Drarry - Minulost

6. února 2014 v 20:04 | Katty Kagamine
Tento příběh obsahuje náznak lásky mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.




"Kde to jsem?" optal se šestnáctiletý Harry Potter sám sebe. Byl horký letní den a sluneční paprsky, které se odrážely od hladiny klikatého potůčku, ho oslepovaly. Rozhlédl se zoufale kolem. Toto místo nepoznával, nikdy tu nebyl a ani nevěděl, jak se zde octnul.

V zoufalé snaze se dostat z tohoto místa, navázal na jednu z lesních cest, která vedla z lesa pryč… Ušel pouze několik kroků, když narazil na skupinku malých dětí. Než se jich ale stačil zeptat, kde je, jedno z dětí vykřiklo…

"Jdi od nás pryč!"

"Chci si s vámi jenom hrát!"

"Ne! My si s tebou nechceme hrát! Jdi pryč! Jsi divný a Tvůj otec je zlý!"

Harrymu zůstal rozum stát na tím, jak se tyto děti, kterým bylo sotva pět let, dokázaly chovat takto krutě. Chtěl zakročit. Chtěl se toho malého chlapce zastat, ale jakmile se k němu chlapec otočil čelem, ztuhnul.


Bylo zřejmé, proč děti mezi sebou tohoto chlapce nechtěli. Již od prvního pohledu se jevil jako malý kouzelník, jehož rodiče se příliš nevyznali v mudlovském oblečení.

Harry tvář toho zavrhovaného chlapce znal. Znal tu bledou tvář s ostrými rysy… ty plavé vlasy, které zakrývaly chlapcovo čelo… A přeci se tato tvář tolik lišila od té tak důvěrně známé. Po tom typickém arogantním pohledu nebylo ani památky, a z jeho očí se nyní kutálely slzy ve velikosti hrachu.

Než si Harry pořádně uvědomil, že hledí na pětiletého Draca Malfoye, obraz se změnil.

***
"To je velmi hloupé Draco. Nemáš důvod se stýkat s těmi mudlovskými děcky z města."

"Chtěl jsem si s nimi pouze hrát."

"Ubohost. Jsi kouzelník a máš čistou krev. Nemáš zapotřebí se s někým takovým stýkat. Znamenáš mnohem víc než oni."

"Luciusi! U dětí v jeho věku je normální, že chtějí mít někoho, s kým by si mohli hrát."

"Koupil jsem mu tolik věcí na hraní."

"To není to samé."

Harry se, podle svého úsudku, právě nacházel v domě Malfoyových. Stál uprostřed nádherného a obrovského obývacího pokoje, kterému dominoval velmi drahý a zdobený nábytek. Velkými okny do místnosti proudily sluneční paprsky, díky kterým se malému Dracovi třpytily slzičky v očích.

Lucius Malfoy seděl v křesle před obrovským krbem a posadil si svého malého vzlykajícího syna do klína. Draco se k němu tulil a snažil se v jeho náruči najít bezpečí. Nad nimi stála Narcissa Malfoyová, nádherná mladá žena, která měla, stejně jako její manžel a syn, plavé vlasy. Skláněla se k nim a šeptala svému synkovi slova útěchy.

Harryho při pohledu na tuto rodinku píchlo u srdce, ale možná za to mohly Dracovy slzy plné smutku a samoty. V tu chvíli si uvědomil, že jeho a Dracovo dětství se možná tolik nelišilo. Oba tolik toužili po někom, s kým by si mohli hrát a kdo by je měl rád i přes to, jací jsou.

Obraz se znovu změnil.

***

Draco už víc neplakal a dokonce vypadal o rok či dva starší.

"To je paráda, Draco!"

"Že ano? Otec mi ho koupil k narozeninám."

"Mohl bych se proletět?"

"Ne, mohlo by se pod Tvou vahou zlomit!"

Toto už byl Draco, kterého Harry znal. Malý a arogantní parchant, který si dobíral každého na počkání. Harry stál opodál a stejně jako Crabbe s Goylem přihlížel tomu, jak se mladý Malfoy vytahuje svým novým koštětem.

"Notak Draco, buď na ty dva milý a poděl se na chvíli o to koště!"

Draco nevypadal nijak nadšeně, ale i přes to se neochotně své koště, na příkaz jeho matky, podělil.

***

Už se stmívalo, když se obraz znovu změnil, a nadšení Crabbe s Goylem mladému Malfoyovi mávali s příslibem, že ho brzy opět navštíví a zahrají si famfrpál.

"Jsem ráda, že jsi mě poslechl a nebyl tak lakomý, Draco."

Ozval se něžný ženský hlas a blonďáček ke své matce upřel šťastný pohled.

"Moji první přátelé."

Zaradoval se Draco a se zářivým úsměvem svou matku objal.

***

Obraz se znovu změnil a tentokrát si byl Harry s naprostou přesností jistý, kde se nachází. Naskytl se mu pohled na bandu malých prvňáčků, třesoucích se očekáváním, ve vstupní hale Bradavického hradu. Na tento den si moc dobře pamatoval a mnohokrát o něm přemýšlel.

"Tak je to pravda, co se povídalo ve vlaku. Harry Potter dorazil do Bradavic."

"Harry Potter?"

"Tohle jsou Crabbe… a Goyle… A já jsem Malfoy. Draco Malfoy"

Harrymu tento obraz s odstupem několika let připadal velmi vtipný, a když se jeho nejlepší, o několik let mladší, kamarád Ron uchechtl, uchechtl se s ním.

"Moje jméno je k smíchu? Na tvé se ptát nemusím. Zrzek… a obnošený hábit. Musíš být Weasley… Brzo zjistíš, že některé rodiny jsou lepší, než jiné, Pottere. Nebudeš se snad přátelit s těmi, co za to nestojí. V tom ti mohu pomoci."

"Myslím, že poznám sám, kdo za co stojí."

Šestnáctiletý Harry přihlížel tomu, jak jeho o pět let mladší já, odmítlo Malfoyovu nabídku na přátelství. Ani teď by se nerozhodl jinak. Čím víc o tom ale přemýšlel, tím víc ho zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby tenkrát Dracovu ruku přijal.

***

"Otče, ne, prosím!"

Harrymu se naskytl další zoufalý pohled.

"Přece jsem Ti říkal, aby ses s ním spřátelil! Mohlo to naší rodině pomoct!"

"Já se snažil! Opravdu jsem se snažil! Je to ale nadutý pitomec! Přísahám, že jsem se pokusil o jeho přátelství!"

"Ale zklamal jsi! Zklamal jsi celou svou rodinu, Draco! Crucio!"

Harry zalapal po dechu, když se blonďák začal svíjet na podlaze v křečích bolesti. Mohl snad za to on, že jeho o pár let mladší spolužák takhle trpěl?

Jeho přemýšlení přetrhlo až další Dracovo zoufalé zakřičení.

"Tohle tě snad naučí poslouchat příkazy svých rodičů!"

***

"Co s tím budeš dělat, Draco?"

"Nic… Potter si mě k sobě nepustí."

"Takže to necháš jenom tak?"

"Ne… Zaplatí za to."

Harry už chápal, proč se k němu Malfoy celé ty roky choval tak špatně. Nedokázal se přenést přes to, že ho kvůli němu jeho otec mučil, a rozhodl se mu za to pomstít.

***

"Pottere! Pottere!"

"Tys vážně omdlel? Hele doopravdy jsi omdlel?"

"Hele sklapni Malfoyi!"

***

"Něco Tě žere, Pottere? Vsadil jsem se s mým otcem. Já tvrdím, že v tom turnaji nepřežiješ ani deset minut. Otec je proti… Prý nepřežiješ ani pět!"

"Je mi úplně jedno co si myslí tvůj otec, Malfoyi! Je to nelidská stvůra… A ty jsi ubožák!"

"Ubožák?!"

Následovala spousta útržků chvil, kde si Draco Harryho, i jeho přátele, dobíral. Na všechny ty chvíle si moc dobře pamatoval a stejně jako tenkrát měl chuť za to Malfoyovi jednu vrazit.
Celou dobu se naparoval a měl za sebou ty své gorily, Crabbea a Goyla, aby mu nikdo nemohl zkřivit ani jediný vlásek těch jeho peroxidových vlasů.

Nakonec ale přišlo něco, co Harry nečekal. Něco, co ho totálně zlomilo a obměkčilo…

***

"Neplač, Draco... Copak se stalo? Pomůžu ti."

Byl zde pouze jednou, ale tuto místnost by si nikdy nespletl. Právě se nacházel ve společenské místnosti Zmijozelu a přihlížel tomu, jak Pansy Parkinsonová utěšuje plačícího, patnáctiletého Draca Malfoye.

"Potter… Už zase…" vzlykl blonďák.

"Už zase? Draco říkal jsi mi, že už Tě to přešlo."

"Nepřešlo. Já se vážně snažil. Snažil jsem se ho nenávidět tak, jak nenávidí on mě, ale… nejde to."

"Nechápu tě. Přeci ses kvůli němu dostal do tolika potíží… A tvůj otec..-"

"Vím, co mi můj otec kvůli němu udělal. Ale nejde to Pansy… Já ho nedokážu nenávidět." hlesl Zmijozel zoufale a skryl si tvář do dlaní.

"Co tedy udělal?"

"To Weasley. Začal na mě na chodbě ječet a víš, že od něj si to doopravdy nenechám líbit. Jenže Potter se k němu
přihnal a začal ho bránit a…"

"Zase řekl tu svojí slavnou větu?"

Draco přikývl.

"Co bys chtěl? Je to jenom Malfoy." vyprskl Draco a citoval Harryho slova.

"Měl by ses na něj vykašlat, Draco. On ti za to nestojí."

"Já ho ale miluju! Miluju ho… Nedokážu ho přestat pozorovat. Nedokážu přestat sledovat ty jeho rozčepýřené vlasy, jeho smaragdově zelené oči a… To, jak se oblíká… To, jakým způsobem se pohybuje a…"

"To už hraničí s posedlostí…" prohlásila Pansy a založila si ruce na hrudi.

Harry byl v šoku. Nevěřícně zíral na plačícího blonďáka, jehož utěšovala jeho nejlepší přítelkyně.
Byla to pravda? Doopravdy byl do Harryho zamilovaný?

Obraz se změnil ještě několikrát, pokaždé se v něm ale zobrazilo prakticky to samé. Draco Malfoy v slzách, napříč pátým a šestým ročníkem. A všechny ty slzy spadly z jeho nádherných stříbrných očí, kvůli Harrymu.

Byla to pravda. Malfoy byl sice prolhaný parchant, jeho slzy ale nikdy nelhaly. Harry si byl jistý, že do dnešní noci ho nikdy neviděl plakat. Ať už se mu stalo cokoliv, vždycky vydržel s pláčem, dokud nebyl sám v bezpečí svého pokoje. Možná se styděl za to, co cítil. Možná byl moc pyšný na to, aby kromě Pansy viděl i někdo jiný jeho slzy.

Pravda byla ale přímo tady před Harrym. Možná to nebyly nejlepší důvody, ale Harry už chápal, proč se Malfoy celé roky takto choval. Chápal, že ho kvůli němu jeho otec mučil. Chápal, že kvůli němu mučil Draco sám sebe.

***

Když se Harry toho rána probudil, byl v pokoji sám. Rychle se převlékl, vzal si tašku a vystřelil z koleje, aby před vyučováním ještě stihl snídani.

V noci měl doopravdy zvláštní sen, tak živý. Celou cestu do Velké síně nad ním přemýšlel a nedokázal přesně určit pocit, který ho právě naplňoval. Malfoye nesnášel a přesto se ve vztahu k němu, po tomto snu, který možná ani neměl co dočinění s pravdou, něco změnilo.

Empatie, pomyslel si Harry.

Když se o pár minut později přihnal na snídani, celá Velká síň byla na nohou a shromáždila se kolem dvou hádajících se chlapců.

"Až po tobě Malfoyi! Ještě jednou do mě strčíš a nakopu tě do toho tvého čistokrevného zadku!" zařval Ron v nepříčetnosti a jeho rudá tvář pouze splývala s jeho rudými vlasy.

"Asi zapomínáš, že i ty máš čistou krev, Weasley!" vyprskl Malfoy. Ron od něj rázem odskočil, jako kdyby se bál, že od něj chytí nějakou Zmijozelskou nemoc.

"Rone! Nebuď na něj tak zlý." Vykřikl Harry, když se Ron nadechoval, aby Malfoye něčím umlčel.

"Zlý?! Harry zbláznil ses? Je to přece Malfoy!" zaječel Ron a v dramatickém gestu ukázal na Draca prstem.

"A má city jako každý z nás… Pojď, přijdeme pozdě na hodinu." Harry ukončil tuto debatu, chytil Rona za rameno a odtáhl ho pryč. Draco za nimi zůstal stát v naprostém šoku a jako omámený na Harryho civěl. V tu chvíli se Harry otočil a na Draca se mile usmál.

"Máš odpoledne čas? Rád bych si s tebou promluvil."

"J.. jasně" vykoktal ze sebe blonďák. Bylo velmi neobvyklé vidět ho v rozpacích neschopného pořádného slova.

"Tak ve tři hodiny ve vstupní hale." prohlásil Harry zvesela, opět chytil Rona za rameno a odtáhl ho pryč, aniž by Draco stačil nějak zareagovat.

"O co ti sakra jde?" zavrčel Ron cestou ke skleníku číslo tři.

"Chci jen udělat něco, co jsem měl udělat už dávno." šeptl Harry s úsměvem.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zapomenutelný Zapomenutelný | E-mail | Web | 9. června 2014 v 16:22 | Reagovat

Tohle jsem našel pořádně pozdě, ale je to úžasné! Tak živé. Připadal jsem si, jako bych já byl Harry, jako bych to všechno sám viděl. Musím si toho od tebe přečíst víc.

2 Katty Katty | 9. června 2014 v 20:08 | Reagovat

[1]: Tak to potěší ^w^ děkuju!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama