprsků. Promnul si unavené a bolavé oči, v naučeném gestu sáhl na noční stolek pro své brýle a nasadil si je. Konečně viděl zase ostře a při pohledu proti slunci si mohl všimnout, jak se pokojem vznáší zrnka prachu. Ronova postel byla již dávno prázdná, ale přesto neustlaná a z pootevřeného okna se k Harrymu linula příjemná vůně oběda, který připravovala paní Weasleyová již od brzkého rána.

S velkým sebezapřením se vyškrábal z postele na nohy, dostatečně se upravil a nasadil svůj typický falešný úsměv. Nesnášel, když ho ostatní litovali a tato přetvářka ho před jejich slovy a pohledy lítosti chránila.

"Dobré…" když Harry scházel schody dolů do kuchyně, která byla lidmi narvaná téměř k prasknutí, a chtěl všem popřát dobré ráno, při pohledu na hodiny se zarazil. Bylo již dvanáct hodin. To doopravdy spal takto dlouho?

"…poledne." doplnil.

K Harrymu se dostal tichý, ale pobavený smích Hermiony a Ginny, které společně loupaly brambory u stolu. Bill a pan Weasley mu pokynuli hlavou a Fleur mu s milým vílím úsměvem zamávala na přivítanou.

"Harry, drahoušku, jak ses vyspal? Přikázali jsme dnes Ronovi, aby tě nechal spát dlouho. Všimli jsme si, jak jsi v poslední době unavený. Je to už lepší?" paní Weasleyová, postarší a velmi milá a starostlivá dáma, se k Harrymu přihnala okamžitě, jak zaslechla jeho hlas. Harry se rozpačitě zasmál a přikývnul.

"Ano, mnohem lepší. Děkuji." zahlásil Harry a bez dalších slov se protáhnul kuchyní a vyšel ven z domu na dvůr. Tam už Ron se svými bratry, Fredem a Georgem, připravovali stoly k obědu, aby se mohli všichni najíst jako jedna velká a spokojená rodina.

Harryho to poslední dobou tížilo hodně na srdci. Byla válka, Voldemort každým dnem sílil, ale Weasleyovi se stále tvářili, jako kdyby se nic nedělo. Právě v tuto chvíli by měl hledat viteály, ne vysedávat u oběda a dělat, že na všechno špatné zapomněl. Weasleyovy miloval, nahrazovali mu rodinu, kterou nikdy neměl, ale tyto rádoby poklidně šťastné dny nesnášel. Z Denního věštce se denně dozvídal jména nezvěstných, nebo dokonce mrtvých kouzelníků. Draco Malfoy byl bůh ví kde, zbylé viteály byly bůh ví kde, Voldemort byl bůh ví kde. A on se chystal k obědu, na který neměl ani při nejmenším chuť…

Everywhere I go

22. srpna 2014 v 17:46 | Katty Kagamine

Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.



Pairings: Draco Malfoy & Harry Potter, Ron Weasley & Hermione Granger

Drarry - seznam povídek

22. srpna 2014 v 17:18 | Katty Kagamine




MY SWEET PRINCE

Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry / Harry & Dean
Stav: Nedokončeno, pozastaveno
NA KAPITOLY




EVERYWHERE I GO
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry, Ron & Hermiona
Stav: Nedokončeno, aktivní
NA KAPITOLY


Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA
15+

Jak tenká může být hranice mezi rivalitou a láskou?



MINULOST
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry), náznak
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA

Některé sny předvídají budoucnost. Některé vás zanesou zpátky do nepříjemné minulosti a pomohou vám otevřít oči.


PŘÁNÍ
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA

Někdy si člověk uvědomí, co má, teprve, až když to začne ztrácet.


NIKDY, NAVŽDY
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA



PRSTÝNEK
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA
18+

Kvůli lásce je potřeba sem tam udělat pár ústupků. Někdy jste pro lásku schopni udělat cokoliv a změnit se.




Drarry - Prstýnek

3. srpna 2014 v 22:50 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové
18 + !!





Kapky deště hlasitě bubnovaly na okno Nebelvírské společenské mísnosti, ve které spokojeně podřimoval mladý černovlasý chlapec. Pramínky jeho rozčepýřených vlasů mu překrývaly čelo, kterému již dlouhých šestnáct let dominovala nachová jizva ve tvaru blesku. Blížilo se zkouškové období a Harry Potter trávil většinu času nad knížkami a snažil se zapamatovat si alespoň zlomek z války obrů, která se odehrála před tisíci lety. Nebylo pochyb o tom, že právě tato nezáživná událost Harryho ukolébala k nerušenému a poklidnému spánku. Trávil takto každé odpoledne již více než dva týdny a pokaždé se modlil v něco, co by ho mohlo rozptýlit a tu nekonečnou nudu narušit. Ale žádný zázrak nepřicházel a tak byl odkázaný na svou vůli, která stejně vždy selhala, a on pokaždé usnul po třetím otočení stránky.

Ozvala se tupá rána, když se Harry snažil v křesle otočit a tlustá učebnice mu vyklouzla z ruky na dřevěnou podlahu. Tento zvuk neprobral pouze majitele oné učebnice, ale i zbytek spolutrpitelů, kteří se snažili připravit se na zkouškové období, jak nejlépe mohli.

"Zatraceně, Harry, málem jsem z toho dostal infarkt." zabručel nespokojeně Ron, Harryho dlouholetý kamarád, který si během učení ustlal na pohovce. Harry, ač byl unavený a znuděný k smrti, se zasmál a poplácal Rona přátelsky po rameni.

"Ty někam jdeš?" ozval se Ron znovu, když se tmavovlasý chlapec náhle zvedl z křesla a s protáhnutím doklopýtal k východu z koleje.

"Půjdu se projít. Chci se trošku probrat, než mě ta válka obrů znovu uspí." zahlásil Harry a s tichým smíchem prošel otvorem za obrazem Buclaté dámy. Bylo příjemné si po třech hodinách strávených v křesle protáhnout svaly. Toužil po pohybu a právě proto seběhl schody dolů do vstupní síně a začal se toulat po chodbách hradu, které byly sice povětšinou prázdné a chladné, ale poskytovaly mnohem více prostoru pro pohyb, než společenská místnost.

"Draco, prosím." zrovna, když procházel jednou z chodeb nedaleko sklepení, zaslechl tiché škemrání. Normálně by to přešel bez povšimnutí, ale ihned, jak zaslechl jméno svého dlouholetého soka, zarazil se na místě a v tichosti poslouchal.

"Ne. Theo, znáš moje pravidla. Nehodlám spát s někým, kdo mě neposlechne na slovo." k Harrymu se právě donesl hlas ostrý jako břitva a chladný jako zimní ráno. Byl to Malfoy, neomylně. Jeho hlas by si nikdy nespletl, nehledě na to, že před pár vteřinami zaslechl jeho jméno z úst onoho druhého chlapce. A tím, soudě podle Dracových slov, byl Theodore Nott, Zmijozel. Harry se tak moc snažil zjistit, s kým si tam jeho sok povídá, že význam těch slov mu došel až po delší chvíli. A jakmile se tak stalo, zrudnul jako rajče.

"Draco, prosím! Potřebuju to. Dotkni se mě, notak." Nott škemral dál, i přes Dracův jasný nesouhlas. Nebelvír udělal v tichosti půl kroku vpřed a nakoukl za roh. Ihned zalitoval, když zahlédl Notta, jak drží blonďáčka za zápěstí a navádí si jeho dlaň ke svému rozkroku.

"Ne!" mladý Malfoy rázem vyštěkl, rukou se mu vysmekl a odstrčil ho od sebe. Nesnášel, když se ho někdo takto dotýkal a nutil ho dělat něco, co sám nechce. Nesnášel, když měl nad tím někdo navrch a také dával to dost najevo.

"Skončili jsme!" tak zněla blonďáčkova poslední slova, před tím, než svého spolužáka prudce odstrčil a odkráčel. Nebelvír zpanikařil. Mladý Malfoy si to k němu kráčel bleskovou rychlostí a Harry už neměl možnost utéct, nebo se někam schovat, aniž by se prozradil. Za rohem Malfoy prudce zatočil a do Harryho vrazil takovou silou, že se oba posadili na studenou kamennou zem.

"Šmíruješ, Pottere? Není to poprvé, že?" zavrčel blonďáček na tmavovlasého chlapce. Harry se nezmohl ani na slovo, pouze rudnul a rudnul, když si vybavil, při jaké příležitosti "šmíroval" Draca posledně. Blonďáček si odfrknul, vyškrábal se na nohy a vydal se zase svou cestou.

"Malfoyi!" křikl na něj Harry z podlahy a prudce se za ním otočil. Malfoy nezareagoval, ale zastavil se na místě, aby ho vyslechl.

"Ta tvá nabídka z posledně. Platí to stále?" optal se Nebelvír nesměle po chvilce ticha, kdy uvažoval, zda se na to vůbec zeptat. Draco po těch jeho slovech pozvedl vítězně koutek úst, otočil se k Harrymu čelem a pomalým krokem došel k němu. Zastavil se nad ním, aby mu ukázal svou nadřazenost a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Harry jí ochotně přijal a s jeho pomocí se vyškrábal na nohy.

"Nabídka platí. Pokud budeš dodržovat pravidla, samozřejmě." zavrněl Zmijozel mnohem mileji a se zvláštním, téměř až perverzním, zabarvením hlasu. Takového ho Harry neměl nikdy šanci poznat, ale lhal by, kdyby řekl, že se mu tato jeho stránka nezamlouvá.

"Teď hned?" zanaléhal Harry, což Draca potěšilo ještě mnohem víc.

"Potřebuješ zahnat nudu během deštivého odpoledne? Jsem ti k službám, Pottere. Ale opovaž se kňučet. Nesnáším to." zahlásil blonďáček a zadíval se přísně do Harryho očí. Nebelvír miloval, když se mohl takhle ponořit do té studeně stříbřité barvy Dracových očí. Miloval ten Zmijozelův spalující pohled. Po krátké chvíli tohoto očního kontaktu přikývnul na souhlas.

"Pojďme." zahlásil Malfoy a než se Harry nadál, už ho táhnul dál chodbou. Celou cestu oba mlčeli a Nebelvír přemýšlel, zda to vůbec byl dobrý nápad. Na druhou stranu ho představa té Dracovy nabídky lákala už celý dlouhý měsíc a každý večer před spaním na ní myslel.

Trvalo to necelých pět minut, než došli na místo určení. Nacházeli se ve sklepení, v úplné tmě, ale Draco evidentně věděl, kam má jít, neboť Harryho každou chvilku upozorňoval na překážky v cestě. Ozvalo se zachrastění klíče v zámku, zaskřípání dveří a kolem Harryho zápěstí se z ničeho nic obmotaly Dracovy dlouhé prsty. Lehkým zatáhnutím si ho Draco vtáhl do svého království a jedním pohybem hůlky zapálil svíčky rozmístěné po celé místnosti. Ozvalo se další klapnutí dveří, otočení klíče v zámku a Harry byl v pasti.

"Na kolena, Pottere." ozval se najednou za jeho zády chladný příkaz. Harry musel uznat, že z toho šel respekt. Neváhal ani vteřinku, svezl se dolů a lehce bolestivě dopadl na kolena. Draco pozvedl spokojeně koutek úst. Potter byl tak sladce poslušný a tak krásně se s ním manipulovalo. Dvěma kroky ho obešel, postavil se před něj a uchopil jeho bradu mezi dva prsty. Jemným pohybem ho donutil zvednout hlavu a jejich pohledy se opět střetly.

Nebelvír, ač byl lehce vyděšený, pootevřel ústa a snažil se svým pohledem dát najevo svůj chtíč. Chtěl, aby věděl, jak moc prahnul po jeho dotycích. Ale Malfoy nebyl ochotný mu je poskytnout tak snadno. Chvíli si hleděli mlčky do očí, a zatímco Malfoy mu tímto dával najevo, kdo je tu pánem, Potter zase dával najevo, že hodlá být poslušný a svolný ke všemu, co s ním bude chtít Draco dělat.

"Protože jsi to ty, Pottere… Máš jedinečnou možnost si určit požadavky. Řekni si, poslouchám." zapředl Malfoy v těsné blízkosti Harryho rtů a horce na ně oddechoval. Už tato blízkost Harryho sváděla a nutila ho se lehce chvět.

"Co mi můžeš nabídnout?" optal se Harry nesměle, načež se Draco tiše zasmál.

"Kromě něžného sexu cokoliv. Na něco takového nejsem." odpověděl Malfoy s tichým uchechtnutím a dovolil se Harrymu rozhlédnout po místnosti, aby si mohl udělat obrázek o tom, co by mu mohl nabídnout.

"Neubliž mi a dělej všechno pro to, aby se mi to líbilo. Nic víc po tobě nechci…" zašeptal Nebelvír po chvilce, která mu byla poskytnuta na rozmyšlenou. Zmijozel se usmál a přikývnul.

Než se Harry nadál, už mu Draco rozepínal košili knoflíček po knoflíčku. Nevěděl, co ho vzrušuje víc. Zda ten fakt, že ho Draco Malfoy, nejvíc přitažlivý chlapec na škole, svléká, nebo to, jak se mu dívá upřeně a svůdně do očí. Jakmile byla jeho košile rozepnuta a odhozena daleko do kouta místnosti, blonďáček se svými rty natiskl na ty Harryho ve velmi dravém a chtivém polibku.

Harrymu se na okamžik zatajil dech. Dracovy rty byly tak měkké a jemné, zatímco ty jeho byly hrubé a rozkousané, díky jeho zlozvyku, kterého se nedokázal zbavit. Malfoy ho líbal dravě, ale procítěně zároveň, až Harry na okamžik zapomněl, že takovouto službičku neprokazuje jenom jemu, ale více chlapcům na této škole. Strach a obavy z Harryho rázem opadly, když si blonďáček razil cestu jazykem do jeho úst. Harry se zachvěl, horce a zprudka vydechl do úst svého milence a přistoupil poslušně na jeho hru. Jejich jazyky se dlouhou chvíli proplétaly v dravém tempu a tlačily na sebe, jejich sliny se mísily a dechy obou dvou se zrychlovaly a těžkly.

Draco chytil Harryho za ramena, postavil se s ním, obtočil pevně své svalnaté paže kolem jeho pasu a svalil ho na záda do postele, která celé této místnosti dominovala. Nebelvír byl najednou jako omámený. S tichým vzdychnutím ulehl do měkkých peřin, položil si ruce do úrovně své hlavy a prohnul se lehce v zádech, čímž se Dracovi trošku lacině vybídnul. To ale evidentně zabralo. Malfoy si vylezl k němu na postel, postavil se na všechny čtyři přímo nad Harryho a zadíval se mu svůdně a dlouze do očí.

"Rozepni si kalhoty." tak zněl jeden z prvních Dracových příkazů a Harry ho ihned poslušně splnil. Nehodlal se tím sám zabývat a prát se se zapínáním jeho kalhot. Harryho rozechvělé ruce vystřelily dolů, chytil lem svých kalhot mezi čtyři prsty a jedním pohybem si rozepnul knoflík kalhot, následně i zip. Malfoy to vše pozorně sledoval a jakmile měl volnější cestu, jeho levá ruka vystřelila stejným směrem, zabloudila do Harryho kalhot a stiskla. Harry prudce zalapal po dechu a díky tomu slastnému pocitu zaklonil hlavu. Ústa měl pootevřená, ale tento prvotní dotyk byl natolik intenzivní, že z nich nevyšla ani hláska a sten se mu zasekl hluboko v krku. Draco byl tímto očividně velmi potěšen a tak začal Harryho chloubu silně mnout v dlani přes tenkou látku spodního prádla a vyloženě si užíval to, jak mu v dlani bleskovou rychlostí tvrdla.

Čím déle se Draco takto staral o jeho rozkrok, tím více cítil nepříjemný tlak, jak se jeho chlouba těsnila v upnutém spodním prádle. Ale ani necekl, Dracova pravidla to nedovolovala. Ovšem Draca ty Harryho reakce těšily natolik, že sám toužil po něčem větším. A tak po krátké chvilce trápení zahákl prsty za lem Harryho spodního prádla i kalhot, stáhnul mu je dlouhým pohybem dolů a odhodil do kouta místnosti. Nebelvírovi jako na povel zčervenaly tváře, zatímco koutky Zmijozelových rtů vystřelily nahoru ve spokojeném úsměvu. Malfoy obdivně zapískal a sjel si Pottera chtivým pohledem.

"To předčilo všechny moje představy, Pottere." zapředl Draco svůdným hlasem. To Harrymu vůbec nepomáhalo a červenal se dál. Měl chuť na něj vyštěknout, aby přestal kecat a radši začal něco dělat, ale bál se, že to by se Dracovi nelíbilo a přestal by se o něj starat úplně. Takovou myšlenku ale okamžitě vyhnal z hlavy, když ucítil Dracovy studené prsty, jak se obmotávají kolem jeho ztvrdlého údu a jemně ho tisknou. Místností se ozval hlasitý a slastný výkřik, za což ho Malfoy znovu obdařil spokojeným úsměvem. Bylo tak lehké donutit Pottera sténat. Jenže čím hlasitěji Harry sténal, tím víc toho byl schopný pro něj Draco udělat. Něco za něco.

Černovlasý chlapec zavřel samou slastí oči a rozhodl se vnímat pouze to, jak se ho blonďáček dotýká. Postel se prohnula a zhoupla, z čehož Harry usoudil, že se jeho milenec přesunul od jeho rtů k jeho rozkroku. Dracovy štíhlé prsty se po celé délce jeho chlouby pohnuly dolů a k její špičce se náhle přisály Dracovy měkké a teplé rty. Nebelvír opět samou slastí vykřikl a cuknul sebou. Vypadal jako v křeči a pro samou rozkoš zapomněl dýchat. Malfoyovy rty se najednou otevřely a slastný pocit přestal. Vystřídal ho ovšem mnohem intenzivnější pocit, když Malfoy ponořil jeho úd hluboko do svých úst a zapohyboval hlavou. Nebelvír opět hlasitě zasténal, aby ho za tuto práci náležitě odměnil.

Harry netušil, jak dlouho si s ním takto hrál, ale jakmile se mu začalo vzrušení hromadit v podbříšku, Malfoy rázem přestal a tím to jeho vzrušení stopnul. Nebelvír zoufale zavzdychal a pohnul se pánví vpřed, aby se mu znovu lacině vybídl, ale Zmijozel zakroutil hlavou a pousmál se.

"Notak, Pottere. Přeci to nechceš takhle rychle ukončit." zapředl Zmijozel rázem opět v těsné blízkosti Harryho rtů a tím ho donutil otevřít oči. Jejich pohledy se dnes již po několikáté střetly. Z Dracových očí se dala vyčíst ta neskutečná touha po něm a Harry znovu zapomněl, že je pouze další z jeho hraček a že se jeho jméno zřejmě brzy objeví na seznamu lidí, které měl Malfoy tu čest ojet.

"Nechci." vydechl rozechvěle a tím dal Dracovi jasný souhlas k tomu, aby si s ním dál hrál a dovedl ho do konce teprve tehdy, až on to uzná za vhodné. Malfoy byl potěšen, nikoho tak poslušného tu ještě neměl.

Draco se usmál a posadil se obkročmo na Harryho stehna. Začal si před ním vyzývavě sundavat sako, jenž následně odhodil k nohám postele a to následovala i jeho černá košile. Potter na sucho polknul. Dracova bledá kůže byla tak dokonalá, až se mu zatajil dech. Měl jeho nahé tělo na dosah a chtěl se ho dotknout, ale nesměl. Mohl se pouze dívat a to ho dohánělo k šílenství. Harry dobře vnímal, jak se zlatavé chloupky na Dracových pažích stavějí do pozoru, jak mu na hrudi díky zimě ve sklepení naskočila husí kůže. Byl tak dokonalý. Nemohl si pomoct a musel se ho dotknout. Natáhl k němu paži, přiložil dlaň na Dracovu hruď a pohladil ji.

Dracovy oči se na chvilku přivřely, až se zavřely úplně a Harry to bral jako signál k tomu, že se ho smí takto směle dotýkat. Přiložil si tedy i druhou dlaň na jeho hruď, začal ho po ní intenzivně hladit a tím, ač nevědomky, začal dráždit blonďáčkovy bradavky. Zmijozel si přejel zoubky po spodním rtu a zlehka zaklonil hlavu. Poté ústa pootevřel a z nich se vydralo ven tiché zavzdychání.

"Pottere… Nezlob." zavzdychal Draco na protest, ale neudělal nic víc, co by naznačovalo tomu, že se mu to nelíbilo.

"Nemusím být jediný, kdo si užívá." odpověděl Harry směle a pousmál se. Už mu bylo jasné, proč Malfoy nechtěl, aby se ho kdokoliv takto dotýkal. Ten nadržený výraz v jeho tváři opravdu stál za to a evidentně ho nechtěl ukazovat každému na počkání. Bože, byl tak dokonalý a sexy.

"Sklapni… Nech toho, okamžitě." zaprotestoval Draco, ale jeho tělo těm slovům velmi protiřečilo, když Harry stiskl naráz mezi prsty obě jeho bradavky. Draco sebou cuknul, prudce se prohnul v zádech a zaklonil hlavu, což doprovázelo hlasité zasténání.

"Dost už." zavzdychal Draco po chvilce. Jeho bradavky už byly od Harryho péče celé zarudlé, ztvrdlé a lehce bolely. Harry opravdu uměl využít příležitosti.

Když se Draco trošku uklidnil, chytil obě Harryho ruce za zápěstí a jemným pohybem je od svého těla vzdálil. Hned na to se z Harryho zvedl, stejně tak z postele a Harry zalitoval. Porušil jeho pravidla a teď ho Draco odkopne, stejně, jako to udělal s Nottem. Jenže nic takového nepřišlo a místo toho, aby ho poslal pryč, se začal Draco svlékat a odhalil mu tím celé své nahé tělo. Rychle někam odběhl, a když se vrátil, svíral v ruce lubrikační gel.

"Vidím, že jsem tě navnadil." zapředl Harry spokojeným hláskem, načež ho Draco na chvilku propálil pohledem. Pak se ale pousmál a cosi neurčitého zabručel. Harry těm slovům nerozuměl, ale byl si naprosto jistý, že řekl něco na způsob: "Trhni si, blbečku." To ho vcelku pobavilo.

Ani se nenadál a blonďáčkovy prsty se obtočily kolem jeho kotníků a nutily ho pokrčit nohy v kolenou, poté je roztáhnout a zvednout do vzduchu. Z této polohy hořely Harrymu tváře, ale Draco k němu měl teď dokonalý přístup.

"Netuším, jak moc zkušený jsi… Ale uvolni se, ano?" zavrněl Draco tichým, ale chtivým hláskem, když si nanášel lubrikant na konečky prstů. Chladivý gel poté nanesl na Harryho vstup a vnikl do něj jedním prstem. Gel to všechno značně ulehčoval.

Následoval další hlasitý výkřik, který se roznesl po celé místnosti i po chodbě za zavřenými dveřmi. Harry něco takového cítil poprvé v životě, ale jejich vzájemná rivalita byla stále dost silná na to, aby se s tím Dracovi přiznal. Tentokrát ho ale zaplavila další vlna obav, že rukou vystřelil dolů a chytil Dracovu ruku za zápěstí. Blonďáček hned pochopil a prst z něj opatrně vytáhl, poté se vyhoupl nahoru k jeho oušku.

"Nevím, proč sis vybral zrovna tuhle cestu pro své poprvé. Nechápu, proč to chceš právě po mě. Ale slibuji, že si to užiješ." zašeptal tichým hlasem do jeho ouška a horce do něj vydechl, což donutilo Harryho se po celém těle zachvět. Sám Draco nechápal, kde se tohle v něm vzalo. Normálně by ho poslal pryč, nechtěl spát s nikým nezkušeným. Ale byl to Harry. Udělal u něj už nejednu výjimku a nechápal proč.

Harry přikývnul a zavřel oči. Věřil mu a plně se mu poddal.

Pár vteřin na to v sobě ucítil znovu Dracův štíhlý prst. Ozvalo se další hlasité vyjeknutí a Harry sebou cuknul. Ne polekaně, ale díky pocitu, který byl pro něj absolutně neznámý. K prvnímu prstu se přidal postupně druhý, následně i třetí a Harryho pomalu opouštěla ta prvotní nepříjemná bolest. Draco byl opravdu něžný a za to mu byl neskutečně vděčný. Harry ležel na zádech, snažil se nohy držet v té poloze, do které si ho Draco nastavil a čekal.

"Už můžeš. Neprotahuj to už. Udělej to." zakňoural po chvilce Harry, otevřel očka a chtivě a s vášní v očích se na Draca podíval. Jeho to sice překvapilo, ale vyhověl mu. Své prsty vystřídal za svůj úd, na který nanesl další vrstvu gelu a něžně do něj vniknul.

Harry na chvilku vykulil očka, jak moc intenzivní to pro něj bylo a hlasitě vyjeknul. I Draco konečně hlasitěji zasténal a dostal se v něm, jak nejhlouběji to zatím šlo. Oba zprudka oddechovali, a když si Harry na něj uvnitř sebe zvyknul, přikývnul a dal mu tak souhlas k dalším pohybům. Malfoy znovu přebral iniciativu a začal přirážet. Nejprve opatrně, ale tempa přírazů postupně zrychloval a přirážel do něj víc a víc tvrdě. Bohužel, byl na tvrdý sex zvyklý a nedokázal se krotit.

"Ach, ano! Draco. Ještě!" k překvapení obou dvou se to ale Harrymu líbilo tak moc, že si hlasitými steny říkal o víc. A Malfoy mu to splnil. Přirážel do něj, jak byl zvyklý a k tomu všemu začal v dlani zpracovávat i jeho chloubu. Ticho v místnosti narušovaly zvuky toho, jak do sebe jejich těla narážela, hlasité steny a lehké vrzání postele. Harry ani nečekal, že by si to mohl užívat takhle moc. Jejich těla se o sebe třela, mohl vnímat Dracovu dokonalou vůni a jeho teplý dech na svém krku. Přál si, aby tato chvíle nikdy neskončila, ale oba se vzájemně dovedli do konce příliš rychle.

Zatímco Harryho sperma skončilo na jeho vlastním bříšku, Dracovo sperma ho plnilo zevnitř. Poté se jejich těla rozpojila, Draco se svalil vedle něj a oba je přikryl dekou. To bylo poslední, co Harry vnímal. Nikdy nic takového nezažil, nebyl zvyklý na takovou zátěž, a proto tvrdě usnul.

Draco se tiše uchechtl, když postřehnul, že se jeho milenec vydal do říše snů a otočil se k němu na bok čelem. Byl zmatený. Jak ze svého chování, tak ze svých citů. Nikdy nebyl k nikomu takhle něžný a nikdy nikomu nedovolil, aby si kladl požadavky. Nikdy nikoho ve své posteli nenechal usnout a už vůbec nikdy se neculil jako totální idiot při pohledu na spící osobu.

***

Když se Harry probudil, bylo kolem šero. Většina svíček již vyhořela a místnost zaplavovala příjemná vanilková vůně. Sáhl rukou vedle sebe, ale jediné, co nahmatal, byla studená deka. Malfoy ho tam nechal jen tak a v klidu si odešel. Bastard. S povzdechem se pomalu vyhoupl do sedu a nasadil si brýle.

Teprve až když se posadil, si všiml, že Draco opravdu neležel vedle něj, ale měl hlavu složenou v jeho klíně a spal. Všechen vztek, který ho tak najednou zaplavil, zase odezněl. Musel se usmát nad tím pohledem, který se mu naskytl a nedokázal potlačit touhu prohrábnout blonďáčkovi vlasy.

Draco nespal tak tvrdě, jako Harry, jelikož neusnul vyčerpáním, ale nudou. Celou dobu, kdy Harry spal, u něj ležel a poslušně čekal na to, až se probudí. Ticho, nuda a hlavně Harryho teplo ho ale nakonec také ukolébaly a bůh ví, jakým způsobem usnul v Harryho klíně.

"Harry?" zamumlal blonďáček chraplavým a rozespalým hláskem. Harry trošku zalitoval, že ho nenechal dál spát, ale mile se na něj usmál.

"Nečekal jsem, že tu se mnou zůstaneš." zašeptal Nebelvír klidným hláskem a dál pročesával svými prsty blonďáčkovy vlasy. Draco znovu zavřel oči, spokojeně se usmál a užíval si Harryho péči.

"Podívej se na svou levou ruku." zamumlal Draco místo pořádné odpovědi a Harryho objal pevně kolem pasu. Stále ležel na bříšku s hlavou složenou v jeho klíně a tvářil se spokojeně. Nebelvír nejprve nepochopil význam těchto slov, ale když tak nakonec učinil, srdíčko se mu rozbušilo, jako kdyby právě uběhl bez přestávky pár kilometrů. Jeho levý prsteníček zdobil stříbrný prstýnek, na kterém se svíjel Zmijozelský had a mrkal na něj svým smaragdovým očkem. Často vídával tento prstýnek na Dracově ruce. Věděl, že byl jeho oblíbeným. A právě teď mu ho Draco daroval.

"To ale přece…"

***

"Harry už zase?! Vždyť už je to měsíc, co jsi s námi někde byl." zakňoural Ron, když Harry opět odmítl jeho pozvání ke Třem košťatům. Ron se podíval zoufale na Hermionu, aby se k tomu vyjádřila, ale ta byla stejně zklamaná jako on. I Harrymu bylo líto, že musel lhát, ale jinak to nešlo. Měl domluvenou schůzku a nemohl jí zrušit.

O půl hodiny později už seděl pod košatou vrbou u Černého jezera a listoval ve své učebnici Obrany proti černé magii. Nervózně ohýbal rohy stránek, sem tam si povzdechl a mnul si unavené oči pod brýlemi.

"Harry? Měli jsme se sejít až za půl hodiny. Jsi tu brzy." uslyšel za sebou známý hlas a pobavený smích. Koutkem oka zahlédl, jak si k němu blonďáček přisednul, ale on nijak zvlášť nereagoval. Ani se na něj nepodíval, jenom si hrál s prstýnkem, který od Draca dostal před měsícem.

"Harry? Haloo!" zasmál se Draco a zamával Harrymu dlaní před tváří. Teprve až teď Harry zareagoval a zvedl k němu svůj zamyšlený pohled.

"Takhle to nejde dál. Nemám sílu na to se neustále schovávat. Nebaví mě dělat, že k tobě nepatřím. Nebaví mě se dívat na ty kluky, co s tebou flirtují a sakra nebaví mě lhát mým přátelům!" vyštěkl Harry v nepříčetnosti a afektovaně se postavil. Malfoy zůstal sedět, nechápavě na Potterovi visel pohledem a chvilku trvalo, než se zmohl na nějaká slova.

"Ale takhle jsme se přeci domluvili. Jediné, co jsem po tobě chtěl, bylo, aby se to drželo v tajnosti." zahlásil blonďáček zmateně a zamrkal na svého přítele. Ten byl zase vzteky celý rudý a afektovaně po něm hodil svou učebnici.

"A to je ti úplně jedno, že žárlím? Chodíš se mnou, ale vodíš si další kluky do toho svýho kutlochu ve sklepení. Jak si sakra myslíš, že mi je, ty idiote?!" tentokrát už Harry zvýšil hlas a naštvaně propaloval Draca pohledem. I Draco se pomalu zvedl ze země, udělal krok k Harrymu, ale ten od něj ustoupil, jako kdyby s ním nechtěl mít nic společného.

"Nevím, jak jsi na to přišel. Ale ta místnost je už víc než tři týdny vyklizená. Jediný, s kým se scházím, jsi ty. Myslel jsem, že jsem ti na to dal dost velký důkaz." řekl Draco zklamaně z toho, že mu jeho přítel nevěřil. Harry chtěl už už na něj znovu něco vyštěknout, ale zarazil se.

"Vyklizená? Ale vždyť… Ron říkal…" hlesl tmavovlasý chlapec a sklopil hlavu ztrapněně k zemi.

"Co říkal?"

"No že… Dneska ráno u snídaně říkal, že tě… že tě včera viděl s nějakým klukem z Havraspáru. A prý jste se k sobě… měli…"

"Oh.. tohle…"

Draco si povzdechl a sáhl do zadní kapsy svých kalhot. Přistoupil pomalu k Harrymu a natáhl k němu ruku, ve které svíral malý kus papíru. Harry si ho vzal, otočil a zadíval se na svou podobiznu, která se na něj z papíru usmívala. Draco mu právě podal fotku jich dvou, společně se na ní objímali, smáli se jako blázni a točili se dokola. Harry si na tento moment dobře vzpomínal. Toho dne ho Draco učil tančit a on se pohyboval jako prkno.

"Ten kluk z Havraspáru za mnou včera přišel a dal mi to. Nevím, jak se mu povedlo nás takhle vyfotit… Ale myslel jsem, že by ti to mohlo udělat radost." objasnil blonďáček situaci a na Harryho se mile usmál. Ten ale stále visel očima na fotografii a propadl tichému pláči… Než s tím ale stačil Draco cokoliv udělat, vpadl mu do náruče a samou radostí ho mačkal v objetí.

"Harry. To bolí. Počkej chvilku." zasmál se blonďáček a objetí mu opětoval, jenom ne takovou silou. Harry ho ale neposlechl. Udělal krok vpřed, díky čemuž oba ulehli do trávy a s hlasitým smíchem se k sobě přitulili.

"Doufám, že teď už mi věříš…" zašeptal po chvíli blonďáček do Harryho ouška. Ten šťastně zakýval hlavou na souhlas a usmál se.

"Jako nikomu na této planetě." zapředl Harry sladkým hláskem těsně před tím, než se jejich rty spojily v dlouhém a procítěném polibku.

***

Harry seděl u večeře a nervózně pohupoval nohou. Jeho oči sjížděly ke dveřím a netrpělivě vyhlížel svého milého, který měl zpoždění. Chybělo mu to jejich nevinné flirtování během jídla, kdy seděli naproti sobě, každý u svého stolu, a nenápadně se na sebe na dálku usmívali.

Draco se do jídelny přihnal jako tornádo teprve až po deseti minutách. Košili měl pomuchlanou, vlasy rozcuchané a trčely mu do všech stran. Rozespale a zmateně se rozhlédnul po celé jídelně, a když viděl Harryho nasupený pohled, přihnal se k němu a zasedl za stůl naproti němu, aniž by si uvědomoval, že si nesedl ke stolu, který patří jeho koleji.

"Promiň. Učil jsem se a usnul u toho." zasmál se Draco hned po tom, co věnoval Harrymu jeden ze svých sladkých polibků. Celá jídelna ztichla jako na povel a všichni, až na Malfoye se zarazili.

"Ou…" až po chvilce to došlo i jemu a zvedl očka k Harrymu. Ten se tvářil krajně pobaveně a čekal, co si Draco vymyslí za výmluvu, aby z toho vybruslil. Zmijozel se rozhlédnul po jídelně a když viděl všechny ty zmatené pohledy, zamračil se.

"No co? Nemůžu ani pozdravit svého přítele a omluvit se mu za zpoždění?" vyštěkl Draco svým typicky arogantním hlasem. Všichni, jako kdyby najednou zase ožili, se začali věnovat svým talířům s večeří, ale přesto si o nich začali šuškat.

"Nechceš tu už zůstat a v klidu se najíst?" řekl Harry stále krajně pobaveně, když se Draco začal pomalu zvedat s tím, že se přesune tam, kam patří. Ten ho hned na to obdařil šťastným úsměvem a okolní svět na chvilku přestal existovat.

Hleděli si dlouho do očí a věděli, že už se konečně nemusí schovávat. Věděli, že patří jeden druhému a že jeden druhého miluje.

Prstýnek na Harryho prsteníčku toho byl důkazem.