Everywhere I go - 3. část

7. září 2014 v 10:00 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové








"Jsme v háji, Harry… Absolutně v háji! Co budeme dělat?"

"Přestaň panikařit, Rone. Draco…-"

"Draco? DRACO?! Ten na nás kašle, Harry. Copak jsi ho neslyšel?! To kvůli němu jsme tady v tom sklepení. Bez hůlek!! Malfoy na nás kašle, přidal se k Ty-víš-komu. Tak už se prober, Harry! S ním počítat nemůžeme…" Ron začal vyšilovat a máchat kolem sebe zběsile rukama, jako kdyby měl hlavní projev v místnosti plné poslanců. Ale i přes všechna ta slova Harry věřil, že nemá pravdu. Nechtěl uvěřit tomu, že by ho Draco přes všechny své sliby takto zradil.

Ronův výstup přerušilo tiché zavrzání zrezivělých dveří od sklepení a tlumené kroky po schodech. Všichni tři stáli napnutí jako struny na jednom místě, téměř neschopni dýchat. Zvuky kroků sílily a zrychlovaly se. Ron se ohlédl na svého přítele, ale ten nehnutě pozoroval poslední schod, a zatímco zatínal ruce v pěst, v duchu se modlil.

"Už jsi to beze mě nemohl vydržet, Pottere?" tmavou místností ve sklepení se k Harrymu donesl tichý, ale přesto pobavený hlas, když ony tiché kroky skončily u posledního schodu. "Ty si prostě budeš dělat pořád, co chceš." dopověděl Draco svou myšlenku, když právě odemykal další zrezivělá vrátka. Ozvalo se zaskřípání, a jakmile Draco vešel do místnosti, Harry mu bezmyšlenkovitě skočil kolem krku.

"Draco…" hlesl Harry do blonďáčkova ramene, o které se opřel čelem. Zavřel pevně oči a potlačoval příval slz štěstí. Nemohl uvěřit, že ho má konečně znovu u sebe.

"Harry…" blonďáček mu oslovení i objetí opětoval a okamžik po tom se jejich rty spojily v dlouhém polibku. Konečně. Po takové době mohl Harry cítit jeho silné objetí, teplé a opečovávané rty na těch svých, vůni a teplo. Tohle všechno mu nikdo jiný dát nemohl.

Tuto radostnou chvilku přerušilo nervózní a zároveň pobouřené odkašlání.

"No fajn, taky tě rád vidím, Malfoyi. Mohl bys nám laskavě pomoct se odsud dostat, když už jsme tady kvůli tobě?!" zavrčel Ron pobouřeně a i přes to šero v místnosti šlo poznat, jak probodával Zmijozela pohledem. Draco se tiše zasmál, svého milého pustil a rozepnul si sako.

"Kdybyste nebyli tak neopatrní, vůbec byste tu nemuseli být. Není to moje vina, Weasley, tak na mě laskavě přestaň vrčet, nebo tě tu nechám na pospas pavoukům…" zavrčel Draco rejpavě na odpověď, zatímco Ron sebou nepřirozeně trhnul a raději už byl potichu.

"Co máš v plánu?" pronesl Harry otázku a zvědavě a s obdivem svého přítele sledoval.

"Ti nahoře čekají, až se ukáže vaše pravá podoba. Kdyby se ale dozvěděli, že jsi opravdový Harry Potter a že jsem jim lhal, odnesli byste si to nejen vy, ale i já…" Draco šeptem osvětlil situaci a z kapsy ve svém saku vytáhnul šest malých ampulek. Ve třech z nich byl nemile vyhlížející lektvar, ve zbylých třech pár vlasů - hnědé, zrzavé a růžové.

"Tahle dávka mnoholičného lektvaru vydrží zhruba na deset minut, musíme si hodně pospíšit…"

"Čí jsou to vlasy?" ozvala se Hermiona, chápajíc Dracův plán.

"Remuse Lupina, Tonksové a Billa Weasleyho. Jejich chování byste mohli zvládnout napodobit…" odpověděl Draco zamyšleně a pokrčil zlehka rameny.

"Kdes vzal jejich vlasy, Malfoyi?!" vyštěkl Ron a založil si ruce na hrudi, stále probodávajíc blonďáčka pohledem.

"Pošuk mi je dal před začátkem prázdnin. Předpokládal, že byste se mohli někdy do takovéto situace dostat a dal jsem mu neporušitelný slib, že vás z takové, opravdu prekérní, situace dostanu." pronesl Draco pobouřeně a do ampulek s lektvarem přidal vlasy Ronova bratra, jejich dávného učitele obrany proti černé magii a své sestřenice, se kterou jeho rodina, bohužel, nechtěla mít nic společného.

"Ale Pošuk je mrtvý, jak ti máme věřit?" přerušil ho Ron opětovaně.

"U Merlina, Weasley. Neporušitelný slib platí i po smrti jednoho z těch, kdo ho uzavřeli. A pokud nevěříš mě, věř Harrymu… U Merlina, on to ještě všechno pokazí …" Harry tomu všemu jenom pobaveně přihlížel. I přes to, že on Draca miloval a bezmezně mu věřil, jeho nejlepší přátelé ho stále nesnášeli a nevěřili mu.

Ampulky v Dracově levé ruce začaly po přidání poslední přísady pobublávat. Bylo hotovo a Harry, i Ron s Hermionou, byli připraveni lektvar vypít.

"Počkej!" Draco Harryho přerušil právě ve chvíli, kdy se ampulka přibližovala k jeho rtům. Sehnul se a prudce a svého přítele políbil. Harry zavřel oči a spokojeně vydechnul. Dracův polibek byl tak dokonalý a tak naléhavý zároveň. Jako kdyby měl být jejich poslední.

"Nechci se loučit s Lupinem, teď už můžeš." Draco i Harry se tiše zasmáli, jakmile se jejich rty rozpojili a Dracovy rty opět nahradila ampulka. Harry lektvar konečně vypil, ampulku upustil na zem a čekal na konečnou proměnu.

Jakmile před Dracem spočinuli Lupin, Tonksová a Bill Weasley, zhluboka se nadechnul. Opět sáhnul do vnitřní kapsy svého saka, která se zdála být hodně hluboká, vytáhl z ní stříbrnou minci a podal ji Hermioně. Nebyl to galeon, jak si Hermiona zprvu myslela. Na jedné ze stran mince byl vyražen erb rodu Malfoyů a na druhé straně had obtočený kolem větve stromu.

"Vezmi si to. V našem sídle se nedá volně přemisťovat, je to tu hodně zabezpečené kouzly. Ale pokud máš tuto minci, budete se moci přemístit z obývacího pokoje bez problémů." prohlásil Draco tichým hlasem, téměř šeptem, a Hermiona chápavě přikývla.

"Tady máte hůlky. Harry, ty si vezmi mou." pokračoval tiše, rozdal jim hůlky a připravoval se na to, že jim vylíčí svůj plán.

"Harry, nepochybuji, že bys nedokázal to, co po tobě teď budu chtít... Chytni mi ruce za zády, klidně i bolestivě a drž mi hůlku u spánku. Rodiče budou zřejmě vyšilovat, ale ty trvej na tom, ať vás pustí a vyhrožuj jim tím, že mi ublížíš, pokud vám to neumožní… Netvař se takhle, je to nutné, abyste se odtud dostali. Přemisťovat se s pomocí té mince dá pouze z obývacího pokoje. Navíc to musí vypadat tak, že jste se na mě spiknuli a okradli mě o hůlku a o tuhle minci… Pak mě odstrč a přeneste se pryč a ať už vás tu víckrát nevidím. Víckrát už mé lži nezaberou a nebudu mít vám jak pomoci." objasnil Draco únikový plán a všichni, až na Harryho, přikývli. Tento nápad se mu ani trochu nezamlouval. Předpokládal, že pokud se mají odtud dostat, tak všichni čtyři.

"Nemáme času nazbyt, rychle!" přikázal Draco akorát ve chvíli, kdy Harry otevíral ústa s tím, aby řekl něco na protest. Jejich pohledy se naposledy střetly. Draco moc dobře chápal, co ten zoufalý výraz jeho přítele znamenal, ale jiná možnost neexistovala. Byl tajným špehem Fénixova řádu a nesměl se ze sídla svého rodu hnout. Nesměl vzbudit žádné, byť jen sebemenší podezření. Nehledě na to, že se celé ty dlouhé měsíce snažil skrývat své pravé city, které k Harrymu choval a nechtěl, aby to všechno najednou přišlo v niveč. A věřte, že ukrývat své myšlenky před nitrozpytem, který Pán zla ovládal na vysoké úrovni, nebylo nic snadného. Ale dařilo se, zatím.
"Prosím…" prohlásil Draco zoufale a s přivřenýma očima na svého přítele pohleděl. Harryho to stálo velké úsilí, když se sebezapřením uchopil obě Dracova zápěstí do jedné ruky a přitiskl mu je bolestivě k zádům. Blonďáček nevydal ani ten nejmenší zvuk, který by vyjadřoval bolest, ale Harry mu i přes to velmi nerad ubližoval. Dracovu vlastní hůlku mu přiložil ke spánku a cítil, jak mu hůlka v dlani vzdoruje. Zřejmě i jí se příčilo obrátit se proti vlastnímu majiteli, ale jinou možnost neměli.

Všichni čtyři začali stoupat po schodech.

"Miluju tě…" zašeptal blonďáček tichounce cestou do obývacího pokoje. Harry, jakožto Lupin, se pousmál a na chvíli zapomněl, v jak špatné situaci se nacházejí.

"Také tě miluji…" oplatil mu šeptem.

***

Dveře obývacího pokoje se s hlasitou ránou rozletěly a všichni obyvatelé Malfoy Manor stočili zrak tím směrem. Narcissa Malfoyová upustila zděšením vázu s čerstvými květinami, Lucius Malfoy se zvedl s nepříčetností v tváři z křesla a Bellatrix, sedící na okenním parapetu, ohrnula horní ret. Lapkové, jak se zdálo, byli již dávno pryč.

"Co má tohle znamenat?!" zakřičel v nepříčetnosti Lucius Malfoy při pohledu na bolestný výraz ve tváři svého syna, kterého Harry opravdu hrubě držel za ruce a mířil mu hůlkou na spánek. Lucius sáhl do kapsy pro svou hůlku, ale jeho reflexy byly tak pomalé, díky množství alkoholu, které požil, že ho Ron stačil v mžiku oka odzbrojit.

"Luciusi!" ozval se hlasitý výkřik Narcissy Malfoyové, když ono odzbrojující kouzlo jejího manžela odhodilo pár metrů vzad, až narazil do zdi.

"Co po nás chcete?!" křikla najednou na Harryho přestrojeného za Lupina, když viděla, že její manžel je při smyslech a snaží se vyškrábat na nohy. V její tváři bylo vidět to naprosté zoufalství, které Dracovi lámalo srdce, ale nebylo jiného úniku. Odpusť mi, matko…

Následovalo další odzbrojovací kouzlo, které pro změnu vyslala Harmiona, jakožto Tonksová a odzbrojila jím Dracovu matku, která se strachovala natolik, než aby byla schopná včas zareagovat a její kouzlo odrazit.

"Pustě nás!" zahlásil Harry hrubým hlasem, kterým se snažil napodobit Lupina a Dracovu ruku více stiskl, aby ho donutil hlasitěji vypísknout bolestí. "Jinak se mu stane něco mnohem horšího." Harry začal vyhrožovat tak, jak mu Draco poradil. Narcissa pohlédla na svého muže, poté na svou sestru, která s ničím takovým ale nesouhlasila. Místo toho vytáhla pohotově svou hůlku a začala vysílat jedno kouzlo za druhým a Ron s Hermionou je jen tak tak stačili odrážet.

"Zavolej ho, okamžitě! Zavolej Pána zla, Luciusi!" Bellatrix začala vřískat na celý pokoj a všechna svá kouzla se snažila mířit k Harrymu a to i přes to, že stále držel jejího synovce v zajetí.
přestaň! Okamžitě s tím přestaň, Bello!" rozkřičela se Narcissa v čisté zoufalosti. Držel jejího syna a její vlastní sestra na něj i přes to útočila. Co kdyby se mu něco stalo? Její syn pro ní byl vším a kdyby se mu něco stalo, neodpustila by si, že ho nedokázala ochránit. A ještě ke všemu před její vlastní sestrou.

"Dělej, Luciusi!!" ale Bellatrix neposlouchala. Naopak, vřeštěla ještě více nahlas na svého švagra. Její křik byl nepříjemný a ohlušující.

V pokoji nastal naprostý zmatek. Bellatrix se snažila Harryho všemožně zasáhnout nějakým ze svých kouzel, ale Hermiona s Ronem ho prozatím úspěšně ochraňovali. Harry držel Draca v náručí, už ne hrubě, ale ochranářsky a krčili spolu v rohu místnosti, když na ně začaly padat kusy zdí, poškozené kouzly. Dracova matka lamentovala a propadla úzkostnému pláči, zatímco Lucius vypadal, že bude každou chvíli zvracet.

"Je to Potter! Luciusi, okamžitě zavolej Pána zla!" zavřeštěla Bellatrix znovu, ale Lucius nevypadal, že by se k něčemu měl. Bolestně se držel za břicho a byl bledší, mnohem bledší než obvykle. Draco pohlédl na chlapce, kterému se již pomalu vracela jeho podoba.

"Lektvar přestává působit. Musíte okamžitě vypadnout!!" zanaléhal Draco směrem k Harrymu, který přikývnul na souhlas. Ne se vším však Harry souhlasil a měl v hlavě svůj vlastní plán. Snad mi to odpustíš, princi…

"Hermiono!" křikl najednou Harry. Hermiona v pochopení popadla Rona za rameno, ten chytil Harryho ruku a Draco čekal na okamžik, kdy ho Harry podle plánu odstrčí. Ale to se nestalo. Svět se s nimi začal prudce otáčet. Poslední, co Draco zahlédl, byl ustaraný pohled jeho matky, která usedavě plakal. Poté se kolem rozhostila tma, když Draco zavřel oči. Chvíli se zdálo, že ten nepříjemný pocit pod pupíkem nikdy neskončí, ale rázem vše ustalo a následoval tvrdý dopad na pěkně tvrdou zem.

***

Ron nepříjemně dopadl na záda a praštil se do temene hlavy. Z bolesti ho ale vytrhly Hermioniny teplé a měkké rty, které se při dopadu jenom omylem dotkly těch jeho. Oba zůstali jako omámení, Ron překvapeně mrkal a Hermiona se nesměle červenala. Málem se již políbili znovu a vědomě, ale z této příjemné chvilky je vytrhl nepříčetný řev.

"Ty jsi totální kretén, Harry Pottere!" tichem okolní krajiny se linul hlasitý výkřik Draca Malfoye a vrátil se k nim ozvěnou. Když Ron s Hermionou vzhlédli a podívali se tím směrem, Draco akorát seděl obkročmo na stehnech svého přítele, který bezvládně ležel na zádech a nechal do své hrudi bušit pěstmi.

"Proč jsi to udělal? Víš, jaké nám teď hrozí nebezpečí?! Celé ty dlouhé měsíce jsem se snažil držet v tajnosti před tím slizounem, co k tobě cítím a ty si nakráčíš k nám domů a uneseš mě?! Jsi normální?! Jsi totální idiot!" Draco nepříčetně vřískal a mlátil svého přítele pěstmi do hrudi. Ne hrubě, ale tak, aby dodával svým slovům patřičný důraz.

Ať už této situaci přihlížel kdokoliv, musela mu připadat krajně vtipná. Draco sice vřískal jako o život a máchal kolem sebe rukama, jako nervózní ženská v přechodu, ale právě to dělalo tuto situaci komickou. Miloval Harryho nadevše a i přesto nadával jako smyslů zbavený. Dokonce si utrhl trs trávy a po Harrym jí mrsknul. Harry do této chvíle neřekl ani slovo, ale usmíval se, i když Draco vyváděl.

"Proč se tak usmíváš, ty idiote?" ozval se znovu Draco, jako kdyby ho ten úsměv ještě více rozčiloval a nasupeně a zprudka vydechl, přičemž si založil ruce na hrudi. Na jednu stranu ano, rozčiloval ho ten pitomý úsměv. Na tu druhou ale musel uznat, jak moc se mu po tom úsměvu stýskalo. Harry měl k úsměvu dobrý důvod. Po těch dlouhých měsících konečně věděl, že je jeho přítel na živu a co víc, je plný energie na to, aby do něj bušil a chrlil na něj jednu urážku za druhou. U Merlina, jak moc jsi mi chyběl, Draco
 

Everywhere I go - 2. část

6. září 2014 v 19:07 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové






Je zle, je zle… Opakovala si Hermiona v duchu, sledovala vyděšeně oba své přátele a zatímco Ron vypadal stejně zděšeně jako ona, Harry vypadal smířeně s tím, co mělo následovat.

Kráčeli tiše. Jeden z lapků držel Harryho ruku bolestivě za zády, aby se mu nepokusil utéct. Od úst jim šly obláčky páry, chladný únorový vítr je štípal do tváří. Obzvláště Harryho, jelikož jeho tvář nyní hyzdila nejen žihadlová kletba, ale i čtyři hluboké šrámy, které mu způsobil Šedohřbet svými drápy.

"Vítejte ve Wiltshiru. Pořádně se tu rozhlédněte, jisto jistě je to to poslední, co uvidíte." zahlásil jeden z lapků, když kráčeli dlouhou ulicí, a hlasitě se zasmál. Harryho ten smích rozčiloval, ale neřekl ani slovo. Věděl, že by to celou situaci jenom zhoršilo. Pouze zatínal ruce v pěst.

Uplynulo deset minut. Před jejich zraky se rozhostilo obrovské panství, tak nádherný dům Harry v životě neviděl. Byl tím tak ohromený, že na chvíli zapomněl, do jaké situace se s přáteli dostal. A to jeho vinou.

Lapkové je provedli branou, táhli je zahradou, která i v zimních měsících vypadala úchvatně. Ozdobné a upravované keře, fontány, sochy. A Harryho i přes to všechno zaujalo něco úplně jiného.

Harry se rozhlížel, jakoby po něčem pátral. Čím více se blížili ke dveřím domu, tím lépe k němu doléhaly líbezné tóny, velice známé melodie, hrané na piáno a vycházející z jednoho z pootevřených oken. Srdce mu poskočilo radostí. Ty jemné tóny měly na jeho duši i srdce ozdravný efekt, hladily ho a naplňovaly pocitem štěstí, jaký nepocítil již velmi dlouho. Zavřel oči a představoval si ty zručné prsty, jak kloužou po klávesách piána. Vnímal, jak tóny úderů do kláves sílily, klesaly, zrychlovaly se a zase se zpomalovaly. Znovu začal vzpomínat. Draco…

"Moc do toho tlučeš." zasmál se Draco stojící nad Harrym, jenž ho poprosil o pár lekcí hraní na piáno.

"Víš moc dobře, že pro to nemám takový cit, jako ty." odpověděl mu Nebelvír s lehce pobaveným hlasem, když právě zmáčkl klávesu tak silně, až piáno vydalo nelibý zvuk. Blonďáček protočil oči v sloup, nahnul se k tmavovlasému chlapci, položil jeho ruce do základní polohy a svými prsty naváděl ty jeho. Jeho dotyk byl tak jemný, téměř nepatrný. Jejich prsty společně klouzaly po klávesách, ale Harry, místo toho, aby dával pozor na své ruce, sledoval po očku soustředěný výraz svého přítele. Téměř ani nemrkal, jak hlídal své i Harryho prsty. Oddechoval klidně a tiše do jeho ouška, což Harryho nutilo se nepatrně chvět, až mu začalo příjemně mravenčit v podbříšku. Rty měl naprosto v klidu, bez žádného úšklebku a lehce oschlé. Nevnímal na sobě pohled svého přítele, soustředil se pouze na hudbu.
"Zase špatně, Pottere. Dávej trošku pozor, nechci tě to učit zbytečně." zabručel Zmijozel. Harry opět udělal chybu, a jelikož Draco nebyl trpělivým učitelem, rozčilovalo ho to. Potter se usmál. Místo toho, aby se opravil, se natočil ke svému příteli a bez jediného slova přitiskl své rty na ty jeho.

Harry vypadal jako omámený. Byl úplně mimo realitu, že si ani nevšiml, že už se dávno nacházejí ve vstupní hale onoho domu. Hermioně to dělalo starosti, ale nemohla s tím nic dělat. Harryho z přemýšlení probral až bolestivý dopad na kolena a donutil ho vzhlédnout od země. Nacházeli se už v jiné místnosti, která vypadala stejně velkolepě, jako celý dům i zahrada. Nábytek zdobený stříbrem, obrovské vázy s čerstvými květinami, nádherné koberce, obrazy po stěnách… Ale jeho zaujalo pouze obrovské bílé piáno uprostřed místnosti a osoba sedící za ním - Draco.

Spadl mu obrovský kámen ze srdce. Po takové době ho konečně viděl - živého a zdravého. Jako obvykle, když hrál na piáno, jeho pohled byl soustředěný. Sotva vnímal, co se dělo kolem něj. Jeho zkušené prsty klouzaly svižně po klávesách, oči se pohybovaly ve směru pohybu rukou. Oddechoval klidně, téměř nemrkal a plně se soustředil.

"Kdo je to?" líbezné tóny, které Draco hrál, byly přerušeny hlasitým výkřikem Bellatrix Lestrangeové. Až teď si Harry uvědomil, kolik lidí, mimo něj a Draca, se v místnosti nachází. Jeho přátelé, čtyři lapkové, Lucius Malfoy, Narcissa Malfoyová, již zmíněná Bellatrix a Červíček. Ten zrádce…

"Harry Potter, madam. Našli jsme ho na severu Anglie, schovával se s těma dvěma ve stanu." zahlásil jeden z lapků, který z těch všech vypadal nejtupěji, s chrochtavým smíchem. Draco poprvé za tu dobu, při zaslechnutí jména "Harry Potter", zvedl zrak od piána, ale hrát nepřestal. Jeho stříbrné oči se setkaly s těmi Harryho, ale přesto na sobě nedal znát jedinou známku radosti. Vlastně jakékoliv emoce. Jeho tvář byla absolutně bez výrazu, z čehož Harryho mrazilo v zádech a na sucho polknul.

"Harry Potter? Tenhle ohava? Děláte si z nás srandu?!" ozval se další hlasitý a naštvaný výkřik. Tóny piána konečně utichly a všichni stočili svůj pohled k Bellatrix.

"Jistěže je to on, podívejte se na tu jizvu!" zachraptěl jeden z lapků, uchopil neohrabaně Harryho za bradu a z čela mu odhrnul pár pramínků vlasů, které jeho jizvu, sotva viditelnou - díky oné žihadlové kletbě-, bezpečně ukrývaly.

"Má tu tvář tak znetvořenou, že tam žádná jizva nejde vidět. Děláte z nás blázny?!" zavřeštěla Bellatrix znovu a rozmáchla rukama. V jedné svírajíc svou hůlku, druhou nervózně ukazujíc na Harryho a jeho přátele.

"To bychom si nedovolili, madam." všichni čtyři lapkové upřeli provinile pohled k podlaze. Byli si tak jistí, že je to on. Že je to Harry Potter. Chlapec, na kterého byla vypsána vysoká odměna a chlapec, který se před časem vypařil jako pára nad hrncem a nikdo neměl ponětí, kam.

Nedalo se popřít, že tento kluk byl Potterovi více než podobný, ale ani Bellatrix, ani rodina Malfoyových si už nemohli dovolit šlápnout vedle. Pán zla je potrestal už mnohokrát, díky jejich omylům - zvláště co se Luciuse týče. Chtěli si být jistí, že je to skutečně kluk, kterého Pán zla tak vehementně hledá po celé Británii. Nemohli si dovolit další omyl, mělo by to pro jejich rodinu katastrofální následky. Ale mnohem horší následky by to mělo, kdyby toho kluka nechali jít a nakonec se ukázalo, že to doopravdy Harry Potter byl.

"Draco! Pojď sem!" Bellatrix obrátila pohled ke svému synovci. Tvářila se přísně, ale přesto naléhavě. Potřebovala i jeho úsudek. Bez něj by, jisto jistě, nedokázala dojít ke správnému rozhodnutí.

Draco se jako na povel, zpražený přísným pohledem své tety, zvedl od piána, zamířil k ní a s tichým povzdechnutím se zahleděl na tu trojici zoufalců. Bellatrix umístila svou ledovou dlaň na rameno vysokého, štíhlého a mladého muže a naléhavě na něj pohlédla.

"Je to Harry Potter, zlato? Znáš ho lépe než kdokoliv z nás. Podívej se na něj pozorně, dej si na čas a rozhodni." zapředla Bellatrix a pohladila svého synovce po zádech, zatímco on střelil očima po Harrym. Jejich pohledy se znovu střetly, ale ani v jednom z nich nebyly poznat žádné emoce. Jako kdyby se oba dívali na absolutně neznámou osobu. Draco se k Harrymu nahnul, zadíval se do jeho očí z blízka a jenom Harry mohl postřehnout, jak se mu v nich na vteřinu zablesklo. Co toto zablesknutí značilo, už ale věděl pouze Draco.

Mladý Malfoy dlouhou chvíli předstíral přemýšlení, až se s povzdechem narovnal a ironicky se zasmál.
"Pardon? Tohle že má být Potter? I já bych jeho roli sehrál líp. Jasně, je mu podobný, kdyby neměl tak zohavenou tvář, ale v očích nemá absolutně žádný výraz. Kdyby to byl pravý Potter, probodával by mě pohledem, i za cenu toho, že se prozradí. Jsem jeden z těch, které k smrti nenávidí. Nedokázal by se mi dívat takto přímo do očí bez jediné emoce." odfrknul si Draco a založil si ruce na hrudi.

"Jestli jste čekali, že za tohohle chudáka vás Pán zla odmění, tak je mi vás vcelku líto… Tohle Potter není…" pokračoval mladý Malfoy ve svém přesvědčování směrem k lapkům, kteří tam Harryho a jeho přátele přivedli. Poté se podíval na svou matku, jenž mu věřila každé slovo. I jeho otec vypadal přesvědčeně. Byl to přeci jeho oddaný syn, který Pottera vídal ve škole celých šest let, musel ho znát dobře. Bellatrix byla přesvědčená už od začátku, že by se Potter nenechal zajmout takto snadno, proto i ona lži svého synovce okamžitě uvěřila. Harry, ačkoliv na sobě nedával znát ani tu nejmenší emoci, byl ohromený tím, jaký vliv má Draco na svou rodinu, když chce. Vždycky bude tím zpropadeným a prolhaným Zmijozelem… pomyslel si Harry a kousnul se nepatrně do spodního rtu, aby potlačil úsměv, který se dral na jeho rty.

"JISTĚ ŽE TO JE HARRY POTTER! TEN KLUK LŽE!" rozkřikl se jeden z lapků a ukázal v zoufalém gestu na Draca, který se samolibě usmíval a kroutil hlavou.

"Jak se opovažuješ nazývat mého syna lhářem?!" poprvé za tu dobu se i Lucius Malfoy, který vypadal jinak, než si ho Harry pamatoval, přidal do rozhovoru a hned také zvýšil hlas. Vypadal příšerně, podle Harryho úsudku. Jeho oči byly rudé únavou, pod očima viditelné kruhy, tváře propadlé, vlasy neopečovávané a táhl z něho alkohol. Troska… prolétlo Harrymu hlavou, ale když pohlédl na Narcissu i na Draca, musel uznat, že oni nevypadali o moc lépe. Přestože o svůj zevnějšek, na rozdíl od Luciuse, dbali, únava na nich byla dosti patrná a strach s obavami se na nich také velmi podepsali.

"V tom případě, jak chcete vysvětlit to, že TIHLE TŘI vypadají přesně jako TIHLE TŘI na tomto plakátu?" zavrčel Fenrir Šedohřebet, vyndávajíc z kapsy pláště plakát s podobiznami zlatého tria, na které je vypsaná velmi vysoká odměna.

"Nenapadlo vás, že pravý Potter může mít prostě jenom něco za lubem? Nenapadlo vás, že mohl nechat tyhle tři, aby odvedli pozornost většiny smrtijedů, případně i Pána zla, jinam, zatímco on se bude snažit ho porazit?" do rozhovoru se opět vložil Draco, než stačil kdokoliv něco říct. Začal přecházet s hraným přemýšlením po obývacím pokoji Malfoy Manor a poklepával si bříškem ukazováčku na rty. Sakra dobrej herec…

"Pokud vím, je pár způsobů, jak vzít na sebe podobu někoho jiného. Co třeba mnoholičný lektvar? V kombinaci se žihadlovou kletbou by to mohlo zabrat hodiny, než bychom přišli na jejich pravou identitu. Hodiny navíc pro Pottera. Přemýšlejte o tom. Potter není takovej pitomec, aby se nechal zajmout a už vůbec ne takhle snadno!" pokračoval dál ve své lži a všichni v místnosti se zatvářili uznale. Něco na tom bylo, to se nedalo popřít.

"Každopádně bych rád zjistil, koho sem Potter takhle vyslal. Navrhoval bych je na pár hodin zavřít do sklepa, dokud účinky všech těch kouzel nevyprchají. Po pár hodinách se uvidí, jestli je to doopravdy Potter a pokud ne, jeho kumpáni nám snadno vlétli do pasti a budeme z nich moct dostat informace o tom, kde se Potter nachází." pokrčil ležérně rameny a všiml si, že jeho tetě se tento nápad více než zamlouvá. Ve tváři svého otce mohl vyčíst nadšení a hrdost, ale v matčině tváři vyčetl pouze obavy. Spoustu obav.
Nastalo ticho, jak si všichni zúčastnění srovnávali Dracova slova v hlavě. Draco střelil očima po Harrym, poté po Grangerové a nakonec po Weasleym. Všichni tři byli bledí hrůzou, ale jediný Harry se dokázal na Draca podívat. Jediný Harry mu věřil a doufal, že tyhle lži je dostanou z téhle kaše, kterou jim Harry sám navařil.

"Myslím, že Draco má pravdu. Nestane se nic, pokud počkáme pár hodin. Červíčku! Odveď ty tři do sklepa!" zahlásila Bellatrix chladým hlasem a jak nařídila, tak červíček udělal. Popadl všechny tři, provedl je delší chodbou, dolů po schodech… Co nevidět se za nimi zavřely a zamkly dveře sklepení.

Everywhere I go - 1. část

23. srpna 2014 v 11:57 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové







Od onoho dne, kdy naposledy společně obědval s Weasleyovými, uběhly již dva měsíce. Harry každým dnem upadal do větší a větší deprese a už si nevěděl rady. Na krku nosil přívěsek Salazara Zmijozela, o kterém věděl, že je jedním z viteálů, ale nedokázal ho zničit. Nevěděl jak. O Dracovi stále neměl ani jednu jedinou zprávu. Dokonce i v novinách se o něm a jeho rodině přestalo psát a šance, že by byl zmíněn v kouzelnickém rádiu, které pravidelně poslouchal Ron, byla nulová.

Harry mlčky ležel na své posteli v kouzelnickém stanu, který Hermiona před odchodem z Doupěte sbalila do své kabelky. Za to jí Harry obdivoval, myslela na všechno a to za každých okolností.
Hrudník černovlasého chlapce se v pravidelném tempu nadzvedával a opět klesal. Dýchal klidně a tiše. Levou rukou měl podloženou hlavu, která ho posledních pár dní nepřetržitě bolela. Oči měl lehce přivřené a bezduše se díval do plátěného stropu nad sebou.

Ve skutečnosti byl opět ponořený do svých myšlenek. Nevěděl, co dál s nalezeným viteálem, který získal jenom díky svému nehoráznému štěstí, a tak si krátil volný čas vzpomínáním na svého milého.

**"Bradavice, Brada-Bradavice, naučte nás více…" zpíval si Draco tiše pro sebe hymnu Bradavic, zatímco přejížděl špičkou ukazováčku po Harryho bříšku a záměrně ho lechtal.

"Myslel jsem, že tuhle písničku nesnášíš." zasmál se Harry a prohrábnul prsty platinové vlásky svého milence.

"Taky že jo, ale je to tak pitomá melodie, že jí nedokážu vyhnat z hlavy. Nelíbí se ti snad, jak zpívám?" obořil se hned blonďáček a zvedl hlavu, kterou měl doteď položenou na hrudi tmavovlasého chlapce.

"No, vlastně…"

"Harry Pottere, jak se opovažuješ? Můj zpěv se vyrovná zpěvu mořských panen!"

"To jo. Sice zpíváš jako siréna… ale požární, lásko." rejpnul si Harry i přes to, že zpěv jeho přítele ve skutečnosti nebyl tak hrozný, jak ho právě vylíčil. Draco mu za to uštědřil pohlavek a ne příliš milý pohled. Nasupeně se vyhoupnul do sedu, přičemž mu spadla deka do klína a odkryla tím jeho nahou hruď, záda a část zadečku. Harry se pousmál, taktéž se na své posteli posadil a objal svého přítele zezadu kolem pasu.

"Zlobíš se, lásko?" zapředl Harry tichým hlasem do jeho ouška, i když věděl, že tato jeho zlost je pouze hraná.

"To si sakra piš, že se zlobím." zabručel Draco na odpověď, ale koutky jeho úst se najednou začaly zvedat ve spokojeném úsměvu, když ho Harry začal omluvně líbat na krku a udobřovat si ho tím.**

Harry se pro sebe začal culit nad touto vzpomínkou. Tolik krásného spolu s Dracem zažili… a teď to bylo pryč.

Sblížili se spolu za velmi zvláštních podmínek.

Stalo se to v pátém ročníku. Toho večera se Harry vytratil z hradu a jednou z tajných chodeb a pomocí Pobertova plánku se dostal do Prasinek ke Třem košťatům. K jeho překvapení se tam potkal s Malfoyem, který, očividně, to přehnal s alkoholem a polonahý tančil na jednom ze stolů. Harry se k němu na jeho žádost připojil, napili se spolu - spíše se tedy opili - a Draco Harryho sbalil na svůj "malfoyovský šarm". Ráno se probudili vedle sebe v jakémsi kumbálu, oba nazí, s kocovinou a zašpinění od něčeho, co rozhodně nevypadalo bílý jako jogurt. Snažili se to brát jako hloupý úlet z opilosti a také se dohodli, že na to zapomenou a nikdy se to nikdo nedozví. Ale jak čas plynul, Draco si uvědomoval, že se do Harryho vlastně zamiloval. A protože to byl Malfoy, ušil si na Harryho pěknou boudu.

Jak nad tím Harry přemýšlel a vzpomínal, začal se pro sebe tiše chechtat, až se postel, na které ležel, začala otřásat.

Dva měsíce po onom úletu, si ho blonďáček odchytnul na jedné z chodeb a oznámil mu, že je těhotný. Harry si nejprve samozřejmě myslel, že si dělá legraci, ale Malfoy byl vždy ve lhaní mistr. Když Harrymu navykládal spoustu lží o tom, že kombinace lektvaru na uklidnění nervů (který údajně ten večer požil) a ohnivé whisky, dokáže zapříčinit to, aby muž otěhotněl, s Harrym to seklo a probral se až druhý den na ošetřovně.

"Idiot." šeptl si Harry při té vzpomínce pro sebe a znovu se zasmál. Ale co jiného by se od Malfoye dalo čekat. Avšak pravdou bylo, že tímto Draco upoutal Harryho pozornost a on o něm od té doby začal smýšlet úplně jinak. Když to vzal ze všech stran… Vlastně měl Malfoy docela smysl pro humor, i když tím drastickým způsobem.

"Čemupak se směješ?" optala se nesmělým hlasem Hermiona, která se akorát vrátila z lesa, kde se společně s Ronem snažila najít pár jedlých hub. Zbytečně.

"Vzpomněl jsem si na Draca. Pitomec…" zašeptal Harry lehce chraplavým hlasem, na posteli se posadil a vřele se na svou nejlepší kamarádku usmál. Bylo to vůbec poprvé za dva měsíce, co se Harry konečně usmál. Hermioně poskočilo srdce radostí, bylo tak příjemné vidět ten jeho roztomilý úsměv, který i jí okamžitě zvednul náladu po neúspěšném hledání hub.

"Chybí ti, viď?" Hermiona se posadila vedle Harryho a složila si ruce do klína. Postel se pod nimi zhoupla a Harry přikývnul, načež si vysloužil konejšivé pohlazení po zádech.

Hermiona o něm a o Dracovi mluvila velmi nerada. Již od prvního setkání se Zmijozelem věděla, že ho nikdy nebude mít v lásce. A to se také vyplnilo. Urážel ji téměř při každém jejich střetu, ve druhém ročníku jí přikouzlil obří syslí zuby a jeho dobrá kamarádka, Pansy Parkinsonová, jí podkopávala nohy na chodbách. Za to jisto jistě také mohl on. Ale dokud Malfoy dělal Harryho šťastným, což dělal, dal se ten jejich vztah akceptovat.

"Víš, Harry…" začala tichým hlasem Hermiona po krátké odmlce a upřela svůj pohled do země. Harry naproti tomu pohled od podlahy zvedl a upřel ho na svou nejlepší přítelkyni, které padaly neupravené kudrnaté vlasy do tváře.

"Malfoye jsem nikdy neměla ráda a zřejmě se to ani nezmění… Ale jemu se podařilo to, co se Ronovi a mě nepodařilo během posledních dvou měsíců, a to jenom prostřednictvím vzpomínky. Rozesmál tě…"

V ten okamžik do stanu vstoupil Ron. Hermiona se odmlčela, zvedla pohled od země a podívala se s povzdechem na rudovlasého chlapce. Harry beze slov vstal, prošel kolem svého nejlepšího přítele a vyšel ven ze stanu na čerstvý vzduch. Potřeboval být zase chvilku sám.

Za ty dva měsíce se velmi ochladilo. Studený vzduch štípal chlapce do tváří, v tenkém svetru se třásl zimou a od úst mu šel obláček páry. Začal se pomalým krokem procházet po okolí a dával si velký pozor na to, aby nepřekročil hranici ochranných kouzel. Hermiona měla pravdu. Jediné, co Harrymu dokázalo vyloudit alespoň nepatrný úsměv v těchto časech, byl Draco.

Tak moc si přál vědět, kde právě teď je. S kým je. Co dělá. Zdali je v pořádku, nebo mu hrozí nějaké nebezpečí. Nevěděl nic… A ničilo ho to.

***

Nastala zima a proběhlo pár příjemných změn. Přívěsek Salazara Zmijozela byl zničen. Harry se svými přáteli dokonce získali předmět, kterým může zničit i zbylé viteály - Nebelvírův meč - a díky tomu také byli o kus blíže ke konci války.

Tmavovlasý chlapec seděl schoulený v klubíčku ve své posteli ve stanu, třásl se zimou a poslouchal, stejně jako Ron s Hermionou, kouzelnické rádio a doufal v nějakou pozitivní zprávu. Na seznamu jmen hledaných, či zemřelých kouzelníků, se díky bohu často neobjevovala jména, která Harry znal. To byla snad jediná pozitivní věc na dnešním hlášení.

I přes to, že dnešní seznam jmen byl o dost kratší než obvykle, z dalších zpráv bylo jasné, že Voldemort získává větší a větší sílu. Ovládl celé Ministerstvo kouzel. Jak se mu to vůbec povedlo? Kdo mohl něco takového dopustit? Harry byl rozčílený. Jeho jizva pobolívala čím dál častěji a čím dál víc intenzivně, což ho patřičně děsilo.

"Myslíte, že to ví?" ozval se po chvilce tichý hlas Rona Weasleyho, který narušil nepříjemné ticho, doposud doprovázené šuměním rádia.

"Co?" na jeho otázku, která prozatím nedávala smysl, se jako první ozvala Hermiona. Harrymu nebylo vůbec do řeči a tak mlčky přihlížel rozhovoru jeho přátel.

"Mám na mysli… Jestli Ty-víš-kdo ví o tom, že jsou to kousky jeho duše. Jestli si je nějak vědom toho, že je postupně ničíme. Jestli třeba slábne…?" po této otázce následovalo dlouhé ticho. Hermiona nevěděla, jak odpovědět a Harry se k žádným slovům dlouho neměl.

"Samozřejmě, že to ví. Ty viteály nevytvořil náhodou…" začal Harry chraplavým hlasem, jak od rána nepromluvil ani slovo.

"… a mám pocit, že Voldemort je spíše více agresivní a nebezpečný, od té doby, co jsme zničili ten přívěsek." dokončil Harry větu a v Ronovi opět nepřirozeně škublo.

"HARRY!" ozval se výkřik, až z toho on i Hermiona nadskočili.

"Říkal jsem ti, že to jméno je tabu! Takhle nás lapkové najdou! Musím... musíme rychle obnovit všechna bezpečnostní kouzla a…" Ron začal vyšilovat a panikařit, zatímco Harry s Hermionou netušili, co se děje. Jeho výstup ale přerušila hlasitá rána, vycházející z venku.

"Pozdě…" doplnil Ron a podíval se naléhavě na Hermionu, která byla strnulá šokem. Hned se ale probrala z přemýšlení, natáhla ruku se svou hůlkou proti Harrymu a vyslala proti němu žihadlovou kletbu. Pokud nic, dá jim to alespoň trošku více času.

"Vylezte okamžitě z toho stanu, víme, že tam jste!" ozval se zvenku hrubý a hluboce položený hlas, až Harryho zamrazilo v zádech. Cítil, jak mu zběsile otéká celý obličej, jak se jeho ruce chvějí a nebyl schopný slova.

"Okamžitě!!" ozvaly se dva další hlasy najednou. Kolik tam těch lapků bylo?

Než byl Harry schopný cokoliv postřehnout, už stál se svými přáteli svázaný venku před stanem a tři lapkové prohledávali jejich stan, zatímco Fenrir Šedohřbet je venku hlídal a hladově je pozoroval, kroužil kolem nich jako žralok kolem své bezbranné kořisti.

"Copak vám nikdo neřekl, že jméno Pána zla, se vyhlásilo jako tabu? Musíte mít sakra velkou odvahu, když ho říkáte nahlas… Kdo z vás ho vyřknul?" zatímco kolem nich kroužil, pokládal jim otázky krajně pobaveným hlasem.

"Já." Harry po dlouhé chvíli promluvil. Všechen strach ho jakoby opustil a ovládal ho opět vztek, stejně jako ve chvíli, kdy poslouchal hlášení z rádia. Jeho hlas byl odhodlaný, odvážný a zněl agresivně.

"Ty?" vyprsknul Šedohřbet smíchy, postavil se před chlapce se zohavenou tváří a dával mu tím najevo svou nadřazenost. Na Pottera to nezabralo. Díval se s nenávistí v očích do těch jeho a odfrknul si. Za to si vysloužil ránu vlkodlačí tlapou do tváře. Fenrirovy dlouhé a ostré nehty se zaryly do Harryho kůže a zanechaly za sebou čtyři podlouhlé šrámy.

Hermiona sebou polekaně cukla… A jakmile se díky té ráně odkryla Harryho jizva na čele, věděla, že je zle.
 


Everywhere I go - prolog

22. srpna 2014 v 17:52 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové






"Ty někam jdeš?" pronesl Ron do tiché, studené a pochmurné noci. Následoval svého nejlepšího přítele ven z Doupěte, a když už se zdálo, že nemá v plánu se vrátit, oslovil ho. Harry Potter se zarazil na místě a zklamáním přivřel oči. Velice se snažil, aby při svém odchodu nebyl nikým přistižen. Chtěl zmizet sám, nepozorován a bez rozloučení, které by jisto jistě velmi bolelo.

"Neviděl jsem ho tři měsíce, Rone." odpověděl Harry polohlasně. Hlas se mu třásl a byl zastřešený strachem a steskem. Pomalu se otočil na místě ke svému rudovlasému příteli, odtrhl zrak od země a zadíval se do jeho očí. "Mám o něj strach…" dokončil svou myšlenku a odmlčel se. Letní noční vánek si pohrával s jeho vlasy, padaly mu do tváře a on si ze všeho nejvíc přál, aby tu u něj byla jedna dotyčná osoba, aby mu neposlušné vlasy zastrčila za ucho a do něj mu šeptala slova útěchy. Místo toho se ale dočkal pouze lítostivého pohledu svého kamaráda, který, popravdě řečeno, nevěděl, co v tuto chvíli říct.

Ron Weasley byl zklamaný sám sebou. Ani po dlouhé odmlce nenacházel slova, která by jeho příteli mohla pomoci. A když už se nadechoval s prvními slovy, která mu přišla na jazyk, Harry ho přerušil.

"Celé noci zírám tupě do stropu, strachem nedokážu zamhouřit oči. Nebojím se Vol…"

"Neříkej to jméno!" Harryho myšlenka byla přerušena a on byl nucen na pár vteřin se odmlčet. Ron se toho jména bál, byl na to navyklý již od narození a při každém jeho vyslovení sebou nepřirozeně škubnul.

"… nebojím se ho ani z poloviny tak, jako se bojím toho, že se jemu něco stane." Harry dokončil svou větu. Na slovo "jemu" vkladl veliký důraz. Následovala další pauza v jejich rozhovoru, kdy si Ron pečlivě promýšlel každé slovo tak, aby jeho příteli nebylo ještě více ublíženo. Černovlasý chlapec před ním stál a vzhlížel k němu s pohledem, kterým ho prosil, aby ho nechal jít. V ruce žmoulal nervozitou kapesník a do očí se mu hrnuly slzy ze zoufalství.

"Ale on to takhle přeci chtěl… Draco. Nechtěl, abys ho vyhledával, Harry. Je to nebezpečné, mohl bys spadnout do nepříjemné pasti. Sám Draco ti to přeci říkal, proč ho tedy nechceš poslechnout?" zanaléhal Ron a přistoupil ke svému příteli blíže.

"Nemůžu. Musím za ním. Musím ho vidět. Musím vědět, že je v pořádku." i Harry naléhal a po tváři se mu svezla jedna samotou zahořklá slza.

"Ne dnes. Nahrával bys mu do karet. Počkej s tím pár dní." prohlásil Ron již tichým a klidným hlasem a svého kamaráda konejšivě objal. Po další chvíli přemlouvání se spolu nakonec vrátili do Doupěte. Každý do své postele, ale ani jeden z nich již oči nezamhouřil.

Harry se ponořil hluboko do svých myšlenek. Vzpomínal na doby, kdy mohl být pouze s Dracem, kdy spolu byli šťastní a neměli téměř žádné starosti. Vzpomínal na ty jeho ostré rysy, na jeho zářivý úsměv, na jeho arogantní pohled, když ho někdo urazil. Vzpomínal na to, jak roztomile krčil nos nad věcmi, které se mu ani trochu nezamlouvaly. Byl to pitomec, který dbal o svůj zevnějšek více než o cokoliv jiného. Ale byl to pitomec, do kterého se Harry zamiloval. Chyběl mu. Chyběly mu ty jeho ladné pohyby, jeho tichý, ale přesto ostrý hlas. Chyběl mu chlad jeho dlaní, ten pevný stisk, bledá sametová pleť a ty měkké rty, které mu věnovaly horké a sladké polibky… A tohle všechno rozbila ta proklatá válka. Dříve si Harry myslel, že Malfoye nenáviděl. Ale pravdou bylo, že jediný, koho doopravdy a ze srdce nenáviděl, byl Voldemort. Již před lety rozbil Harrymu jedno silné pouto - s jeho rodiči - a teď se o to pokoušel znovu.

Zatímco Ron ležel ve své posteli a bedlivě ho pozoroval, aby se náhodou znovu někam nevytratil, Harry si před očima živě vybavoval Dracovu usmívající se tvář. V zoufalém gestu si mnul oči, jako kdyby se chtěl snažit potlačit další příliv slz, které se mu draly do očí. Teprve až krátce nad ránem byli oba schopní konečně usnout.

Když tmavovlasý chlapec otevřel oči, pokoj již zaplavovalo příjemné teplo a světlo slunečních paprsků. Promnul si unavené a bolavé oči, v naučeném gestu sáhl na noční stolek pro své brýle a nasadil si je. Konečně viděl zase ostře a při pohledu proti slunci si mohl všimnout, jak se pokojem vznáší zrnka prachu. Ronova postel byla již dávno prázdná, ale přesto neustlaná a z pootevřeného okna se k Harrymu linula příjemná vůně oběda, který připravovala paní Weasleyová již od brzkého rána.

S velkým sebezapřením se vyškrábal z postele na nohy, dostatečně se upravil a nasadil svůj typický falešný úsměv. Nesnášel, když ho ostatní litovali a tato přetvářka ho před jejich slovy a pohledy lítosti chránila.

"Dobré…" když Harry scházel schody dolů do kuchyně, která byla lidmi narvaná téměř k prasknutí, a chtěl všem popřát dobré ráno, při pohledu na hodiny se zarazil. Bylo již dvanáct hodin. To doopravdy spal takto dlouho?

"…poledne." doplnil.

K Harrymu se dostal tichý, ale pobavený smích Hermiony a Ginny, které společně loupaly brambory u stolu. Bill a pan Weasley mu pokynuli hlavou a Fleur mu s milým vílím úsměvem zamávala na přivítanou.

"Harry, drahoušku, jak ses vyspal? Přikázali jsme dnes Ronovi, aby tě nechal spát dlouho. Všimli jsme si, jak jsi v poslední době unavený. Je to už lepší?" paní Weasleyová, postarší a velmi milá a starostlivá dáma, se k Harrymu přihnala okamžitě, jak zaslechla jeho hlas. Harry se rozpačitě zasmál a přikývnul.

"Ano, mnohem lepší. Děkuji." zahlásil Harry a bez dalších slov se protáhnul kuchyní a vyšel ven z domu na dvůr. Tam už Ron se svými bratry, Fredem a Georgem, připravovali stoly k obědu, aby se mohli všichni najíst jako jedna velká a spokojená rodina.

Harryho to poslední dobou tížilo hodně na srdci. Byla válka, Voldemort každým dnem sílil, ale Weasleyovi se stále tvářili, jako kdyby se nic nedělo. Právě v tuto chvíli by měl hledat viteály, ne vysedávat u oběda a dělat, že na všechno špatné zapomněl. Weasleyovy miloval, nahrazovali mu rodinu, kterou nikdy neměl, ale tyto rádoby poklidně šťastné dny nesnášel. Z Denního věštce se denně dozvídal jména nezvěstných, nebo dokonce mrtvých kouzelníků. Draco Malfoy byl bůh ví kde, zbylé viteály byly bůh ví kde, Voldemort byl bůh ví kde. A on se chystal k obědu, na který neměl ani při nejmenším chuť…

Everywhere I go

22. srpna 2014 v 17:46 | Katty Kagamine

Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.



Pairings: Draco Malfoy & Harry Potter, Ron Weasley & Hermione Granger

Drarry - seznam povídek

22. srpna 2014 v 17:18 | Katty Kagamine




MY SWEET PRINCE

Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry / Harry & Dean
Stav: Nedokončeno, pozastaveno
NA KAPITOLY




EVERYWHERE I GO
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry, Ron & Hermiona
Stav: Nedokončeno, aktivní
NA KAPITOLY


Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA
15+

Jak tenká může být hranice mezi rivalitou a láskou?



MINULOST
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry), náznak
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA

Některé sny předvídají budoucnost. Některé vás zanesou zpátky do nepříjemné minulosti a pomohou vám otevřít oči.


PŘÁNÍ
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA

Někdy si člověk uvědomí, co má, teprve, až když to začne ztrácet.


NIKDY, NAVŽDY
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA



PRSTÝNEK
Fandom: Harry Potter
Pairing: Draco & Harry (Drarry)
Stav: Dokončeno
JEDNORÁZOVKA
18+

Kvůli lásce je potřeba sem tam udělat pár ústupků. Někdy jste pro lásku schopni udělat cokoliv a změnit se.




Drarry - Prstýnek

3. srpna 2014 v 22:50 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové
18 + !!





Kapky deště hlasitě bubnovaly na okno Nebelvírské společenské mísnosti, ve které spokojeně podřimoval mladý černovlasý chlapec. Pramínky jeho rozčepýřených vlasů mu překrývaly čelo, kterému již dlouhých šestnáct let dominovala nachová jizva ve tvaru blesku. Blížilo se zkouškové období a Harry Potter trávil většinu času nad knížkami a snažil se zapamatovat si alespoň zlomek z války obrů, která se odehrála před tisíci lety. Nebylo pochyb o tom, že právě tato nezáživná událost Harryho ukolébala k nerušenému a poklidnému spánku. Trávil takto každé odpoledne již více než dva týdny a pokaždé se modlil v něco, co by ho mohlo rozptýlit a tu nekonečnou nudu narušit. Ale žádný zázrak nepřicházel a tak byl odkázaný na svou vůli, která stejně vždy selhala, a on pokaždé usnul po třetím otočení stránky.

Ozvala se tupá rána, když se Harry snažil v křesle otočit a tlustá učebnice mu vyklouzla z ruky na dřevěnou podlahu. Tento zvuk neprobral pouze majitele oné učebnice, ale i zbytek spolutrpitelů, kteří se snažili připravit se na zkouškové období, jak nejlépe mohli.

"Zatraceně, Harry, málem jsem z toho dostal infarkt." zabručel nespokojeně Ron, Harryho dlouholetý kamarád, který si během učení ustlal na pohovce. Harry, ač byl unavený a znuděný k smrti, se zasmál a poplácal Rona přátelsky po rameni.

"Ty někam jdeš?" ozval se Ron znovu, když se tmavovlasý chlapec náhle zvedl z křesla a s protáhnutím doklopýtal k východu z koleje.

"Půjdu se projít. Chci se trošku probrat, než mě ta válka obrů znovu uspí." zahlásil Harry a s tichým smíchem prošel otvorem za obrazem Buclaté dámy. Bylo příjemné si po třech hodinách strávených v křesle protáhnout svaly. Toužil po pohybu a právě proto seběhl schody dolů do vstupní síně a začal se toulat po chodbách hradu, které byly sice povětšinou prázdné a chladné, ale poskytovaly mnohem více prostoru pro pohyb, než společenská místnost.

"Draco, prosím." zrovna, když procházel jednou z chodeb nedaleko sklepení, zaslechl tiché škemrání. Normálně by to přešel bez povšimnutí, ale ihned, jak zaslechl jméno svého dlouholetého soka, zarazil se na místě a v tichosti poslouchal.

"Ne. Theo, znáš moje pravidla. Nehodlám spát s někým, kdo mě neposlechne na slovo." k Harrymu se právě donesl hlas ostrý jako břitva a chladný jako zimní ráno. Byl to Malfoy, neomylně. Jeho hlas by si nikdy nespletl, nehledě na to, že před pár vteřinami zaslechl jeho jméno z úst onoho druhého chlapce. A tím, soudě podle Dracových slov, byl Theodore Nott, Zmijozel. Harry se tak moc snažil zjistit, s kým si tam jeho sok povídá, že význam těch slov mu došel až po delší chvíli. A jakmile se tak stalo, zrudnul jako rajče.

"Draco, prosím! Potřebuju to. Dotkni se mě, notak." Nott škemral dál, i přes Dracův jasný nesouhlas. Nebelvír udělal v tichosti půl kroku vpřed a nakoukl za roh. Ihned zalitoval, když zahlédl Notta, jak drží blonďáčka za zápěstí a navádí si jeho dlaň ke svému rozkroku.

"Ne!" mladý Malfoy rázem vyštěkl, rukou se mu vysmekl a odstrčil ho od sebe. Nesnášel, když se ho někdo takto dotýkal a nutil ho dělat něco, co sám nechce. Nesnášel, když měl nad tím někdo navrch a také dával to dost najevo.

"Skončili jsme!" tak zněla blonďáčkova poslední slova, před tím, než svého spolužáka prudce odstrčil a odkráčel. Nebelvír zpanikařil. Mladý Malfoy si to k němu kráčel bleskovou rychlostí a Harry už neměl možnost utéct, nebo se někam schovat, aniž by se prozradil. Za rohem Malfoy prudce zatočil a do Harryho vrazil takovou silou, že se oba posadili na studenou kamennou zem.

"Šmíruješ, Pottere? Není to poprvé, že?" zavrčel blonďáček na tmavovlasého chlapce. Harry se nezmohl ani na slovo, pouze rudnul a rudnul, když si vybavil, při jaké příležitosti "šmíroval" Draca posledně. Blonďáček si odfrknul, vyškrábal se na nohy a vydal se zase svou cestou.

"Malfoyi!" křikl na něj Harry z podlahy a prudce se za ním otočil. Malfoy nezareagoval, ale zastavil se na místě, aby ho vyslechl.

"Ta tvá nabídka z posledně. Platí to stále?" optal se Nebelvír nesměle po chvilce ticha, kdy uvažoval, zda se na to vůbec zeptat. Draco po těch jeho slovech pozvedl vítězně koutek úst, otočil se k Harrymu čelem a pomalým krokem došel k němu. Zastavil se nad ním, aby mu ukázal svou nadřazenost a natáhl k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Harry jí ochotně přijal a s jeho pomocí se vyškrábal na nohy.

"Nabídka platí. Pokud budeš dodržovat pravidla, samozřejmě." zavrněl Zmijozel mnohem mileji a se zvláštním, téměř až perverzním, zabarvením hlasu. Takového ho Harry neměl nikdy šanci poznat, ale lhal by, kdyby řekl, že se mu tato jeho stránka nezamlouvá.

"Teď hned?" zanaléhal Harry, což Draca potěšilo ještě mnohem víc.

"Potřebuješ zahnat nudu během deštivého odpoledne? Jsem ti k službám, Pottere. Ale opovaž se kňučet. Nesnáším to." zahlásil blonďáček a zadíval se přísně do Harryho očí. Nebelvír miloval, když se mohl takhle ponořit do té studeně stříbřité barvy Dracových očí. Miloval ten Zmijozelův spalující pohled. Po krátké chvíli tohoto očního kontaktu přikývnul na souhlas.

"Pojďme." zahlásil Malfoy a než se Harry nadál, už ho táhnul dál chodbou. Celou cestu oba mlčeli a Nebelvír přemýšlel, zda to vůbec byl dobrý nápad. Na druhou stranu ho představa té Dracovy nabídky lákala už celý dlouhý měsíc a každý večer před spaním na ní myslel.

Trvalo to necelých pět minut, než došli na místo určení. Nacházeli se ve sklepení, v úplné tmě, ale Draco evidentně věděl, kam má jít, neboť Harryho každou chvilku upozorňoval na překážky v cestě. Ozvalo se zachrastění klíče v zámku, zaskřípání dveří a kolem Harryho zápěstí se z ničeho nic obmotaly Dracovy dlouhé prsty. Lehkým zatáhnutím si ho Draco vtáhl do svého království a jedním pohybem hůlky zapálil svíčky rozmístěné po celé místnosti. Ozvalo se další klapnutí dveří, otočení klíče v zámku a Harry byl v pasti.

"Na kolena, Pottere." ozval se najednou za jeho zády chladný příkaz. Harry musel uznat, že z toho šel respekt. Neváhal ani vteřinku, svezl se dolů a lehce bolestivě dopadl na kolena. Draco pozvedl spokojeně koutek úst. Potter byl tak sladce poslušný a tak krásně se s ním manipulovalo. Dvěma kroky ho obešel, postavil se před něj a uchopil jeho bradu mezi dva prsty. Jemným pohybem ho donutil zvednout hlavu a jejich pohledy se opět střetly.

Nebelvír, ač byl lehce vyděšený, pootevřel ústa a snažil se svým pohledem dát najevo svůj chtíč. Chtěl, aby věděl, jak moc prahnul po jeho dotycích. Ale Malfoy nebyl ochotný mu je poskytnout tak snadno. Chvíli si hleděli mlčky do očí, a zatímco Malfoy mu tímto dával najevo, kdo je tu pánem, Potter zase dával najevo, že hodlá být poslušný a svolný ke všemu, co s ním bude chtít Draco dělat.

"Protože jsi to ty, Pottere… Máš jedinečnou možnost si určit požadavky. Řekni si, poslouchám." zapředl Malfoy v těsné blízkosti Harryho rtů a horce na ně oddechoval. Už tato blízkost Harryho sváděla a nutila ho se lehce chvět.

"Co mi můžeš nabídnout?" optal se Harry nesměle, načež se Draco tiše zasmál.

"Kromě něžného sexu cokoliv. Na něco takového nejsem." odpověděl Malfoy s tichým uchechtnutím a dovolil se Harrymu rozhlédnout po místnosti, aby si mohl udělat obrázek o tom, co by mu mohl nabídnout.

"Neubliž mi a dělej všechno pro to, aby se mi to líbilo. Nic víc po tobě nechci…" zašeptal Nebelvír po chvilce, která mu byla poskytnuta na rozmyšlenou. Zmijozel se usmál a přikývnul.

Než se Harry nadál, už mu Draco rozepínal košili knoflíček po knoflíčku. Nevěděl, co ho vzrušuje víc. Zda ten fakt, že ho Draco Malfoy, nejvíc přitažlivý chlapec na škole, svléká, nebo to, jak se mu dívá upřeně a svůdně do očí. Jakmile byla jeho košile rozepnuta a odhozena daleko do kouta místnosti, blonďáček se svými rty natiskl na ty Harryho ve velmi dravém a chtivém polibku.

Harrymu se na okamžik zatajil dech. Dracovy rty byly tak měkké a jemné, zatímco ty jeho byly hrubé a rozkousané, díky jeho zlozvyku, kterého se nedokázal zbavit. Malfoy ho líbal dravě, ale procítěně zároveň, až Harry na okamžik zapomněl, že takovouto službičku neprokazuje jenom jemu, ale více chlapcům na této škole. Strach a obavy z Harryho rázem opadly, když si blonďáček razil cestu jazykem do jeho úst. Harry se zachvěl, horce a zprudka vydechl do úst svého milence a přistoupil poslušně na jeho hru. Jejich jazyky se dlouhou chvíli proplétaly v dravém tempu a tlačily na sebe, jejich sliny se mísily a dechy obou dvou se zrychlovaly a těžkly.

Draco chytil Harryho za ramena, postavil se s ním, obtočil pevně své svalnaté paže kolem jeho pasu a svalil ho na záda do postele, která celé této místnosti dominovala. Nebelvír byl najednou jako omámený. S tichým vzdychnutím ulehl do měkkých peřin, položil si ruce do úrovně své hlavy a prohnul se lehce v zádech, čímž se Dracovi trošku lacině vybídnul. To ale evidentně zabralo. Malfoy si vylezl k němu na postel, postavil se na všechny čtyři přímo nad Harryho a zadíval se mu svůdně a dlouze do očí.

"Rozepni si kalhoty." tak zněl jeden z prvních Dracových příkazů a Harry ho ihned poslušně splnil. Nehodlal se tím sám zabývat a prát se se zapínáním jeho kalhot. Harryho rozechvělé ruce vystřelily dolů, chytil lem svých kalhot mezi čtyři prsty a jedním pohybem si rozepnul knoflík kalhot, následně i zip. Malfoy to vše pozorně sledoval a jakmile měl volnější cestu, jeho levá ruka vystřelila stejným směrem, zabloudila do Harryho kalhot a stiskla. Harry prudce zalapal po dechu a díky tomu slastnému pocitu zaklonil hlavu. Ústa měl pootevřená, ale tento prvotní dotyk byl natolik intenzivní, že z nich nevyšla ani hláska a sten se mu zasekl hluboko v krku. Draco byl tímto očividně velmi potěšen a tak začal Harryho chloubu silně mnout v dlani přes tenkou látku spodního prádla a vyloženě si užíval to, jak mu v dlani bleskovou rychlostí tvrdla.

Čím déle se Draco takto staral o jeho rozkrok, tím více cítil nepříjemný tlak, jak se jeho chlouba těsnila v upnutém spodním prádle. Ale ani necekl, Dracova pravidla to nedovolovala. Ovšem Draca ty Harryho reakce těšily natolik, že sám toužil po něčem větším. A tak po krátké chvilce trápení zahákl prsty za lem Harryho spodního prádla i kalhot, stáhnul mu je dlouhým pohybem dolů a odhodil do kouta místnosti. Nebelvírovi jako na povel zčervenaly tváře, zatímco koutky Zmijozelových rtů vystřelily nahoru ve spokojeném úsměvu. Malfoy obdivně zapískal a sjel si Pottera chtivým pohledem.

"To předčilo všechny moje představy, Pottere." zapředl Draco svůdným hlasem. To Harrymu vůbec nepomáhalo a červenal se dál. Měl chuť na něj vyštěknout, aby přestal kecat a radši začal něco dělat, ale bál se, že to by se Dracovi nelíbilo a přestal by se o něj starat úplně. Takovou myšlenku ale okamžitě vyhnal z hlavy, když ucítil Dracovy studené prsty, jak se obmotávají kolem jeho ztvrdlého údu a jemně ho tisknou. Místností se ozval hlasitý a slastný výkřik, za což ho Malfoy znovu obdařil spokojeným úsměvem. Bylo tak lehké donutit Pottera sténat. Jenže čím hlasitěji Harry sténal, tím víc toho byl schopný pro něj Draco udělat. Něco za něco.

Černovlasý chlapec zavřel samou slastí oči a rozhodl se vnímat pouze to, jak se ho blonďáček dotýká. Postel se prohnula a zhoupla, z čehož Harry usoudil, že se jeho milenec přesunul od jeho rtů k jeho rozkroku. Dracovy štíhlé prsty se po celé délce jeho chlouby pohnuly dolů a k její špičce se náhle přisály Dracovy měkké a teplé rty. Nebelvír opět samou slastí vykřikl a cuknul sebou. Vypadal jako v křeči a pro samou rozkoš zapomněl dýchat. Malfoyovy rty se najednou otevřely a slastný pocit přestal. Vystřídal ho ovšem mnohem intenzivnější pocit, když Malfoy ponořil jeho úd hluboko do svých úst a zapohyboval hlavou. Nebelvír opět hlasitě zasténal, aby ho za tuto práci náležitě odměnil.

Harry netušil, jak dlouho si s ním takto hrál, ale jakmile se mu začalo vzrušení hromadit v podbříšku, Malfoy rázem přestal a tím to jeho vzrušení stopnul. Nebelvír zoufale zavzdychal a pohnul se pánví vpřed, aby se mu znovu lacině vybídl, ale Zmijozel zakroutil hlavou a pousmál se.

"Notak, Pottere. Přeci to nechceš takhle rychle ukončit." zapředl Zmijozel rázem opět v těsné blízkosti Harryho rtů a tím ho donutil otevřít oči. Jejich pohledy se dnes již po několikáté střetly. Z Dracových očí se dala vyčíst ta neskutečná touha po něm a Harry znovu zapomněl, že je pouze další z jeho hraček a že se jeho jméno zřejmě brzy objeví na seznamu lidí, které měl Malfoy tu čest ojet.

"Nechci." vydechl rozechvěle a tím dal Dracovi jasný souhlas k tomu, aby si s ním dál hrál a dovedl ho do konce teprve tehdy, až on to uzná za vhodné. Malfoy byl potěšen, nikoho tak poslušného tu ještě neměl.

Draco se usmál a posadil se obkročmo na Harryho stehna. Začal si před ním vyzývavě sundavat sako, jenž následně odhodil k nohám postele a to následovala i jeho černá košile. Potter na sucho polknul. Dracova bledá kůže byla tak dokonalá, až se mu zatajil dech. Měl jeho nahé tělo na dosah a chtěl se ho dotknout, ale nesměl. Mohl se pouze dívat a to ho dohánělo k šílenství. Harry dobře vnímal, jak se zlatavé chloupky na Dracových pažích stavějí do pozoru, jak mu na hrudi díky zimě ve sklepení naskočila husí kůže. Byl tak dokonalý. Nemohl si pomoct a musel se ho dotknout. Natáhl k němu paži, přiložil dlaň na Dracovu hruď a pohladil ji.

Dracovy oči se na chvilku přivřely, až se zavřely úplně a Harry to bral jako signál k tomu, že se ho smí takto směle dotýkat. Přiložil si tedy i druhou dlaň na jeho hruď, začal ho po ní intenzivně hladit a tím, ač nevědomky, začal dráždit blonďáčkovy bradavky. Zmijozel si přejel zoubky po spodním rtu a zlehka zaklonil hlavu. Poté ústa pootevřel a z nich se vydralo ven tiché zavzdychání.

"Pottere… Nezlob." zavzdychal Draco na protest, ale neudělal nic víc, co by naznačovalo tomu, že se mu to nelíbilo.

"Nemusím být jediný, kdo si užívá." odpověděl Harry směle a pousmál se. Už mu bylo jasné, proč Malfoy nechtěl, aby se ho kdokoliv takto dotýkal. Ten nadržený výraz v jeho tváři opravdu stál za to a evidentně ho nechtěl ukazovat každému na počkání. Bože, byl tak dokonalý a sexy.

"Sklapni… Nech toho, okamžitě." zaprotestoval Draco, ale jeho tělo těm slovům velmi protiřečilo, když Harry stiskl naráz mezi prsty obě jeho bradavky. Draco sebou cuknul, prudce se prohnul v zádech a zaklonil hlavu, což doprovázelo hlasité zasténání.

"Dost už." zavzdychal Draco po chvilce. Jeho bradavky už byly od Harryho péče celé zarudlé, ztvrdlé a lehce bolely. Harry opravdu uměl využít příležitosti.

Když se Draco trošku uklidnil, chytil obě Harryho ruce za zápěstí a jemným pohybem je od svého těla vzdálil. Hned na to se z Harryho zvedl, stejně tak z postele a Harry zalitoval. Porušil jeho pravidla a teď ho Draco odkopne, stejně, jako to udělal s Nottem. Jenže nic takového nepřišlo a místo toho, aby ho poslal pryč, se začal Draco svlékat a odhalil mu tím celé své nahé tělo. Rychle někam odběhl, a když se vrátil, svíral v ruce lubrikační gel.

"Vidím, že jsem tě navnadil." zapředl Harry spokojeným hláskem, načež ho Draco na chvilku propálil pohledem. Pak se ale pousmál a cosi neurčitého zabručel. Harry těm slovům nerozuměl, ale byl si naprosto jistý, že řekl něco na způsob: "Trhni si, blbečku." To ho vcelku pobavilo.

Ani se nenadál a blonďáčkovy prsty se obtočily kolem jeho kotníků a nutily ho pokrčit nohy v kolenou, poté je roztáhnout a zvednout do vzduchu. Z této polohy hořely Harrymu tváře, ale Draco k němu měl teď dokonalý přístup.

"Netuším, jak moc zkušený jsi… Ale uvolni se, ano?" zavrněl Draco tichým, ale chtivým hláskem, když si nanášel lubrikant na konečky prstů. Chladivý gel poté nanesl na Harryho vstup a vnikl do něj jedním prstem. Gel to všechno značně ulehčoval.

Následoval další hlasitý výkřik, který se roznesl po celé místnosti i po chodbě za zavřenými dveřmi. Harry něco takového cítil poprvé v životě, ale jejich vzájemná rivalita byla stále dost silná na to, aby se s tím Dracovi přiznal. Tentokrát ho ale zaplavila další vlna obav, že rukou vystřelil dolů a chytil Dracovu ruku za zápěstí. Blonďáček hned pochopil a prst z něj opatrně vytáhl, poté se vyhoupl nahoru k jeho oušku.

"Nevím, proč sis vybral zrovna tuhle cestu pro své poprvé. Nechápu, proč to chceš právě po mě. Ale slibuji, že si to užiješ." zašeptal tichým hlasem do jeho ouška a horce do něj vydechl, což donutilo Harryho se po celém těle zachvět. Sám Draco nechápal, kde se tohle v něm vzalo. Normálně by ho poslal pryč, nechtěl spát s nikým nezkušeným. Ale byl to Harry. Udělal u něj už nejednu výjimku a nechápal proč.

Harry přikývnul a zavřel oči. Věřil mu a plně se mu poddal.

Pár vteřin na to v sobě ucítil znovu Dracův štíhlý prst. Ozvalo se další hlasité vyjeknutí a Harry sebou cuknul. Ne polekaně, ale díky pocitu, který byl pro něj absolutně neznámý. K prvnímu prstu se přidal postupně druhý, následně i třetí a Harryho pomalu opouštěla ta prvotní nepříjemná bolest. Draco byl opravdu něžný a za to mu byl neskutečně vděčný. Harry ležel na zádech, snažil se nohy držet v té poloze, do které si ho Draco nastavil a čekal.

"Už můžeš. Neprotahuj to už. Udělej to." zakňoural po chvilce Harry, otevřel očka a chtivě a s vášní v očích se na Draca podíval. Jeho to sice překvapilo, ale vyhověl mu. Své prsty vystřídal za svůj úd, na který nanesl další vrstvu gelu a něžně do něj vniknul.

Harry na chvilku vykulil očka, jak moc intenzivní to pro něj bylo a hlasitě vyjeknul. I Draco konečně hlasitěji zasténal a dostal se v něm, jak nejhlouběji to zatím šlo. Oba zprudka oddechovali, a když si Harry na něj uvnitř sebe zvyknul, přikývnul a dal mu tak souhlas k dalším pohybům. Malfoy znovu přebral iniciativu a začal přirážet. Nejprve opatrně, ale tempa přírazů postupně zrychloval a přirážel do něj víc a víc tvrdě. Bohužel, byl na tvrdý sex zvyklý a nedokázal se krotit.

"Ach, ano! Draco. Ještě!" k překvapení obou dvou se to ale Harrymu líbilo tak moc, že si hlasitými steny říkal o víc. A Malfoy mu to splnil. Přirážel do něj, jak byl zvyklý a k tomu všemu začal v dlani zpracovávat i jeho chloubu. Ticho v místnosti narušovaly zvuky toho, jak do sebe jejich těla narážela, hlasité steny a lehké vrzání postele. Harry ani nečekal, že by si to mohl užívat takhle moc. Jejich těla se o sebe třela, mohl vnímat Dracovu dokonalou vůni a jeho teplý dech na svém krku. Přál si, aby tato chvíle nikdy neskončila, ale oba se vzájemně dovedli do konce příliš rychle.

Zatímco Harryho sperma skončilo na jeho vlastním bříšku, Dracovo sperma ho plnilo zevnitř. Poté se jejich těla rozpojila, Draco se svalil vedle něj a oba je přikryl dekou. To bylo poslední, co Harry vnímal. Nikdy nic takového nezažil, nebyl zvyklý na takovou zátěž, a proto tvrdě usnul.

Draco se tiše uchechtl, když postřehnul, že se jeho milenec vydal do říše snů a otočil se k němu na bok čelem. Byl zmatený. Jak ze svého chování, tak ze svých citů. Nikdy nebyl k nikomu takhle něžný a nikdy nikomu nedovolil, aby si kladl požadavky. Nikdy nikoho ve své posteli nenechal usnout a už vůbec nikdy se neculil jako totální idiot při pohledu na spící osobu.

***

Když se Harry probudil, bylo kolem šero. Většina svíček již vyhořela a místnost zaplavovala příjemná vanilková vůně. Sáhl rukou vedle sebe, ale jediné, co nahmatal, byla studená deka. Malfoy ho tam nechal jen tak a v klidu si odešel. Bastard. S povzdechem se pomalu vyhoupl do sedu a nasadil si brýle.

Teprve až když se posadil, si všiml, že Draco opravdu neležel vedle něj, ale měl hlavu složenou v jeho klíně a spal. Všechen vztek, který ho tak najednou zaplavil, zase odezněl. Musel se usmát nad tím pohledem, který se mu naskytl a nedokázal potlačit touhu prohrábnout blonďáčkovi vlasy.

Draco nespal tak tvrdě, jako Harry, jelikož neusnul vyčerpáním, ale nudou. Celou dobu, kdy Harry spal, u něj ležel a poslušně čekal na to, až se probudí. Ticho, nuda a hlavně Harryho teplo ho ale nakonec také ukolébaly a bůh ví, jakým způsobem usnul v Harryho klíně.

"Harry?" zamumlal blonďáček chraplavým a rozespalým hláskem. Harry trošku zalitoval, že ho nenechal dál spát, ale mile se na něj usmál.

"Nečekal jsem, že tu se mnou zůstaneš." zašeptal Nebelvír klidným hláskem a dál pročesával svými prsty blonďáčkovy vlasy. Draco znovu zavřel oči, spokojeně se usmál a užíval si Harryho péči.

"Podívej se na svou levou ruku." zamumlal Draco místo pořádné odpovědi a Harryho objal pevně kolem pasu. Stále ležel na bříšku s hlavou složenou v jeho klíně a tvářil se spokojeně. Nebelvír nejprve nepochopil význam těchto slov, ale když tak nakonec učinil, srdíčko se mu rozbušilo, jako kdyby právě uběhl bez přestávky pár kilometrů. Jeho levý prsteníček zdobil stříbrný prstýnek, na kterém se svíjel Zmijozelský had a mrkal na něj svým smaragdovým očkem. Často vídával tento prstýnek na Dracově ruce. Věděl, že byl jeho oblíbeným. A právě teď mu ho Draco daroval.

"To ale přece…"

***

"Harry už zase?! Vždyť už je to měsíc, co jsi s námi někde byl." zakňoural Ron, když Harry opět odmítl jeho pozvání ke Třem košťatům. Ron se podíval zoufale na Hermionu, aby se k tomu vyjádřila, ale ta byla stejně zklamaná jako on. I Harrymu bylo líto, že musel lhát, ale jinak to nešlo. Měl domluvenou schůzku a nemohl jí zrušit.

O půl hodiny později už seděl pod košatou vrbou u Černého jezera a listoval ve své učebnici Obrany proti černé magii. Nervózně ohýbal rohy stránek, sem tam si povzdechl a mnul si unavené oči pod brýlemi.

"Harry? Měli jsme se sejít až za půl hodiny. Jsi tu brzy." uslyšel za sebou známý hlas a pobavený smích. Koutkem oka zahlédl, jak si k němu blonďáček přisednul, ale on nijak zvlášť nereagoval. Ani se na něj nepodíval, jenom si hrál s prstýnkem, který od Draca dostal před měsícem.

"Harry? Haloo!" zasmál se Draco a zamával Harrymu dlaní před tváří. Teprve až teď Harry zareagoval a zvedl k němu svůj zamyšlený pohled.

"Takhle to nejde dál. Nemám sílu na to se neustále schovávat. Nebaví mě dělat, že k tobě nepatřím. Nebaví mě se dívat na ty kluky, co s tebou flirtují a sakra nebaví mě lhát mým přátelům!" vyštěkl Harry v nepříčetnosti a afektovaně se postavil. Malfoy zůstal sedět, nechápavě na Potterovi visel pohledem a chvilku trvalo, než se zmohl na nějaká slova.

"Ale takhle jsme se přeci domluvili. Jediné, co jsem po tobě chtěl, bylo, aby se to drželo v tajnosti." zahlásil blonďáček zmateně a zamrkal na svého přítele. Ten byl zase vzteky celý rudý a afektovaně po něm hodil svou učebnici.

"A to je ti úplně jedno, že žárlím? Chodíš se mnou, ale vodíš si další kluky do toho svýho kutlochu ve sklepení. Jak si sakra myslíš, že mi je, ty idiote?!" tentokrát už Harry zvýšil hlas a naštvaně propaloval Draca pohledem. I Draco se pomalu zvedl ze země, udělal krok k Harrymu, ale ten od něj ustoupil, jako kdyby s ním nechtěl mít nic společného.

"Nevím, jak jsi na to přišel. Ale ta místnost je už víc než tři týdny vyklizená. Jediný, s kým se scházím, jsi ty. Myslel jsem, že jsem ti na to dal dost velký důkaz." řekl Draco zklamaně z toho, že mu jeho přítel nevěřil. Harry chtěl už už na něj znovu něco vyštěknout, ale zarazil se.

"Vyklizená? Ale vždyť… Ron říkal…" hlesl tmavovlasý chlapec a sklopil hlavu ztrapněně k zemi.

"Co říkal?"

"No že… Dneska ráno u snídaně říkal, že tě… že tě včera viděl s nějakým klukem z Havraspáru. A prý jste se k sobě… měli…"

"Oh.. tohle…"

Draco si povzdechl a sáhl do zadní kapsy svých kalhot. Přistoupil pomalu k Harrymu a natáhl k němu ruku, ve které svíral malý kus papíru. Harry si ho vzal, otočil a zadíval se na svou podobiznu, která se na něj z papíru usmívala. Draco mu právě podal fotku jich dvou, společně se na ní objímali, smáli se jako blázni a točili se dokola. Harry si na tento moment dobře vzpomínal. Toho dne ho Draco učil tančit a on se pohyboval jako prkno.

"Ten kluk z Havraspáru za mnou včera přišel a dal mi to. Nevím, jak se mu povedlo nás takhle vyfotit… Ale myslel jsem, že by ti to mohlo udělat radost." objasnil blonďáček situaci a na Harryho se mile usmál. Ten ale stále visel očima na fotografii a propadl tichému pláči… Než s tím ale stačil Draco cokoliv udělat, vpadl mu do náruče a samou radostí ho mačkal v objetí.

"Harry. To bolí. Počkej chvilku." zasmál se blonďáček a objetí mu opětoval, jenom ne takovou silou. Harry ho ale neposlechl. Udělal krok vpřed, díky čemuž oba ulehli do trávy a s hlasitým smíchem se k sobě přitulili.

"Doufám, že teď už mi věříš…" zašeptal po chvíli blonďáček do Harryho ouška. Ten šťastně zakýval hlavou na souhlas a usmál se.

"Jako nikomu na této planetě." zapředl Harry sladkým hláskem těsně před tím, než se jejich rty spojily v dlouhém a procítěném polibku.

***

Harry seděl u večeře a nervózně pohupoval nohou. Jeho oči sjížděly ke dveřím a netrpělivě vyhlížel svého milého, který měl zpoždění. Chybělo mu to jejich nevinné flirtování během jídla, kdy seděli naproti sobě, každý u svého stolu, a nenápadně se na sebe na dálku usmívali.

Draco se do jídelny přihnal jako tornádo teprve až po deseti minutách. Košili měl pomuchlanou, vlasy rozcuchané a trčely mu do všech stran. Rozespale a zmateně se rozhlédnul po celé jídelně, a když viděl Harryho nasupený pohled, přihnal se k němu a zasedl za stůl naproti němu, aniž by si uvědomoval, že si nesedl ke stolu, který patří jeho koleji.

"Promiň. Učil jsem se a usnul u toho." zasmál se Draco hned po tom, co věnoval Harrymu jeden ze svých sladkých polibků. Celá jídelna ztichla jako na povel a všichni, až na Malfoye se zarazili.

"Ou…" až po chvilce to došlo i jemu a zvedl očka k Harrymu. Ten se tvářil krajně pobaveně a čekal, co si Draco vymyslí za výmluvu, aby z toho vybruslil. Zmijozel se rozhlédnul po jídelně a když viděl všechny ty zmatené pohledy, zamračil se.

"No co? Nemůžu ani pozdravit svého přítele a omluvit se mu za zpoždění?" vyštěkl Draco svým typicky arogantním hlasem. Všichni, jako kdyby najednou zase ožili, se začali věnovat svým talířům s večeří, ale přesto si o nich začali šuškat.

"Nechceš tu už zůstat a v klidu se najíst?" řekl Harry stále krajně pobaveně, když se Draco začal pomalu zvedat s tím, že se přesune tam, kam patří. Ten ho hned na to obdařil šťastným úsměvem a okolní svět na chvilku přestal existovat.

Hleděli si dlouho do očí a věděli, že už se konečně nemusí schovávat. Věděli, že patří jeden druhému a že jeden druhého miluje.

Prstýnek na Harryho prsteníčku toho byl důkazem.

Drarry - Nikdy, navždy

30. července 2014 v 9:51 | Katty Kagamine
Tento příběh obsahuje náznak lásky mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové






Byla hluboká noc a Zapovězený les se zdál být temnější a studenější než kdykoliv před tím. Tolik krve bylo té noci prolito, tolik kouzelníků toho dne ztratilo život. Pro nic za nic.

Harry Potter, chlapec, který přežil, se zastavil na mýtince uprostřed Zapovězeného lesa. Byl připraven se všemu postavit čelem. Byl připraven to skončit. Byl připraven zemřít.

Rozevřel dlaň, ve které do této chvíle svíral zlatonku ze svého prvního famfrpálového zápasu.
"Otevírám se na konci" .. Tak zněl nápis na zlatavém míčku, který právě rozevřel svá křidýlka. Tmavovlasý chlapec přitiskl zlatonku na své rty a doufajíc v pomoc, či nějakou další nápovědu, zavřel oči. Zlatonka se rozevřela a vznesl se z ní malý kamínek.

"Kámen vzkříšení?" ..optal se chlapec sám sebe. Kámen sevřel v rozechvělé dlani a ještě jednou zavřel oči, myslíc pouze na jednu osobu.

Otevřel je.

"Draco!" téměř až vyjekl jméno osoby, která se právě objevila před ním. Draco Malfoy stál pár kroků od něj, upíral na něj své šedivé oči a usmíval se. Za života se na něj takto díval často, tentokrát ale Harryho tento pohled zabolel. Po dvou dlouhých měsících, kdy svou lásku jednou pro vždy ztratil, ho měl opět před sebou. Přesto se ho nedokázal dotknout, nemohl ho obejmout a dát mu tak najevo svou lásku, která i přes tu obrovskou ztrátu přetrvávala. Navzdory tomu všemu k němu přistoupil, natáhl ruku a pokusil se o fyzický kontakt. Nestalo se nic. Absolutně nic.

"Draco…" zavzlykal Harry zoufale a se slzami v očích se podíval na svého milého. Ten se stále usmíval v naději, že by Harrymu mohl jeho úsměv dodat více odvahy.

"Omlouvám se. Nechtěl jsem. Nemělo se to stát, neměl jsi umřít kvůli mně!" Harry se dal do zoufalého pláče, přikleknul k Dracovým nohám a upřel pohled do bahnité země pod ním. I blonďáček si po krátké chvilce kleknul a nahnul se k jeho oušku.

"Harry… Nikdy jsem nepoznal odvážnějšího člověka, jakým jsi ty. Zvládnul jsi toho v životě mnoho, zvládneš i mou ztrátu. Vím, že tato slova musí znít krutě… Ale pokud bych ti mohl opět zachránit život, znovu bych se před tebe postavil a znovu pro tebe zemřel." zahlásil blonďáček tichým a klidným hlasem do Harryho ouška. Harry opět zavzlykal, zvedl k němu svá zarudlá a bolavá očka a jejich pohledy se opět střetly.

Draco vypadal úplně jinak, než v ten den, kdy zemřel. Neměl na tváři žádné šrámy, jako tenkrát. Jeho bledá pleť byla opět bezchybná, bez jediné ranky. Vlasy měl opět sčesané na stranu, zbavené všeho prachu i krve, které jeho vlasy v den smrti hyzdili. Na sobě měl jako povětšinou saténovou bílou košili, sako, upnuté černé kalhoty a tenisky. Tato kombinace oblečení k sobě neladila, ale byl to právě Harry, kvůli komu se takto oblékal… Trvalo to jenom zlomek vteřiny, než si Harry uvědomil, že Draco v tuto chvilku vypadal přesně tak, jako v den, kdy se do něj zamiloval. Jako v den, kdy ho blonďáček z legrace vyzval k tanci. Nakonec spolu protančili celou noc, příjemně si povídali a zamilovali se do sebe.

"Draco…" hlesl Nebelvír tichým hlasem. Byl tak vyčerpaný, jak fyzicky, tak psychicky, a to ještě netušil, co vše ho teprve čeká. "…Neměl jsi to dělat. Všechno mohlo dopadnout jinak, kdyby ses přede mne nepostavil. Mohl jsi dál žít a…"

"A už bych na tebe nikdy nemohl dávat pozor." doplnil Draco Harryho větu dříve, než se vůbec stačil nadechnout. Harrymu se svezla další slza po zašpiněné tváři a zanechala za sebou viditelnou stopu. Kdyby mohl, okamžitě by jí blonďáček z jeho tváře slíbal, tak, jako to dělával vždy, když Harrymu bylo úzko.

"Nemůžu se z toho vzpamatovat. Pořád mi v hlavě kolují tvá poslední slova. Pokaždé, když zavřu oči, vidím, před sebou ty tvé, jak zhasínají a pomalu se z nich vytrácí život." tentokrát se dal Nebelvír už do usedavého pláče. Trhalo to srdce.

Před dvěma měsíci, v den, kdy se Draco postavil před Harryho ve chvíli, kdy Lucius Malfoy vyslal smrtelnou kletbu, se Nebelvírovi zbortil život, jako domeček z karet. Zřejmě nikdy nebude schopný zapomenout na blonďáčkova poslední slova: "Budu na tebe stále dohlížet. Nezapomeň". Nikdy nebude schopný zapomenout na to, jak se Draco naposledy snažil dotknout svou dlaní Harryho tváře. Nikdy z hlavy nevyžene tu vzpomínku na to, jak blonďáčkovo tělo v jeho náruči ochablo a jak z něj vyprchal všechen život, štěstí i láska.

"Miláčku. Vždy jsem a vždy budu s tebou. Nemysli na to špatné. Zažili jsme spolu přeci více šťastných, než smutných chvil. Máš na co vzpomínat." zašeptal mladý Malfoy do Harryho ouška. Tentokrát se už tvářil smutně, nechtěl, aby se jeho milovaný takto trápil. Rozhodně ne kvůli němu.

Harry se po delší chvíli rozechvěle nadechl, setřel si všechny slzy z tváří a pomalu se vyškrábal na nohy. Byl úplně na dně, vyčerpaný, pomlácený, smutný, zklamaný. Jediné, co ho pohánělo, byla Dracova láska, kterou z jeho slov mohl po těch dvou dlouhých měsících konečně opět cítit. Podíval se blonďáčkovi do očí, tentokrát odhodlaně, a přikývl. Draco se mile usmál a také vstal. Chvíli si ještě mlčky hleděli do očí a nakonec to byl Harry, kdo prolomil ticho.

"Musíme se rozloučit?" optal se znovu lehce zoufalým hlasem. Draco jenom s úsměvem zakroutil hlavou, pohodil očkama po tom kameni vzkříšení a dlouze se na něj zadíval.

"Nepotřebuješ ho k tomu, abych tu byl s tebou. Stojím za tebou vždy. Potřebuješ ho pouze k tomu, abys mne mohl vidět a slyšet… Půjdu s tebou kamkoliv, i na konec světa, nemusíš se bát." zahlásil Zmijozel opět mile a s úsměvem, což Harryho dostatečně uklidnilo.

Naposledy se zadívali sobě do očí, usmáli se na sebe. Oba věděli, co se mu ten druhý snaží říct a to jim oběma stačilo. Nebyla potřeba slov. Pohledem se loučili, dokud tento kontakt Harry nepřerušil. Nechal kámen vzkříšení dopadnout ze své dlaně na zem, pomocí podrážky ho schoval pod hromádku spadaného listí a s mnohem větší odvahou se vydal tam, kam musel.

Čím více se blížil k tomu místu, tím méně ho poslouchaly nohy. Oddechoval trhavě, bolelo ho na plicích a žaludek se mu houpal nervozitou. V ruce svíral Dracovu hůlku, neboť jeho vlastní se mu před dvěma měsíci zlomila a po Dracově smrti připadla její loajalita Harrymu. Dracova hůlka věděla, jak moc Harryho miloval a právě proto k němu přilnula, aniž by ho musel nejprve porazit v boji.

Trvalo to pár minut, nebo možná celou věčnost, ale když se konečně dostal na ono místo, kde měl zemřít, zdálo se, že ho všechny zlé pocity opustily. Když se podíval do krvavě rudých očí Lorda Voldemorta, necítil žádný strach, ani úzkost. Věděl, že jeho milovaný stojí za ním. Věděl, že u něj bude, až jeho srdce přestane bít.

"Stejně bilo vždy jenom pro tebe, lásko…" šeptl si pro sebe Nebelvír svá poslední slova a zavřel oči. Pán Zla k němu pronesl ještě pár slov, která Harry úplně ignoroval. Nic už pro něj neexistovalo. Přál si být už konečně s Dracem.

Temnou a studenou noc narušilo oslepující zelené světlo nesoucí se mezi stromy a hlasitá rána. Kletba zasáhla Harryho přímo do hrudi. Skácel se k zemi a ztratil vědomí. Jeho život se bleskově chýlil ke konci, jeho dech se zpomaloval a jeho tělo pomalu chablo, stejně jako to Dracovo před dvěma měsíci. Dokud z něj nevyprchal život úplně.

***

"Nevím, zda mám být šťastný, nebo smutný." ozval se odkudsi z dálky klidný a velmi známý hlas. Harry netušil, odkud přichází, ale uklidňoval ho. Nesmírně.

Po velké námaze konečně otevřel oči, ale okamžitě ho oslepilo ostré bílé světlo, což ho donutilo si překrýt zrak dlaní. Rázem mu kdosi prohrábl vlasy dlouhými prsty, po čemž následoval tichý a lehce pobavený smích.

"Jsem šťastný… A hrdý." opět uslyšel ten hlas, tentokrát velmi blízko svého ouška. Dlaň si ze svých očí sundal, upřel zrak na vysokou postavu před sebou a zalil ho nesmírný pocit štěstí. Se šťastným smíchem skočil Dracovi kolem krku. K jeho překvapení mohl opět cítit ten fyzický kontakt, neskočil do prázdna a ani se mu jeho milovaný nerozplynul pod rukama.

"Draco. Prosím, řekni mi, že už tě nikdy nebudu muset opustit. Slib mi, že už budeme navždy jenom spolu." zamumlal Nebelvír prosebně do Zmijozelova ramene, zatímco ho pevně svíral v objetí.

"Navždy spolu… A ještě mnohem déle, lásko, slibuji." šeptnul Draco do Harryho rtů před tím, než svého milého dlouze políbil.

Už nikdy se nebudou muset rozloučit. Nikdy.

Drarry - Přání

9. června 2014 v 20:55 | Katty Kagamine
Tento příběh obsahuje náznak lásky mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím. opusťte tuto stránku! Děkuji.
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.




"Kruci, Malfoyi, proč mě nenecháš být?" zavrčel Harry na Draca, který ho následoval ze dvora školy až do jídelny.

"Nelíbilo se ti to? Chtěl jsem ti udělat radost…" hlesl blonďáček zklamaně. Již několik týdnů se snažil Harrymu splnit vše, co mu na očích viděl.

"Vloupal ses do mého pokoje a strop přeměnil na letní oblohu. Vloupal ses mi do pokoje!!" zdůraznil Nebelvír, aniž by tušil, co k němu Draco cítil a proč takové věci dělal.

Skutečnost byla taková - Draco Malfoy se zamiloval do Harryho Pottera. Udělal by cokoliv na světě, jen aby ho viděl se usmívat, jen aby ho viděl šťastného. Naproti tomu Harry viděl Draca stále jako svého nepřítele, i když nemohl popřít, že se mu ten jeho zájem zamlouval. Zamlouval se mu moc, ale nikdy by si to nepřiznal. Ne dokud měl zdravý rozum.

"Ráno sis stěžoval, že neustále prší a že si toho sluníčka vůbec neužiješ…" objasnil blonďáček šeptem situaci a se skleslým výrazem vstoupil do jídelny jako první, přičemž Harrymu podržel dveře. Harry s povzdechem vešel dovnitř a bez dalších slov se usadil vedle svých přátel k Nebelvírskému stolu.

"Nejprve mi poslal krabici plnou čokoládových žabek. Pak se dožadoval toho, že mi ponese učebnice, abych se s tím sám nemusel tahat. Dnes dopoledne se mi vloupal do pokoje. Co to bude příště?" zavrčel Harry směrem ke svému nejlepšímu kamarádovi. Ron nad tím jenom pokrčil rameny a dál se věnoval své porci pečeného kuřete.

Dny plynuly a Harry si na Dracovu pozornost začínal zvykat. Každé přání, které během dne vyslovil, mu bylo splněno. Draco s ním zacházel jako s pokladem, ač to u něj bylo nezvyklé, a Harry pomalu ale jistě začínal tuto jeho péči brát jako samozřejmost. Dokonce mu přestávala vadit i Malfoyova neustálá společnost.

***

Drarry - Minulost

6. února 2014 v 20:04 | Katty Kagamine
Tento příběh obsahuje náznak lásky mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.




"Kde to jsem?" optal se šestnáctiletý Harry Potter sám sebe. Byl horký letní den a sluneční paprsky, které se odrážely od hladiny klikatého potůčku, ho oslepovaly. Rozhlédl se zoufale kolem. Toto místo nepoznával, nikdy tu nebyl a ani nevěděl, jak se zde octnul.

V zoufalé snaze se dostat z tohoto místa, navázal na jednu z lesních cest, která vedla z lesa pryč… Ušel pouze několik kroků, když narazil na skupinku malých dětí. Než se jich ale stačil zeptat, kde je, jedno z dětí vykřiklo…

"Jdi od nás pryč!"

"Chci si s vámi jenom hrát!"

"Ne! My si s tebou nechceme hrát! Jdi pryč! Jsi divný a Tvůj otec je zlý!"

Harrymu zůstal rozum stát na tím, jak se tyto děti, kterým bylo sotva pět let, dokázaly chovat takto krutě. Chtěl zakročit. Chtěl se toho malého chlapce zastat, ale jakmile se k němu chlapec otočil čelem, ztuhnul.

Drarry - Odplata

18. listopadu 2013 v 14:44 | Katty Kagamine
Tento příběh je zaměřen na lásku mezi dvěma chlapci. Pokud Vás toto téma uráží, pohoršuje a nebo je v rozporu s Vaší vírou či morálním přesvědčením, prosím opusťte tuto stránku! Děkuji.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové.




Byl chladný prosincový den a Bradavický hrad zel prázdnotou. Po chodbách, kde jindy zněl zvonivý smích studentů, se nyní proháněla pouze meluzína a sem tam se ozval zvuk rozbíjejících se váz či padajících brnění. Za ten kravál mohlo školní strašidlo Protiva, které se bez přítomnosti studentů, kterým by mohl dělat naschvály, nudilo tak, že rozbíjelo všechno, co mu přišlo pod ruku. Za okny se k zemi snášely sněhové vločky a stromy zapovězeného lesa se pod náporem větru ohýbaly. Na zamrzlé hladině Černého jezera se tvořila vrstva sněhu, stejně jako na větvích vrby mlátičky, která se chvěla zimou.

Protiva však nebyl sám, kdo se během vánočních prázdnin nudil. Harry Potter, šestnáctiletý chlapec, který nyní stál u otevřeného okna a do dlaní chytal sněhové vločky, zde také musel zůstat na prázdniny. Weasleyovi jeli do Egypta navštívit Ronova bratra a k Dursleyovým se odmítal na prázdniny vrátit. Alespoň svátky prožije tam, kde se doopravdy cítí doma… I když sám.

In nomine Dei - Dívka, která objevila své pravé já

13. ledna 2013 v 13:56 | Katty Kagamine

Dívka, která objevila své pravé já~


I přes to, že bylo léto, byl chladný a sychravý den. Natsuko se jen tak procházela po městě a jako obvykle rozmýšlela o tom, čeho se nejvíc bála, tedy o smrti.
Natsuko byla zamlklá dívka. Pohled měla nepřítomný a její černé oči jí překrývaly prameny dlouhých, uhlově černých vlasů. Na první pohled všem přišla zvláštní. Nikdo však netušil, co se uvnitř ní skrývá za tajemství. Jediná dívka, které se kdy se svým tajemstvím svěřila, byla Haruki, její přítelkyně. Dívka se zelenýma očima a dlouhými hnědými vlasy. Dívka, do které se Natsuko zamilovala na první pohled. Ano jistě, to byl jeden z dalších důvodů, proč se do Nebe už nikdy nemohla vrátit. Bůh homosexuální vztahy neuznává, je to proti jeho zákonům… Haruki věděla, že Natsuko je výjimečná, přesto jí věřila jen v mezích zdravého rozumu.

***

Natsuko právě procházela kolem výlohy obchodu, když zaslechla dvě starší dámy, které se s vystrašenými výrazy ve tvářích potichu bavily. Toho, o čem si povídaly, byla za poslední dobu plná media. Media plná šarlatánů a "proroků", kteří předvídali příchod bytosti, jež by měla být pro lidstvo zkázou. Bytosti, která se svou silou snadno vyrovná samotnému Luciferovi. Bytosti, v jejíž moci je svrhnout Boží nadvládu. Příchod zosobněného zla. Příchod Antikrista.
Nad tímto faktem se Natsuko jen pohrdavě uchechtla. Kdyby se po zemi pohyboval Antikrist, ona by o něm určitě věděla. Vždyť je přeci viděla… anděly i démony. Dokázala je rozeznat od obyčejných lidí. Přeci by věděla, kdyby tu byl někdo takový…?
"Nežilo by se Vám tak dobře, kdyby tu byl…" šeptla Natsuko a kráčela dál svou cestou.

***

Prolog - In nomine Dei

28. prosince 2012 v 10:14 | Katty Kagamine
Ještě dříve, než se narodíme, naše duše přebývají v nebi. Víme všechno, co se nám v budoucím životě stane, dokážeme předvídat důsledky svých rozhodnutí. Umíme ovládat elementy pouhou silou mysli… Je to úžasný pocit, nemít žádné starosti. Být nedotknutelný… Tyto chvíle však brzy skončí…
Až nastane Váš čas, sestoupí k Vám trojice andělů. Dva andělé zapomnění v čele s archandělem Gabrielem, kteří vyprovází duše, jejichž čas již nastal, do budoucího života na Zemi. Dříve však, než vás propustí, přiloží vám prst na horní ret, na kterém vám zůstane otisk, který nabádá k mlčenlivosti o posvátných zákonech. V tu chvíli již nevíte nic - kdo jste, kým budete, co vás v životě potká. Zapomenete jak ovládat své síly, jak chodit a mluvit. Jste připravení začít znovu…
Na mne však tenkrát nezbyl dostatek času. Dříve než archanděl Gabriel stačil na mé rty svůj prst pořádně přitisknout, musela jsem již nebe opustit. Pod nosem mi zůstal otisk jen nepatrný. Schopnosti, na které ostatní již zapomněli, mi zůstaly. Umím je ovládat. Dokážu také předvídat důsledky svých rozhodnutí.
… A právě to má jednoho dne zničit svět...

Zdálo se, jako by celý svět někam spěchal. Na ulicích do sebe lidé vráželi a bez omluvy spěchali dál. Jen jediné dívce toto všechno přišlo pro tuto chvíli zbytečné. Seděla na lavičce, dívala se na nebe a záviděla ptákům, kteří se nad ní vznášeli. Mohli dolétnout až tam - do Nebe. Záviděla jim to, protože věděla, že ona už se do Nebe nikdy nevrátí. Do Nebe po smrti odcházejí ti, co věří. To byl její největší problém - ona nevěřila, ona věděla… a znala všechna Božská tajemství. Dříve než se narodila, porušila jeden z Božských zákonů, který nabádá nenarozené duše k mlčenlivosti. A i přes to, že to nebyla její vina, se už do Nebe vrátit nesmí.
Její jméno je Natsuko a podsvětí si ji vybralo jako nástroj pro svrhnutí božské nadvlády.

Kam dál