Drarry - My sweet prince 2

5. listopadu 2012 v 17:25 | Katty Kagamine |  My sweet prince
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.



Pairings: Dean Thomas & Harry Potter / Draco Malfoy & Harry Potter

Vypráví Harry:
Teprve až v ložnici, kterou jsem sdílel spolu s Deanem, Ronem a Seamusem, jsem si uvědomil, co jsem to před chvílí provedl. Podvedl jsem. Podvedl jsem člověka, kterého miluji… Co vlastně cítím k Malfoyovi? Můžu milovat dvě osoby najednou? … Byl jsem z toho v rozpacích. Celou noc jsem nezahmouřil oči. V hlavě jsem si opakoval ten okamžik znova a znova… Celá tahle situace mě neudělala nijak šťastným, spíš naopak. Byl jsem si vědom toho, že dřív nebo později si budu muset mezi nimi vybrat.


Vypráví Draco:
Právě teď jsem byl šťastný. *Neodtáhl se. Nevyšiloval.* Tahle situace by mohla leccos změnit - mezi ním a Deanem. A můj život by měl konečně smysl. Konečně bych si nepřipadal jako pouhý nástroj. Nástroj mého otce. Za celé ty roky, které jsem již v Bradavicích strávil, mě nikdo nepoznal blíž. Nikdo neví, jak to mám doma těžké. Všichni si myslí, že jméno Malfoy je synonymem přepychu, rozmazlenosti a nadřazenosti. Všichni mě mají za rozmazleného spratka, který má všechno, na co si jen ukáže…ale v mém životě se se mnou nikdy nikdo nemazlil. Otec mě trestal už od doby, co jsem se prvně postavil na nohy. Použít na mě kletby, které se nepromíjejí, mu taky nedělalo velký problém… Tak moc jsem otci podobný, ač si to nepřeji. Jsem stejně krutý, všechny si dobírám, chovám se nadřazeně. Ale to vše je výchovou. Otec mě vychoval jako nemilosrdnou bestii, kterou jsem i dnes. Chci to změnit.

Tak moc jsem si přál, aby ta včerejší událost něco změnila… ale nezměnila vůbec nic. Naopak, celé to zhoršila. Na snídani přišel Harry zavěšený do Deana a nevěnoval mi ani jeden letmý pohled. Nejspíš měl pocit viny, že Deana včera podvedl. Nebo se na mě za to zlobil… Třeba mé domněnky o tom, že by ke mně mohl něco cítit, byly mylné… Právě teď jsem se cítil hodně hloupě. Raději jsem se zvedl od stolu a z velkého sálu utekl. Tím útěkem jsem se možná znemožnil, ale přesto mi zůstávalo dost pýchy, což mi dopomohlo k tomu, abych se nerozbrečel. Kéž bych mohl utéct dál, než jen z velkého sálu. Někam pryč z pozemků Bradavic. Někam, kde by mě nikdo nenašel, kde bych mohl klidně brečet, aniž by mě někdo viděl.

Na první dvě hodiny jsem se nedostavil. Strávil jsem je na mýtince u zapovězeného lesa. Byl jsem naštvaný na celý svět. Bylo mi jedno, že za zády mi pobíhá stovka nebezpečných tvorů. Právě teď mi bylo jedno úplně všechno.
Do školy jsem se vrátil až na třetí hodinu. Na hodinu lektvarů. Měl jsem štěstí, když mě dal Snape do dvojice opět s Harrym. Z jeho pohledu to ale byla smůla. Snažil se vyvarovat jakémukoliv kontaktu - jako bych byl nějaká smrtelná nemoc. Když pak Snape hodinu ukončil, Potter ze třídy doslova vyletěl… Celý den jsem ho pak už neviděl. Vlastně jsem ho neviděl už do konce týdne…

Zítra má být zápas ve Famfrpálu. Nebelvír proti Zmijozelu. Nikdy jsem ze žádného zápasu nebyl tak nervózní, jako z toho zítřejšího. Chvíli jsem přemýšlel o tom, že bych se hodil marod, ale trénoval jsem dost tvrdě na to, abych zítra nechal svůj tým na holičkách. Náš tým bylo vlastně to jediné, kam jsem patřil. Všude jinde jsem byl nepotřebný. Všude jinde se mě buď báli, nebo si mysleli, že jsem totální blbec.

Za ta léta v týmu jsem už věděl, že Potter chodí do šatny hodně brzo před zápasem. Byla to jediná příležitost, jak si s ním promluvit. Ráno jsem si tedy přivstal, nasnídal se a vloupal se do Nebelvírské šatny. Nemusel jsem čekat dlouho, Potter se zanedlouho dostavil. Vypadal dost nevyspale, ale přesto byl veselý. Nejspíš se těšil na dnešní zápas… Hodně se polekal, když mě spatřil. Byl v rozpacích…možná se i trošku bál. Každopádně nebyl rád, že tam jsem.
"C-c co tady děláš? Vy-vy máte šatnu přece na druhé straně!!!"
"Chci s tebou mluv-" nenechal mě ani doříct větu.
"Já s tebou ale ne! Odejdi prosím, chci se připravit na zápas."
"Nemám v plánu nechat si utéct další šanci být s tebou sám. Celý týden nejsi k sehnání. Chci vědět, jak na tom jsem."
"Jak na tom jsi…" opakoval potichu.
"Já…já nevím… nevím, jak na tom jsi."
*pokusím se ti to usnadnit* řekl jsem si v duchu. Chytl jsem Harryho za ruku a políbil ho. Možná to v tuhle chvíli nebylo úplně nejvhodnější, ale když on mi nechce říct, jak na tom jsem, musím si to zjistit sám. Čekal jsem na jeho reakci. Když se odtáhne, nechám ho už být. Když se přidá, budu o něj bojovat… K mému překvapení neudělal nic z toho. Neodtáhl se, jen tam stál, nechal se líbat, ale nepřidal se. To mi ovšem úplně zamotalo hlavu. Po chvilce jsem se odtáhl sám.
"Miluješ ho?"
"Já…jasně, že ho miluju…kdyby ne, nebyl bych s ním…"
"Ale teď jsi tu se mnou. To přece taky musí něco znamenat, nebo ne?"
"Já…ty…Dean… Já nevím kruci!! Nemůžu si vybrat! Ne teď hned!!"
"Dobře…beru to jako odpověď. Budu o tebe bojovat, Pottere… Hodně štěstí při zápase." Pohladil jsem ho po tváři a odešel se také připravit na zápas.
*Já se jen tak nevzdám, Deane Thomasi*
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama