Drarry - Odplata

18. listopadu 2013 v 14:44 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.




Byl chladný prosincový den a Bradavický hrad zel prázdnotou. Po chodbách, kde jindy zněl zvonivý smích studentů, se nyní proháněla pouze meluzína a sem tam se ozval zvuk rozbíjejících se váz či padajících brnění. Za ten kravál mohlo školní strašidlo Protiva, které se bez přítomnosti studentů, kterým by mohl dělat naschvály, nudilo tak, že rozbíjelo všechno, co mu přišlo pod ruku. Za okny se k zemi snášely sněhové vločky a stromy zapovězeného lesa se pod náporem větru ohýbaly. Na zamrzlé hladině Černého jezera se tvořila vrstva sněhu, stejně jako na větvích vrby mlátičky, která se chvěla zimou.

Protiva však nebyl sám, kdo se během vánočních prázdnin nudil. Harry Potter, šestnáctiletý chlapec, který nyní stál u otevřeného okna a do dlaní chytal sněhové vločky, zde také musel zůstat na prázdniny. Weasleyovi jeli do Egypta navštívit Ronova bratra a k Dursleyovým se odmítal na prázdniny vrátit. Alespoň svátky prožije tam, kde se doopravdy cítí doma… I když sám.


To, že zde byl sám, bylo ale to poslední, co ho trápilo. Harry byl zabraný hluboko do svých myšlenek. Stejně jako v posledních dvou měsících, i nyní se jeho myšlenky odebíraly k chlapci, kterého vždy považoval za svého rivala.

Proč na něj nedokázal přestat myslet? Proč měl chuť se ho dotknout pokaždé, když kolem sebe jenom prošli? Co je tohle za pocit? Všechny tyhle otázky zůstaly nezodpovězené a Harrymu nezbývalo nic jiného, než tu neutuchající chuť, onoho chlapce obejmout a políbit, držet pod zámkem.
Zatížený myšlenkami na blonďatého chlapce, si povzdechl.

Draco Malfoy, vysoký a hubený chlapec, se právě procházel po chodbách Bradavického hradu. Jeho obličeji dominoval arogantní výraz a s pramínky jeho blonďatých vlasů si pohrával vítr ženoucí se z otevřených oken. Jeho šedivé oči plné arogance těkaly ze strany na stranu, jako by se snažily něco najít. A opravdu, Draco Malfoy právě někoho hledal a měl v úmyslu jediné…

Odplata, tohle jediné slovo mu kolovalo hlavou a byl to také jediný důvod, proč byl ochotný zůstat na Vánoce v Bradavicích. Ano, pomstít se Potterovi, to by pro něj mohl být dostatečný dárek k Vánocům.

Zmijozelský chlapec procházel rychlým krokem chodby i učebny hradu. Všude však bylo prázdno. Prohledal jídelnu, sovinec, každou umývárnu ve škole. Ale až v jedné z chodeb v nejvyšším patře školy našel to, co hledal.

Na jeho tváři se objevil arogantní úšklebek. Konečně ho našel a mohl se mu pomstít za to, že jeho vinou dostal školní trest. Utírání prachu ze zkumavek a lahviček s lektvary sice nebyla nijak namáhavá práce. Ale to, že kvůli Potterovi ztratil několik hodin svého života v kabinetu s hadrem v ruce, ho zatraceně štvalo.

A teď tu stál sám, bez jeho kamarádíčků, kteří mu vždy oddaně chránili záda, a tvářil se ublíženě.

Jen oni dva. Konečně.

Harry, aniž by si všiml, že chlapec, k němuž mířily všechny jeho myšlenky, právě stál za jeho zády, si znovu hlasitě povzdechl.

"Ale, ale... Slavný Harry Potter… sám… a tváří se jako nakopnuté štěně. Co víc si k Vánocům přát?" začal blonďák hlasitě a vyloženě ho pobavilo, jak Harry leknutím nadskočil, div nevypadnul z okna.

"Co tady chceš?" vyštěkl Harry. Jiná slova ho v tuto chvíli nenapadla.

Draco na jeho otázku nereagoval.

"Co se tak tváříš, Pottere? Všichni Tě opustili, že? Další svátky, které trávíš sám." Pokračuje pobaveně blonďatý chlapec. Na vyslovení Harryho příjmení pokaždé vklade důraz.

"Co je Ti po tom?"

"Nemám snad pravdu? Byla jen otázka času, kdy je začneš nudit. Weasleyovi… I Grangerovou. Vsadím se, o co chceš, že je Tvá přítomnost prostě začala otravovat. Nebo si konečně uvědomili, kam je přátelství s Tebou zavede. Do hrobu!" zasměje se.

"Sklapni Malfoyi!" rozkřikne se Harry.

"Tví rodiče jsou mrtví. Black je mrtvý. Kamarádi Tě jeden po druhém opouštějí. Jediní Tví příbuzní jsou ti mudlové, že? Ale ani oni nejsou na Tvůj ksicht zvědaví… Chudáčku Pottere. Brzy zůstaneš úplně sám" dál se mu posmívá s úmyslem mu co nejvíc ublížit.

A vede se mu to dobře. Zasáhne Harryho přímo do srdce a jen prohloubí tu prázdnotu, která ho tak moc sužuje. Harry vzlykne, ač nerad. Ví, že se toho Malfoy hned chytne.

"Ale ne! Ty pláčeš?" řekne jakoby překvapeně a pak se dá do hlasitého smíchu. "Harry Potter, chlapec, který přežil. Hrdina, kterého znají v celém kouzelnickém světě, a on brečí jak malé děcko!"

Harryho ovládne vztek. Ví moc dobře, že má Malfoy pravdu, jen si to dlouho nechtěl přiznat. Ví, že své přátele táhne ke dnu. Ví, že je slabý a bez jejich pomoci by nic nezvládl.

"Tak si tu hezky breč, Pottere. Doufám, že se během prázdnin ještě někde potkáme" zasměje se znovu. Rád by do něj dál rejpal, ale nemá tu nejmenší chuť poslouchat jeho fňukání. Otočí se na patě a se spokojeným výrazem se odebere ke schodišti.

Tak to tedy ne!

Harry zatne ruce v pěst. Všechny myšlenky, které kolovaly jeho hlavou před tím, než se sem Malfoy přiřítil jako velká voda, se rozplynuly a nahradil je vztek. Ublížil mu. A teď on toužil ublížit jemu.

"Ty parchante!" Rozkřikl se Harry. Rozeběhl se a strčil do blonďákových zad takovou silou, že se skácel obličejem k zemi.

Draco se snažil vstát, Harry si však obkročmo sedl na jeho záda a připleskl ho víc ke studené a špinavé podlaze.

"Vidíš, Malfoyi? Sem patříš. Nejsi nic víc než špína, která znečišťuje tenhle svět. Jsi odporný! Ty i Tvá rodina!" Zvýšil na něj hlas, chytl jeho ruce a zkříženě je přitiskl k jeho zádům. Blonďák vyjekl bolestí.

"Slez ze mě, Pottere!"

"Ani mě nehne" Chytl blonďáka za rameno a prudce ho otočil na záda. Stále ho zaplavoval silný vztek a jediná možnost, jak si ho vybít byla…

Blonďák znovu vyjekl bolestí, když ucítil Harryho pěst na své tváři těsně pod okem. Nemohl se ani nijak bránit, Nebelvír držel jeho ruce pevně u sebe. Snažil se mu vysmeknout, ale marně.

"Ty ses dočista zbláznil, Pottere!" zaječel na něj, když dostal další ránu do stejného místa.

"Drž už hubu!" Harry znovu zatnul ruku v pěst a udeřil Zmijozelského chlapce do zubů. Při té ráně si Draco rozkousl spodní ret, ze kterého mu bezděky začal stékat pramínek jeho čisté krve.

Nebelvíra jeho zakrvácené rty nemálo potěšily. Udeřil ho znovu… a znovu. Do obličeje, do břicha. S vítězným úsměvem na rtech do něj bušil hlava nehlava.

Chlapec, jemuž se na bledé tváři začaly rýsovat otlaky, které hrály červenou barvou, se pod Harrym začal více kroutit v úmyslu dostat se z jeho sevření. Vší silou roztáhnul ruce od sebe a Harryho stisk doopravdy povolil. Chytil černovlasého chlapce za košili a povalil ho pod sebe. Pozvedl zakrvácený koutek úst a uštědřil mu nejednu silnou ránu do zubů a tváří.

Harry si to nenechal dlouho líbit. Když se dostal z náhlého šoku, chytil blonďáka pod krkem, zvedl se s ním a vší silou ho přimáčkl zády ke zdi. Hned na to následovala další silná rána do Dracova břicha.

Mladý Malfoy sténal bolestí, ale to Harrymu nestačilo. Silně škubnul za jeho košili, knoflíky se rozletěly do všech stran a látka košile se potrhala. Nyní měl Harry hezký výhled na blonďákovo pomlácené tělo. Během té chvíle se mu na hrudi i břiše stačily utvořit modřiny, které se co nevidět vybarví do fialova. Tenhle pohled ho však neuspokojil.

Už mu chtěl uštědřit další ránu, ale Draco ucuknul. Prudce od sebe Harryho oběma rukama odstrčil a povalil ho znovu na zem. Obkročmo si sedl pod jeho břicho a vrazil mu znovu jednu do zubů.

Začali do sebe navzájem mlátit. Převalovali se po podlaze a každou chvilkou měl navrch někdo jiný. Ani si nevšimli, jak rychle se dostali ke schodišti.

Právě teď měl navrch Malfoy, ale Harrymu se to nezamlouvalo. Nechtěl být pod ním. Harry měl ubližovat Malfoyovi, ne on jemu. Harry se vysmekl, chytil Draca za boky a chtěl ho překulit znovu pod sebe. Místo toho se však oba skutáleli po dlouhých schodech a zastavila je až stěna v mezipatře.

Draco se praštil do hlavy o stěnu a chvíli to vypadalo, že ztratí vědomí. Další Harryho rána ho však dostatečně probrala. Černovlasý chlapec si znovu vylezl na pomlácené tělo svého rivala a začal do něj mlátit.

Blonďákovi najednou bylo už všechno jedno. Došly mu síly. Nechal do sebe mlátit, bolestně sténal a v duchu se modlil, aby tahle muka už brzo skončila. Uvědomoval si, že tímhle nechává Pottera vyhrát, ale už mu nezbyla síla ani zvednout ruku, nebo uhnout před Harryho pěstí.

"Co je Malfoyi, vzdáváš to?" zavrčel Potter naštvaně. Čekal od toho boje víc, Draco ale nebyl zvyklý prát se. Vždycky spoléhal na svou hůlku, ne na své pěsti.

Blonďák jen odklonil hlavu a bolestně přivřel oči, očekávajíc další uštědřenou ránu. V Harrym se ale něco hnulo a najednou ho začalo užírat svědomí.

Ten chlapec, po kterém dlouhé dva měsíce toužil, najednou ležel pod ním. Z úst mu stékaly pramínky krve. Jeho jindy zářivě bílé zuby byly teď zakrvácené, stejně jako jeho tváře i oblečení. Jeho upravené blonďaté vlasy byly nyní špinavé od krve a prachu a trčely všemi směry. Jindy bezchybnou a bledou pleť teď hyzdily modřiny a krvavé šrámy od Harryho nehtů, když se mu snažil vysmeknout. Pod jeho šedýma očima, jindy plné arogance a povýšenosti, se rýsovaly dva tmavě fialové monokly.
Vypadal příšerně a mohl za to Harry.

Nebelvír si další ránu odpustil a s pohledem na zuboženého chlapce ze Zmijozelu ho vztek přešel úplně. Nechal se unést a teď toho litoval.

Draco se otočil na bok, jen tak jak mu Harryho sevření dovolovalo, a zakašlal, když se snažil popadnout dech.

"Draco" hlesl Potter provinile. Bylo to vůbec poprvé, co ho oslovil křestním jménem a blonďákovi z toho přejel mráz po zádech. Prudce se na Harryho otočil a z šedivých očí mu létaly blesky.

"Jak se vůbec opovažuješ po tomhle všem vyslovit moje jméno?!" křikne na něj naštvaně. Rád by mu znovu jednu natáhnul, víc síly mu na to však už nezbylo. Nadechnul se, aby mohl na Pottera znovu něco křiknout, ten ho však předběhnul.

Harry se natiskl na jeho rty těmi svými v úmyslu se mu za tohle všechno omluvit. Dracovi se zatajil dech, a když se od něj Potter znovu odtáhnul, nevydal ani hlásku, jen na něj vyjeveně zíral.

Blonďákova ústa byla však jen zlomek z toho, co Harry na jeho těle zubožil. Nebelvír se posunul níž a začal se spodním rtem pomalu otírat o rudá a fialová místa na Dracově hrudi. Byl to jen lehký dotek, Draco však začal znovu bolestně sténat. Tedy… Harry se jen domníval, že to bylo bolestně. Skutečnost byla ale trochu jiná.

Draco nevěděl proč, ale tahle jejich vzájemná blízkost ho začala svádět a pomalu vzrušovat. Nemohl si pomoct. Začal se pod Harryho doteky chvět a sténat. Ne však bolestí, ale slastí.

Když si černovlasý chlapec prorazil jazykem cestičku až k blonďákovu pupíku a jazykem do něj zajel, Draco hlasitě zasténal a prohnul se v zádech. Teď už i Harrymu bylo jasné, že se mu to líbí a že chce víc. Věděl, že mladý Malfoy už nemá dostatek síly na to, aby se bránil, ale překvapilo ho, že se ho nesnaží napadnout ani slovně. Mile ho to překvapilo.

Posunul se výš po pomláceném těle a zastavil se u jedné z jeho bradavek. Nasál jí jemně mezi rty a opatrně jí promnul. Kroužil kolem ní jazykem, dokud celá neztvrdla a nezčervenala. Pak se přesunul k druhé a zopakoval to.

"Pottere~" Malfoy se nezmohl na nic jiného, než na slastné sténání a prohýbání se v zádech. Harry se dál pečlivě staral o jeho bradavky, dokud neucítil jakýsi tlak. Něco se tlačilo na jeho zadeček a Harrymu okamžitě došlo, co to bylo. Lehce se nadzvedl, aby se mohl podívat dolů a opravdu. Dracův rozkrok začal tvrdnout a látka kalhot se začala tvarovat ve velkou bouli.

Harry se pousmál. Rychlým pohybem rozepnul blonďákovy kalhoty a i se spodním prádlem mu je stáhnul do úrovně kolen. Dracova bledá kůže na jeho tvářích lehce zčervenala.

Potterovi se zatajil dech. Po tomhle pohledu již dlouhou dobu toužil. Poprvé takhle Draca uviděl, když vycházel ze sprch v pánských šatnách po famfrpálovém zápasu. Tenkrát Draco Harryho málem proklel, když za sebou prudce zavíral dveře a stydlivostí mu hořely tváře.

Od toho dne po tomhle pohledu toužil víc a víc. Nejen po pohledu, ale toužil se ho i dotknout. Donutit ho sténat a dovést ho do konce. A teď tu Draco ležel poslušně pod ním, lehkými pohyby pánví se mu vybízel a kňučel o víc. To byl teprve krásný dárek k Vánocům.

"Pottere, notak" zaškemral blonďák a Harry jen pozvedl koutek úst.

"Jedině, když mě hezky poprosíš." Jejich oči se střetly. V tom pohledu již nebyla nenávist. Byl v tom chtíč z obou stran.

Dracovi znovu zrudly tváře a poprosit odmítal. "Dělej" zavrčel a zapohyboval pánví, aby ho vyprovokoval.

Nebelvír se jen uchechtl a zakroutil hlavou. Nedalo se mu odolat. Sehnul se k němu a začal si dravě přivlastňovat jeho rty, zatímco v dlani v rychlém tempu zpracovával blonďákův úd a palcem laskal jeho špičku. Jejich jazyky se proplétaly, Draco vzrušeně sténal a prohýbal se v zádech. Harry tempa rukou zrychlil a chvilku na to mu blonďák s hlasitým stenem vyvrcholil do dlaně.

Poslední, co Draco viděl, byl Harryho vítězný úsměv. Zranění po nárazu do zdi na sebe nenechalo dlouho čekat, a když Draca úplně ovládla únava, zavřel oči a ztratil vědomí.

Když se mladý Malfoy probudil, měl ruce svázané a přišpendlené k rámu postele svou vlastní kravatou. Zmateně se rozhlédl po pokoji. Nikdy v životě zde nebyl, ale soudě podle výzdoby se právě nacházel na Nebelvírské koleji.

"Pottere, co to má znamenat?" Křikl, když uviděl Harryho, sedícího na parapetu, jak ho pozoruje.

"Dobré ráno, princi" Uchechtl se Harry, sesunul se z parapetu a pomalu přešel k němu. V ruce svíral svou vlastní kravatu. Vylezl si k němu na postel a kravatou mu zavázal oči.

"Myslím, že mi ještě něco dlužíš" Zapředl. Vášnivě Draca políbil a navedl si jeho ruku ke svému rozkroku. Dracovi se zatajil dech, ale donutilo ho to se do polibku pousmát.

Jak tenká může být hranice mezi rivalitou a láskou?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 23. června 2015 v 16:03 | Reagovat

Určitě máš co zlepšovat, ale nepíšeš špatně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama