Červenec 2014

Drarry - Nikdy, navždy

30. července 2014 v 9:51 | Katty Kagamine
Tento příběh obsahuje náznak lásky mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové






Byla hluboká noc a Zapovězený les se zdál být temnější a studenější než kdykoliv před tím. Tolik krve bylo té noci prolito, tolik kouzelníků toho dne ztratilo život. Pro nic za nic.

Harry Potter, chlapec, který přežil, se zastavil na mýtince uprostřed Zapovězeného lesa. Byl připraven se všemu postavit čelem. Byl připraven to skončit. Byl připraven zemřít.

Rozevřel dlaň, ve které do této chvíle svíral zlatonku ze svého prvního famfrpálového zápasu.
"Otevírám se na konci" .. Tak zněl nápis na zlatavém míčku, který právě rozevřel svá křidýlka. Tmavovlasý chlapec přitiskl zlatonku na své rty a doufajíc v pomoc, či nějakou další nápovědu, zavřel oči. Zlatonka se rozevřela a vznesl se z ní malý kamínek.

"Kámen vzkříšení?" ..optal se chlapec sám sebe. Kámen sevřel v rozechvělé dlani a ještě jednou zavřel oči, myslíc pouze na jednu osobu.

Otevřel je.

"Draco!" téměř až vyjekl jméno osoby, která se právě objevila před ním. Draco Malfoy stál pár kroků od něj, upíral na něj své šedivé oči a usmíval se. Za života se na něj takto díval často, tentokrát ale Harryho tento pohled zabolel. Po dvou dlouhých měsících, kdy svou lásku jednou pro vždy ztratil, ho měl opět před sebou. Přesto se ho nedokázal dotknout, nemohl ho obejmout a dát mu tak najevo svou lásku, která i přes tu obrovskou ztrátu přetrvávala. Navzdory tomu všemu k němu přistoupil, natáhl ruku a pokusil se o fyzický kontakt. Nestalo se nic. Absolutně nic.

"Draco…" zavzlykal Harry zoufale a se slzami v očích se podíval na svého milého. Ten se stále usmíval v naději, že by Harrymu mohl jeho úsměv dodat více odvahy.

"Omlouvám se. Nechtěl jsem. Nemělo se to stát, neměl jsi umřít kvůli mně!" Harry se dal do zoufalého pláče, přikleknul k Dracovým nohám a upřel pohled do bahnité země pod ním. I blonďáček si po krátké chvilce kleknul a nahnul se k jeho oušku.

"Harry… Nikdy jsem nepoznal odvážnějšího člověka, jakým jsi ty. Zvládnul jsi toho v životě mnoho, zvládneš i mou ztrátu. Vím, že tato slova musí znít krutě… Ale pokud bych ti mohl opět zachránit život, znovu bych se před tebe postavil a znovu pro tebe zemřel." zahlásil blonďáček tichým a klidným hlasem do Harryho ouška. Harry opět zavzlykal, zvedl k němu svá zarudlá a bolavá očka a jejich pohledy se opět střetly.

Draco vypadal úplně jinak, než v ten den, kdy zemřel. Neměl na tváři žádné šrámy, jako tenkrát. Jeho bledá pleť byla opět bezchybná, bez jediné ranky. Vlasy měl opět sčesané na stranu, zbavené všeho prachu i krve, které jeho vlasy v den smrti hyzdili. Na sobě měl jako povětšinou saténovou bílou košili, sako, upnuté černé kalhoty a tenisky. Tato kombinace oblečení k sobě neladila, ale byl to právě Harry, kvůli komu se takto oblékal… Trvalo to jenom zlomek vteřiny, než si Harry uvědomil, že Draco v tuto chvilku vypadal přesně tak, jako v den, kdy se do něj zamiloval. Jako v den, kdy ho blonďáček z legrace vyzval k tanci. Nakonec spolu protančili celou noc, příjemně si povídali a zamilovali se do sebe.

"Draco…" hlesl Nebelvír tichým hlasem. Byl tak vyčerpaný, jak fyzicky, tak psychicky, a to ještě netušil, co vše ho teprve čeká. "…Neměl jsi to dělat. Všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby ses přede mne nepostavil. Mohl jsi dál žít a…"

"A už bych na tebe nikdy nemohl dávat pozor." doplnil Draco Harryho větu dříve, než se vůbec stačil nadechnout. Harrymu se svezla další slza po zašpiněné tváři a zanechala za sebou viditelnou stopu. Kdyby mohl, okamžitě by jí blonďáček z jeho tváře slíbal, tak, jako to dělával vždy, když Harrymu bylo úzko.

"Nemůžu se z toho vzpamatovat. Pořád mi v hlavě kolují tvá poslední slova. Pokaždé, když zavřu oči, vidím, před sebou ty tvé, jak zhasínají a pomalu se z nich vytrácí život." tentokrát se dal Nebelvír už do usedavého pláče. Trhalo to srdce.

Před dvěma měsíci, v den, kdy se Draco postavil před Harryho ve chvíli, kdy Lucius Malfoy vyslal smrtelnou kletbu, se Nebelvírovi zbortil život, jako domeček z karet. Zřejmě nikdy nebude schopný zapomenout na blonďáčkova poslední slova: "Budu na tebe stále dohlížet. Nezapomeň". Nikdy nebude schopný zapomenout na to, jak se Draco naposledy snažil dotknout svou dlaní Harryho tváře. Nikdy z hlavy nevyžene tu vzpomínku na to, jak blonďáčkovo tělo v jeho náruči ochablo a jak z něj vyprchal všechen život, štěstí i láska.

"Miláčku. Vždy jsem a vždy budu s tebou. Nemysli na to špatné. Zažili jsme spolu přeci více šťastných, než smutných chvil. Máš na co vzpomínat." zašeptal mladý Malfoy do Harryho ouška. Tentokrát se už tvářil smutně, nechtěl, aby se jeho milovaný takto trápil. Rozhodně ne kvůli němu.

Harry se po delší chvíli rozechvěle nadechl, setřel si všechny slzy z tváří a pomalu se vyškrábal na nohy. Byl úplně na dně, vyčerpaný, pomlácený, smutný, zklamaný. Jediné, co ho pohánělo, byla Dracova láska, kterou z jeho slov mohl po těch dvou dlouhých měsících konečně opět cítit. Podíval se blonďáčkovi do očí, tentokrát odhodlaně, a přikývl. Draco se mile usmál a také vstal. Chvíli si ještě mlčky hleděli do očí a nakonec to byl Harry, kdo prolomil ticho.

"Musíme se rozloučit?" optal se znovu lehce zoufalým hlasem. Draco jenom s úsměvem zakroutil hlavou, pohodil očkama po tom kameni vzkříšení a dlouze se na něj zadíval.

"Nepotřebuješ ho k tomu, abych tu byl s tebou. Stojím za tebou vždy. Potřebuješ ho pouze k tomu, abys mne mohl vidět a slyšet… Půjdu s tebou kamkoliv, i na konec světa, nemusíš se bát." zahlásil Zmijozel opět mile a s úsměvem, což Harryho dostatečně uklidnilo.

Naposledy se zadívali sobě do očí, usmáli se na sebe. Oba věděli, co se mu ten druhý snaží říct a to jim oběma stačilo. Nebyla potřeba slov. Pohledem se loučili, dokud tento kontakt Harry nepřerušil. Nechal kámen vzkříšení dopadnout ze své dlaně na zem, pomocí podrážky ho schoval pod hromádku spadaného listí a s mnohem větší odvahou se vydal tam, kam musel.

Čím více se blížil k tomu místu, tím méně ho poslouchaly nohy. Oddechoval trhavě, bolelo ho na plicích a žaludek se mu houpal nervozitou. V ruce svíral Dracovu hůlku, neboť jeho vlastní se mu před dvěma měsíci zlomila a po Dracově smrti připadla její loajalita Harrymu. Dracova hůlka věděla, jak moc Harryho miloval a právě proto k němu přilnula, aniž by ho musel nejprve porazit v boji.

Trvalo to pár minut, nebo možná celou věčnost, ale když se konečně dostal na ono místo, kde měl zemřít, zdálo se, že ho všechny zlé pocity opustily. Když se podíval do krvavě rudých očí Lorda Voldemorta, necítil žádný strach, ani úzkost. Věděl, že jeho milovaný stojí za ním. Věděl, že u něj bude, až jeho srdce přestane bít.

"Stejně bilo vždy jenom pro tebe, lásko…" šeptl si pro sebe Nebelvír svá poslední slova a zavřel oči. Pán Zla k němu pronesl ještě pár slov, která Harry úplně ignoroval. Nic už pro něj neexistovalo. Přál si být už konečně s Dracem.

Temnou a studenou noc narušilo oslepující zelené světlo nesoucí se mezi stromy a hlasitá rána. Kletba zasáhla Harryho přímo do hrudi. Skácel se k zemi a ztratil vědomí. Jeho život se bleskově chýlil ke konci, jeho dech se zpomaloval a jeho tělo pomalu chablo, stejně jako to Dracovo před dvěma měsíci. Dokud z něj nevyprchal život úplně.

***

"Nevím, zda mám být šťastný, nebo smutný." ozval se odkudsi z dálky klidný a velmi známý hlas. Harry netušil, odkud přichází, ale uklidňoval ho. Nesmírně.

Po velké námaze konečně otevřel oči, ale okamžitě ho oslepilo ostré bílé světlo, což ho donutilo si překrýt zrak dlaní. Rázem mu kdosi prohrábl vlasy dlouhými prsty, po čemž následoval tichý a lehce pobavený smích.

"Jsem šťastný… A hrdý." opět uslyšel ten hlas, tentokrát velmi blízko svého ouška. Dlaň si ze svých očí sundal, upřel zrak na vysokou postavu před sebou a zalil ho nesmírný pocit štěstí. Se šťastným smíchem skočil Dracovi kolem krku. K jeho překvapení mohl opět cítit ten fyzický kontakt, neskočil do prázdna a ani se mu jeho milovaný nerozplynul pod rukama.

"Draco. Prosím, řekni mi, že už tě nikdy nebudu muset opustit. Slib mi, že už budeme navždy jenom spolu." zamumlal Nebelvír prosebně do Zmijozelova ramene, zatímco ho pevně svíral v objetí.

"Navždy spolu… A ještě mnohem déle, lásko, slibuji." šeptnul Draco do Harryho rtů před tím, než svého milého dlouze políbil.

Už nikdy se nebudou muset rozloučit. Nikdy.