In nomine Dei - Dívka, která objevila své pravé já

13. ledna 2013 v 13:56 | Katty Kagamine

Dívka, která objevila své pravé já~


I přes to, že bylo léto, byl chladný a sychravý den. Natsuko se jen tak procházela po městě a jako obvykle rozmýšlela o tom, čeho se nejvíc bála, tedy o smrti.
Natsuko byla zamlklá dívka. Pohled měla nepřítomný a její černé oči jí překrývaly prameny dlouhých, uhlově černých vlasů. Na první pohled všem přišla zvláštní. Nikdo však netušil, co se uvnitř ní skrývá za tajemství. Jediná dívka, které se kdy se svým tajemstvím svěřila, byla Haruki, její přítelkyně. Dívka se zelenýma očima a dlouhými hnědými vlasy. Dívka, do které se Natsuko zamilovala na první pohled. Ano jistě, to byl jeden z dalších důvodů, proč se do Nebe už nikdy nemohla vrátit. Bůh homosexuální vztahy neuznává, je to proti jeho zákonům… Haruki věděla, že Natsuko je výjimečná, přesto jí věřila jen v mezích zdravého rozumu.

***

Natsuko právě procházela kolem výlohy obchodu, když zaslechla dvě starší dámy, které se s vystrašenými výrazy ve tvářích potichu bavily. Toho, o čem si povídaly, byla za poslední dobu plná media. Media plná šarlatánů a "proroků", kteří předvídali příchod bytosti, jež by měla být pro lidstvo zkázou. Bytosti, která se svou silou snadno vyrovná samotnému Luciferovi. Bytosti, v jejíž moci je svrhnout Boží nadvládu. Příchod zosobněného zla. Příchod Antikrista.
Nad tímto faktem se Natsuko jen pohrdavě uchechtla. Kdyby se po zemi pohyboval Antikrist, ona by o něm určitě věděla. Vždyť je přeci viděla… anděly i démony. Dokázala je rozeznat od obyčejných lidí. Přeci by věděla, kdyby tu byl někdo takový…?
"Nežilo by se Vám tak dobře, kdyby tu byl…" šeptla Natsuko a kráčela dál svou cestou.

***


Démonů bylo na zemi požehnaně. Často se shromažďovali v temných uličkách či v barech…
Zato vidět na zemi anděla byl téměř zázrak. Ale i přes to jich zde za svůj život pár viděla. Toto byl hlavní důvod, proč odcházela z domu na dlouhé procházky, které často trvaly i celý den. Doufala, že nějakého zahlédne. Andělé jí dávali naději, že by se jednou, možná, mohla vrátit. Nebála se smrti, bála se toho, co bude po ní. Bála se, protože již od svého narození byla předurčena k věčnému utrpení. K utrpení během života i po smrti.
Podsvětí, strach a příšerná muka. To se stane, pokud během svého života zhřešíte.

Andělé se jevili v očích Natsuko jako dokonalé bytosti. Jejich ladné pohyby a bezchybný vzhled. To, jak pomáhali nevinným, jak dokázaly rozzářit celý den jediným svým úsměvem. To vše přišlo Natsuko dokonalé. Ale i přes to všechno k nim cítila jakousi zášť. Nedokázala jim odpustit. To, v jaké situaci se právě nachází, je jen a jen jejich chyba. Nikdy nevyslechli její modlitby, nikdy jí žádný z nich nepřišel na pomoc…

Démony by měl na první pohled poznat i obyčejný smrtelník. Svou krásou by předčili i ta božská stvoření. Na rozdíl od nich to však byly chladné, povýšené a arogantní bytosti. Schránky s dokonalým vzhledem, které nechránily nic víc, než zhýralce. Zhýralce, kteří se řídili jen sedmi smrtelnými hříchy - pýchou, lakomstvím, závistí, hněvem, smilstvem, nestřídmostí a leností. Tím vším se bouřili proti Bohu.
Ale i přes to, jak byli zlí nebo krutí, je lidé vyhledávali. Zaslepeni jejich krásou, neschopni vidět to špatné. Něco tak dokonalého přece nemůže mít špatné vlastnosti… Lidé žijí mezi démony, a aniž by si toho byli vědomi, přebírají na sebe jejich špatné zvyky. Proto je na zemi tolik hříšníků…

***

Natsuko právě seděla v kavárně a usrkávala ze svého hrnečku čaj, když za oknem zahlédla malého chlapce. Ručkama si zakrýval uplakané oči a tváře měl celé rudé. Natsuko rychle dopila svůj čaj, zaplatila a vyběhla z kavárny ven za oním chlapcem. Klekla si k němu a kapesníkem mu začala utírat slzy z tváří. "Copak se stalo?" chlapec jí však neodpověděl. Dál vzlykal.
"Kde máš rodiče?" černovlasá dívka na něj starostlivě pohlédla. Chlapec ukázal prstem na odlehlou uličku za náměstím. Nepřestával plakat. Chytil Natsuko za rukáv a beze slov ji vedl do oné uličky.
Kdyby se zlo dalo vyjádřit barvou, byla by to černá. Stejně jako ta ulička, do které mířili. Ale i přes to, že Natsuko tušila, co je tam čeká, nechala se jím dál vést. Jakmile zašli za roh, chlapec se černovlasé dívky pustil. Poodstoupil od ní pár kroků a před jejíma očima se vypařil jako pára nad hrncem. Natsuko zůstala stát jako přibitá. Najednou jí projela nesnesitelná bolest, která ji táhla k zemi. Sedla si a opřela se zády o nejbližší zeď a zhluboka vydechovala. Přepadla ji úzkost.
Ochladilo se a zvedl se prudký vítr. I přes to, že ulička byla prázdná, Natsuko věděla, že zde není sama. Zvedla se a rozhlédla se kolem sebe…
Nyní hleděla do safírově modrých očí, které si jí se zájmem prohlížely. Patřily bytosti, která stála nedaleko ní. Byla krásná. Bledou tvář jí lemovaly dlouhé plavé vlasy. Ale i přes ten dokonalý vzhled Natsuko cítila, jaká temnota se uvnitř ní skrývala. Ta dívka, jež stála před ní, byla démon.
Vítr ustal a ulička, ve které se nacházely, potemněla. Natsuko nervózně zalapala po dechu a ustoupila o krok vzad. Dívka s bledou pletí a rudými rty se usmívala. Natáhla před sebe ruku a rozevřela dlaň, ve které svírala řetízek s karmínově rudým přívěškem ve tvaru růže. Poté spustila ruku podél svého těla, zatímco řetízek se stále vznášel ve vzduchu. Pouhým mávnutím ruky se pak přenesl až k Natsuko a sám se jí zavázal kolem krku.
Natsuko se zatmělo před očima a podél zdi se sesunula na zem. Dívka s rudými rty se jen pohrdavě zasmála a hned na to zmizela v oblaku páry.
Když se Natsuko probrala, už se stmívalo. Třeštila jí hlava a v uších jí hučelo. Opatrně se zvedla ze země a odebrala se rovnou na cestu domů. Žaludek se jí svíral a zrak měla stále zamlžený.

Když se ráno probudila, nepamatovala si téměř nic. Řetízek, jejž jí daroval onen démon, jí stále visel na krku a pokaždé, když se ho snažila rozepnout, se začal nervózně mrskat.
Natsuko si povzdechla, přešla k oknu a zadívala se na blankytně modrou oblohu. Karmínově rudá růže, která s sebou neklidně škubala, jí naháněla strach.

Po obědě se vydala opět ven. Zamířila k domu své přítelkyně.
Haruki byla dívka, které se mohla Natsuko se vším svěřit. Věděla, že si jí vyslechne a pokud to bude v jejích silách, pomůže jí.

"Nikdy jsem nepřišla s žádným z nich do takového blízkého kontaktu. Bylo to… zvláštní. V tu chvíli se mi chtělo plakat, ale zároveň jsem chtěla být v její blízkosti co nejdýl."

***

Andělé, kteří se svým chováním zprotiví Bohu, padnou. Jejich křídla zčernají a ztěžknou. Jsou nuceni žít ve vyhnanství na věky věků. Tito padlí andělé se nazývají démony.
Všechny jejich andělské vlastnosti a schopnosti zmizí. Jediné, co jim zbude, je andělské kouzlo a krása. Proto jsou démoni tak neodolatelní. Svým kouzlem vás spoutají a pohrávají si s vámi, jak chtějí. Pokud vás nepropustí sami, není úniku. Prvním padlým andělem byl Lucifer, jeden ze tří archandělů.
Naučil se cítit. Zamiloval se. To byl důvod jeho pádu.
Andělé nemají právo milovat. Všechnu jejich lásku si přivlastňuje Bůh...

***

"Nezdálo se ti to jenom? Sama si říkala, že si z toho moc nepamatuješ." Zasmála se Haruki.
"Tohle - nebyl - sen…" Procedila Natsuko mezi zuby. Zmocnil se jí vztek. Skleničku s vodou, kterou do teď držela v ruce, stiskla tak pevně, až se roztříštila na stovky malých kousků.
Haruki se na ní zděšeně podívala. Natsuko nikdy takto přehnaně nereagovala.
"Teče ti krev. Počkej tu chvilku, donesu náplast."
"Nepotřebuju žádnou pitomou náplast!!" rozkřikla se Natsuko. Zvedla se ze země, prudce odstrčila Haruki z cesty a nasupeně odešla.
Haruki, která se vždy za všech okolností usmívala, se do očí nahrnuly slzy.


Zpět na rozcestí
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 JamHiete JamHiete | E-mail | Web | 11. května 2017 v 22:39 | Reagovat

Amoxicillin And Clavulanic Acid Propecia Tablets Viagra Doctissimo Forum Tonic Water And Amoxicillin Cialis Generique Pas Cher  <a href=http://byuvaigranonile.com>viagra</a> Aurochem Canada Keflex Medicinenet Cialis Hochstdosis Propecia Insulina

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama