Drarry - My sweet prince 3

5. listopadu 2012 v 17:26 | Katty Kagamine |  My sweet prince
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.



Pairings: Dean Thomas & Harry Potter / Draco Malfoy & Harry Potter

Vypráví Harry:
Zatížen myšlenkami na Draca Malofoye jsem se vydal vstříc dnešnímu famfrpálovému zápasu. Už teď jsem věděl, že to bude katastrofa. Nedokázal jsem se přimět soustředit se. Pořád jsem ho viděl před sebou. Pořád jsem si dokola vybavoval jeho slova. Začínám si myslet, že mi to udělal schválně. Že to byl jakýsi strategický krok. Dnešní zápas pokazím… Vím to.
Rozhodčí zapískala a všichni se vznesli do vzduchu. Míče byly vyhozeny. Hra začala. Zlatonku jsem okamžitě ztratil z dohledu… Chvílemi jsem zapomínal, jakouže úlohu tu vlastně mám. I Draco vypadal zmateně, ale na rozdíl ode mě se do hry zapojoval. Já jsem pouze létal sem a tam nad hřištěm a snažil se vzpamatovat. Nebýt Freda a George, už bych minimálně dvakrát ležel na zemi v bezvědomí. Z nebelvírských tribun jsem neslyšel zrovna slavné ohlasy. *No tak, Pottere, vzchop se. *
"Pottere! Co to děláš?" zaslechl jsem za sebou. Otočil jsem se a hleděl mu do očí. Nadechoval jsem se, chtěl jsem také něco říct, ale…


Vypráví Draco:
"Co to kruci ten Potter dělá?" procedil jsem potichu mezi zuby. *Vypadá, jako kdyby zapomněl, co má dělat. *Hned po tom, co jsem ztratil zlatonku z dohledu jsem letěl za ním. Vypadal dezorientovaně, myšlenkami byl někde úplně jinde.
"Pottere! Co to děláš?" křikl jsem na něj. Otočil se na mě. Už se nadechoval, aby mi odpověděl, jenže v tu chvíli se za ním objevil potlouk a mířil přímo na něj. Letěl jsem blíž k němu, abych ho mohl strhnout na stranu, ale ta nevyzpytatelná kulatá věc byla rychlejší než já. Zasáhla nás oba a oba jsme letěli k zemi.

Probudil jsem se až na ošetřovně. Už se stmívalo. Harry ležel na vedlejší posteli a stále byl v bezvědomí. Měl zavázanou hlavu, ale jinak, až na pár škrábanců, vypadal celkem v pořádku. Já měl zlomenou levou ruku. Chvíli jsem Harryho jen tak sledoval. Nebolela mě jen ruka, ale i hlava, tak jsem zanedlouho opět usnul.

Ráno mě probudily hlasy. Posadil jsem se a sledoval dění kolem. Grangerová s Weasleyim byli navštívit Harryho, který stále spal. Pravou rukou jsem si promnul unavené oči a poslouchal chvíli jejich rozhovor, dokud si nevšimli, že jsem již vzhůru.
"Jak ti je?" zeptala se mě Grangerová. Neměla o mě žádnou starost. Nesnášela mě. Zeptala se mě pouze ze slušnosti. "Je mi fajn… co…co se vlastně stalo?" nechtěl jsem se s nimi vybavovat, ale ze včerejška jsem si pamatoval jen útržky a pak velkou bolest. "Srazil vás potlouk. Snažil ses Harryho strhnout na stranu, ale ten potlouk byl rychlejší. Oba vás shodil z košťat a spadli jste z velké výšky". Jako odpověď jsem jen nepatrně zakroutil hlavou. Nic z toho si nepamatuji. "Jak... Jak je na tom Potter?" "Má lehký otřes mozku. To díky tobě. Kdyby si nebyl na blízku a nepomohl mu, mohlo to dopadnout hůř. Mohl klidně přijít o život…" Řekla tiše Hermiona a podívala se smutně na bezvládné tělo jejího dlouholetého kamaráda. "Stejně nechápu, co to tam Harry vyváděl. Vypadal, jako kdyby zapomněl, jak se famfrpál hraje. Tohle se mu nikdy dřív nestalo!" špačkoval Weasley.

Harry se probral až kolem oběda.
"Můžeš mi prosím tě říct, co si to tam vyváděl?" vyjel jsem na něj - starostlivě. "Já- já nevím…byl jsem nějak mimo. A víš co? Vůbec na mě nemluv, protože za to všechno můžeš ty. Bloncko…"
"Já?!"
"Jo! Ty! Kdyby si za mnou nepřišel před zápasem do té šatny, nemusel bych přemýšlet nad takovýma blbostma."
"Beru to jako lichotku. Jsem tak neodolatelný, že jsi na mě nemohl přestat myslet."
"Zas tak moc si nefandi… A vůbec, kdo řekl, že jsem přemýšlel nad tebou?!"
"A ne snad? A i kdyby ne, znamenalo by to, že jsi přemýšlel nad Deanem. Což mě těší ještě o něco víc, protože, jak jsi sám řekl, jsi přemýšlel nad blbostma." Snažil jsem se usmát, jak nejvíc nevinně jsem to uměl.
"Argh~" dostal jsem ho.

Po vyučování přišlo peklo. Dean Thomas přišel navštívit Harryho Pottera. Bylo mi trapně, když jsem musel poslouchat všechno, co si říkají… Naštěstí nás už zítra oba z ošetřovny propustí… Kroutil jsem hlavou nad vším, co vyšlo z Harryho úst. Někdy plácal opravdové blbosti a hodně si vymýšlel, jen aby zakryl to, co se mezi námi odehrálo… Ještě trapněji mi bylo, když se na mě Dean otočil, aby mi poděkoval, že jsem zachránil jeho příteli život.*Dobře, jsem hrdina, co zachraňuje životy. Co dál…? *

Celá tahle událost vyvolala ve škole poprask. Ve famfrpálu se občas stane, že nějakého hráče srazí míč. Co se ale nestává, je, když toho dotyčného zachrání protihráč. Zmijozelští nezachraňují životy každý den a už vůbec ne Nebelvírům. Pěkně jsem si tím zavařil. Možná, že jsem Harryho Pottera miloval, ale pořád jsem byl ten hrdý Draco Malfoy - zmijozelský princ. A právě to bylo příčinou toho, proč jsem všem lhal o důvodu Potterovy záchrany.
Když jsem se večer vrátil do společenské místnosti, všichni mlčky seděli a čekali. Na mě. Jakmile jsem vstoupil dovnitř, všechny pohledy zmijozelských studentů zůstaly viset na mě. Protočil jsem oči v sloup a odebral jsem se pomalu do své ložnice. Byl jsem ale zastaven v půlce cesty.
"Hej Malofyi!" otráveně jsem se otočil. "Hm?" zavrčel jsem ignorantsky.
"Co se tam stalo? S Potterem jste se vždycky nenáviděli a najednou tě oslavuje celej Nebelvír, protože jsi mu zachránil zadek."
"Snad jsi nevyměkl, Draco?!" ozvalo se z druhé strany místnosti. Nemohl jsem říct pravdu, aniž by mě měli za totálního blbce, nebo aniž by mě Harry za to neproklínal.
"Potlouk letěl na nás oba. Kdyby Potter stačil uhnout, zasáhl by jen mě."
"Takže sis z Pottera udělal živý štít?" celá místnost se rozesmála. Nepotvrdil jsem to, ani jsem to nevyvrátil. Nechal jsem je při téhle představě a konečně se odebral do své ložnice.

Vypráví Harry:
Na ošetřovně se leccos změnilo. Malfoy už mi nepřišel jako ten největší blbec světa. Dalo se s ním v klidu mluvit. Smál se, nebyl tak nafoukaný, jako obvykle. Dozvěděl jsem se hodně o jeho dětství, o jeho rodině i o jeho zájmech. O jeho tyranském otci, milující matce i o zálibě v mudlovských knížkách…
Když byl někde na blízku, můj zrak vždy mířil k němu. Společné hodiny, jídla, volný čas. Chtěl jsem být co nejdéle v jeho blízkosti. Snažil jsem se hledat záminky k tomu, abych mohl být s ním. Ne, že bych Deana už nemiloval…jen jsem byl naprosto poblouzněn tím novým Malfoyem…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama